Jakube, vysvětlete mi název knihy.
Aforkalypsa je jednoduchá přesmyčka, která vznikla z legendy o čtyřech jezdcích, kteří vyjíždí při konci světa, apokalypsy. V knize konec světa nenastává, ale taktéž vyjíždějí čtyři jezdci, kteří jedou pod praporem AFOR, což je zkratka pro „Síly Aquilonie“, tedy zemi, kde vládne Conan. Ovšem zkázu kolem sebe umí šířit stejně dobře.

Zkuste v pár větách popsat, co se na stránkách odehrává?
Aforkalypsa je standardní fantasy příběh, kdy se hlavní hrdina s družinou nejvěrnějších staví proti zlu, nicméně v tomto příběhu stojí proti zlu a léčkám opět zlo a intriky, což dává knize zvláštní nádech.

Kde mohu knihu sehnat?
Stejně jako knihy předchozí ji lze jednoduše koupit ve videopůjčovně vedle Bilba na hlavní třídě v Mostě, nově v knihkupectví v pasáži U Lva. Pro milovníky internetových nákupů je možno knihu, stejně jako ty předchozí, objednat na www.jakubbouda.cz

V jakém vyšla nákladu?
Skutečný náklad nevím. První várka pro autogramiádu (konala se včera, pozn. red.) je 100 kusů a přestaneme tisknout, až opadne zájem. Nyní mám díky Facebooku víc objednávek než je prvotní sazba. Z časového hlediska jsem však už chtěl, aby kniha spatřila světlo světa, byť v malém nákladu, který postačí spíše pro potřebu autogramiády.

Tlačil vás nějak čas?
Ano. Knihu jsem dopsal někdy na konci listopadu, ale nejprve se pozdržely korektury, poté se čekalo na ilustrace, které ovšem stejně jako obálku výtečně zpracoval můj přítel z dětství Michal Šebek, a nakonec se řešily nějaké nějaké nestandardní drobnosti ohledně tisku a vazby. Měl jsem obavy, aby nasmlouvaným knihkupcům nedošla trpělivost.

Už v krátkém popisu na zadní stránce uvádíte, že jde o příběh z vaší sarkastické dílny. Plné sarkasmu byly i vaše dvě předchozí knihy. Jde tedy stále o Váš oblíbený styl psaní?
Jistě. Tím, že jsem na místo povídek zvolil jako žánr román a přenesl děj o několik století zpět, se nezměnilo nic. Postavy mají příslušně nabroušený jazyk a na své si přijdou i čtenáři, kteří fantasy příběhy obyčejně nečtou. Základem knihy je především humor.

Pustit se do žánru fantasy, to chce asi dost odvahy?
Těžko říct. Já to začal psát původně jako povídku. Fanouškům se ale líbila natolik, že si vyžádali pokračování. A tak vždy po nějakém čase přibyla na internetu další. Asi u šesté jsem si všiml, že píšu román. A pak už se mi od toho utéct nechtělo. Navíc fantasy je moje oblíbená četba. Učil jsem se od nejlepších.

Psalo se vám románové pojetí knihy lépe než předchozí povídkové?
Když už jsem to psal jako román, tak ano. Nemusíte vymýšlet žádné extra pointy jako u povídek. Stálá jména postav nedávají tolik možností k chybě v příběhu. Navíc si člověk na ty postavy zvykne. Přirostou vám k srdci, a dokonce jsem se přistihl, když jsem nechal jednu z postav umřít, že mi tečou slzy.

Najde se u nás dostatek čtenářů tohoto stylu?
Překvapivě asi více, než ostatních čtenářů. Fantasy příběhy jsou povětšinou dlouhé, nebo vícedílné ságy, které čtou lidé, pro které je četba drogou. Nejsou to náhodní čtenáři. Stačí se podívat, kam svým zájmem dotáhli fanoušci knihy jako Pán prstenů, Zaklínač, nebo i Harry Potter. Nakonec i já už mám rozepsaný druhý díl Aforkalypsy.

Ve Spojených státech je údajně dvacet milionů čtenářů fantasy. Nechcete proniknout třeba na tamní trh?
Ale jistě. Je to pro mě lákavá představa, ovšem solidní překlad přijde na nějakých padesát tisíc. Pro mě je to tedy otázka času, ale určitě to mám v úmyslu. Získat pak nějakou smlouvu na prodej bude myslím lehké. Jsem skromný člověk, dolar z knihy mi stačí.

Co byste s tolika penězi v Mostě dělal?
V Mostě bych už asi udělal jen jednu věc.

Jakou?
Vzal si taxi na letiště…