Most stárne a seniorů přibývá. Bude stačit v příštích letech kapacita městských domovů a penzionů, které provozuje městská správa sociálních služeb?
Já začnu heslem pro rok 2024, který jsme nazvali rokem rozvoje péče o neformální pečovatele. To je rodinný příslušník, který nemůže nebo nechce svého tatínka či babičku dát do nějakého zařízení, ale zároveň na to je sám. I proto jsme se zapojili do krajského projektu digitalizace terénní pečovatelské služby. Rada města nám navíc odsouhlasila návrh na zřízení nové pracovní pozice, abychom mohli rozvíjet terénní pečovatelskou službu. Faktem je, že pobytová kapacita našich zařízení nestačí pokrýt obrovskou poptávku po lůžkách. Pořadníky jsou už dneska šílené.

Ing. Luboš Trojna
Od roku 2021 je ředitelem Městské správy sociálních služeb v Mostě (MSSS). Je mu 53 let. Předtím pracoval jako vedoucí kanceláře hejtmana a personalista. Žije v Mostě, kde se narodil. K jeho koníčkům patří četba, sport, zahrada a rodina.

Takže to není tak, že když k vám někdo přijde, že chce byteček pro prarodiče, tak do týdne ho má?
Ani náhodou, evidujeme čtyři sta čekatelů.

Jak dlouho musí čekat?
Není to jako když přijdete do lékárny nebo na poštu, cvaknete si a máte pořadové číslo tři a přijdete třetí na řadu. Náš pořadník musíme neustále revidovat. Dělají se takzvaná sociální šetření, kdy se zjišťuje potřebnost toho člověka podle zákona o sociálních službách. Takže můžete být klidně první na řadě, ale musíte čekat déle, protože žadatelé za vámi dostanou kvůli větší potřebnosti přednost. Často tohle veřejnost nechápe.

Pak se někteří příbuzní rozčilují?
Neodsuzuju to, protože předpisů v oblasti sociální práce je hodně a ne každý se v nich orientuje. I já se stále učím. Často mi volají lidé vysoce inteligentní, kterým se něco přihodí doma a oni prostě neví, co mají dělat. Ale tak je to se vším. Když se vás něco bytostně netýká, tak vás to prostě míjí.

Vizualizace autobusového nádraží po rozšíření a modernizaci současného městského terminálu u železniční stanice Most.
Most začne rozšiřovat své autobusové nádraží. Sousední soukromé zůstává opuštěné

V úvodu jste zmínil péči o neformální pečovatele. To znamená, že MSSS bude proškolovat členy rodin, aby se uměli postarat v domácích podmínkách o své rodiče či prarodiče?
Přesně tak. Lidé pracují, starají se o děti a najednou mají doma nemohoucího. A co teď? Většinou jsou zoufalí, skutečně si sáhnou na dno a možná spadnou někdy i pod něj. My jim chceme v rámci našich možností a kapacit, které chceme rozšiřovat, nabídnout psychologickou pomoc, oporu a právní poradenství, aby se v té problematice zorientovali a osvojili si základní praktické dovednosti. Uvedu jeden příklad. Hodně nemohoucích seniorů spí doma ještě na drátěnkách, přestože na trhu jsou polohovací postele, kde zmáčknutí jednoho čudlíku usnadní všem práci.

Kdy školení odstartujete?
Rada města nám koncem srpna schválila to nové funkční místo, my jsme udělali výběrové řízení a vybrali jednoho z uchazečů, který nastoupí v listopadu. Zároveň zastupitelstvo Ústeckého kraje schválilo v září pilotní projekt digitalizace terénní pečovatelské služby, kde figurujeme jako jedna z páteřních organizací, protože u nás v Mostě vznikne Integrované výcvikové centrum, takzvané ívécéčko. To bude sloužit nejen ke školení neformálních pečovatelů, ale i našich zaměstnanců.

Proč se hovoří o digitalizaci, když je to pečování o lidi?
Stručně řečeno, když v pečovatelské službě využijete dostupné digitální technologie, bude práce efektivnější. Jde o to dělat věci chytře, aby jste ušetřili čas, obsloužili víc lidí a přitom neutrpěla kvalita péče. Například v logistice mohou pomoci GPS do služebních aut nebo zařízení, která hlasový záznam převedou do textu. Dnes je to tak, že pečovatelka se vrátí od klientů na základnu, kde zapisuje úkoly. V budoucnu to může dělat v terénu nebo vše namluví cestou.

Věříte tomu, že umělá inteligence bude do pečovatelské služby víc pronikat a převezme i některé úkony v psychologické pomoci seniorům?
Možná to bude znít paradoxně, ale já toho nejsem vůbec příznivcem. Technologie předbíhají neskutečně schopnosti člověka, ale často jeho očekávání zklamou. Včera jsme tady měli na návštěvě deváťáky z 11. základní školy a najednou byla mezi nimi a seniory cítit neskutečná energie. Tu vám sebelepší umělá inteligence nevyrobí. To je téma na velkou debatu. Digitalizace je stupeň, který ještě můžete ovládat, ale umělá inteligence je podle mě už docela choulostivá věc. Netušíme, kam nás zavede a je tu i otázka kybernetické bezpečnosti. Ono se to hezky prezentuje v časopisech nebo na konferencích, ale já mám z toho spíše obavy.

Centrum Mostu dopoledne 18. října. Studenti dějin umění z FF UK Praha na exkurzi.
Zlom v rozvoji Mostu. Experti navrhnou podobu centra města pro 21. století

Preferujete lidský přístup se všemi klady a zápory?
Přesně tak. V tom byl vizionářský televizní seriál Návštěvníci. Takhle si budoucnost dokážu představit. Lidi jsou obklopeni úžasnou, ale omylnou technikou, kterou stále ovládají a dokážou ji sami opravit, z podstaty zůstávají dobří, neválčí, nevymýšlejí zbytečnosti, ale přece jenom si dají sem tam tlačenku a zapijí to rumem, aby jim na světě bylo trošičku líp.

Teď je ale hodně lidí bezradných, když si uvědomí, že se jejich stárnoucí maminky a tatínkové o sebe brzy nedokážou postarat. Co byste jim poradil?
Měli by udělat první důležitý krok, zajímat se o to, kdo jim může v dané lokalitě pomoci. Z mého pohledu je to velice jednoduché. V každé obci je obecní úřad, v Mostě magistrát. Stačí zavolat na odbor sociálních věcí, kde jsou profíci, kteří vás nasměrují. V Mostě je řada organizací, které se věnují péči o seniory. Péče sice něco stojí, ale lidé mnohdy neví, že si mohou sáhnout na příspěvky od státu. Mají pocit, že všechno musí platit ze svého.

Nastal podle vás čas postavit v Mostě nové penziony či domovy pro seniory?
To není úplně otázka na mě, ale na volené představitele samosprávy či soukromé investory, protože by se jednalo o investice v řádu stovek milionů korun. Ale co se týče mého názoru, tak za něj asi nebudu oblíbený. Já mám za to, že dnešní generace by se měla konečně vzpamatovat a měla by seniorům umožnit zůstat v rodinách. Když se podíváte na křivku stárnutí, tak je jasné, že model všespásné institucionální péče je z mnoha důvodů neudržitelný. Společnost jaksi pominula mezigenerační solidaritu. Podle mě se musíme v tomto ohledu vrátit hodně nazpátek. Vrátit se k tomu, že normální je o staré lidi pečovat v rámci rodiny, protože každý jednou budeme starý. Tak to prostě je.

Když ale máte čtyři sta čekatelů, tak to možná říká něco o tom, že v mnoha rodinách pro péči podmínky nejsou. Tolik čekatelů by zaplnilo nejméně dvě obytné budovy.
Je to tak, ale kde ty budovy teď rychle seženete? Prakticky to je nereálné. Já vám řeknu jedno číslo, které se těžko komentuje. V naší budově Harmonie, která patří k největším svého druhu v republice, je tři sta lůžek. Během roku na nich umře zhruba třetina uživatelů. To je prostě běh světa. Ale ještě víc lidí zemře doma, v nemocnicích nebo v eldéenkách, protože my tu kapacitu zkrátka nemáme. Je to trochu začarovaný kruh. Nemá cenu plakat nebo nadávat. Podstatné je, že hledáme řešení, to znamená rozvoj péče o neformálního pečovatele. To je naše největší priorita pro rok 2024. Na přípravě pracujeme už vlastně dva roky.

Oprava silnice na průtahu v Mostě.
Na uzavřeném tahu Mostem už pokládají asfalt, ještě to ale prý pár dnů potrvá

Je snadné shánět nové zaměstnance?
Když jsem nastoupil do organizace, tak sháněla zdravotní sestřičku zhruba dva roky a neúspěšně. Když pak nastoupila, jiná odešla do důchodu. Během posledních dvou let se nám díky práci celého týmu a za velké podpory zřizovatele podařilo navýšit tabulkový počet pracovních míst a přijmout 34 zaměstnanců. Převážná část jsou pečovatelé a zdravotní sestřičky.

Jak se vám je povedlo získat?
Bylo to těžké, ale kromě náborového příspěvku nám pomohla i změna prezentace a kultivace prostředí, ve kterém vytváříme lepší podmínky pro zaměstnance a uživatele. Rada města nám v tom jde neskutečně naproti. Sebevědomě upozorňujeme, že patříme k největších poskytovatelům sociálních služeb v republice a že začínáme mít punc dobrého zaměstnavatele. Vyplácí se nám i smluvní spolupráce se střední zdravotnickou školou, jejíž absolventi míří k nám. Ještě potřebujeme ergoterapeuty. To je problém, protože na trhu práce jich moc není.

Nebojíte se budoucích masivnějších odchodů vašich zaměstnanců do důchodu, protože většině z nich je už přes padesát let? Kde seženete mladé?
Baví mě personalistika, takže věkové křivky našeho personálu mě nevyděsily. Musíte si nejprve představit, jak pečovatelky ve věku pětapadesáti a víc let zvedají i stodvacetikilové ležící seniory. Teprve pak vám začne docházet, že také stárnutí personálu je problém. Potvrzují to i grafy nemocnosti, která za deset let výrazně stoupla. Pečovatelky prostě taky mají záda a jedny nervy a v pětapadesáti nemají tolik sil jako zamlada. Proto digitalizujeme a děláme věci, které usnadní všem práci. Proto modernizujeme zázemí pro zaměstnance. Mladí vám nepřijdou dělat někam, kde je umakart a kde chybí počítač. Proto je chceme lákat nejen na slušný výdělek, ale i do interiéru, který bude hezký a přívětivý i v roce 2030. My pro to děláme všechno možné a často možná i nemožné. Hodně sníme, ale převádíme to do reality, aby se kruh uzavřel. Je paráda potkávat v baráku pětadvacetileté lidi, protože z nich čiší nová energie, která obohacuje celý pracovní ekosystém a vzniká harmonie.

Jaké byly vaše začátky ve funkci ředitele? Ovlivnilo vás nějak, že najednou zodpovídáte za tolik starých lidí?
Změnilo mě to zásadně. A první dopady byly dokonce brutální. Nedivte se, že mi nad stolem v kanceláři visí jako ochrana indiánský lapač snů a růženec od litoměřického biskupa Jana Baxanta. Zhruba rok po nástupu jsem totiž začal mít problémy. Nemohl jsem prakticky dýchat, i když plíce byly naprosto v pořádku. Byla to psychosomatika. Když jste senzitivní a uvědomíte si, že nad vámi je dvanáct pater s tři sta byty, ve kterých přes veškerou péči umírají lidé, tak to s vámi hodně zamává. Tak jsem začal dělat dechová cvičení a začal víc chápat a sžívat se s tím. Teď po těch dvou letech mohu říct, že jsem si rozšířil neskutečně obzor.

Volné seskupení výtvarníků z Ostravska v čele s graffiti umělcem Nikolou Khoma Vavrousem zkrášlili zeď v parku Šibeník v Mostě.
Most chce vyhnat šeď z ulic malbami. Khoma odstartoval street art na Šibeníku

Co jste zjistil?
Že to, co tu s kolegyněmi a kolegy děláme, je nesmírně vybíjející, ale zároveň nesmírně důležitá práce. Není tajemstvím, že senioři, byť to zní drasticky, jsou energetičtí upíři. Proto jsou užitečné i návštěvy dětí, které mají zase energie moc. Já se snažím co nejvíc věcí v životě harmonizovat. Tady prioritně věnuju svou energii zaměstnancům, kteří potřebují mít vytvořeny podmínky, aby měly čas na úsměv a na předávání své energie seniorům. Takže nejsem úplně ten ředitel, který chodí neustále mezi seniory. Jsem spíš šéf technokrat, který se stará o dobré pracovní prostředí, o spravedlivé finanční odměňování a snaží se budovat dobré vztahy.

Pomohlo vám nějak, že máte první vnouče a stal jste se dědečkem?
Tahle nová životní role mi pomohla si uvědomit, že i já vlastně už patřím ke starší generaci. Společnost by jí měla být neskutečně vděčná. Bez starých lidí by nebylo nic, ani my. Oni jsou stále našimi rodiči. A tohle si docela silně uvědomuji víc a víc, a to mě nabíjí, abych měl energii na práci.

Je podle vás tahle práce dobrou průpravou na vlastní stárnutí?
Už asi po padesáté čtu spis Cato starší o stáří, starý zhruba dva tisíce let. A to možná ani do našeho rozhovoru nedáte, ale já se vlastně připravuji na smrt, i když v mých třiapadesáti letech to bude znít divně. Jenže příprava na smrt není přemýšlením o stáří, ale je snahou být dobrý v životě. Dobrý neznamená skočit dva metry do výšky, ale sbírat ctnosti a chovat se podle nich. Někdy, když si je čtu, a zatím jsem se dostal k sedmdesáti cnostem, mám hlubokou vnitřní radost z toho, že s veškerou pokorou jsem už možná aspoň trošičku dobrý, ale zároveň se mi ten pocit neskutečně vzdaluje. To je příprava na smrt.

Městská správa sociálních služeb v Mostě je největší organizací svého druhu v regionu, má tři stovky zaměstnanců a jejím zřizovatelem je město Most. Organizace provozuje například domovy pro seniory s kapacitou téměř 450 lůžek, denní stacionář pro mentálně postižené klienty, pečovatelskou službu, poradnu pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy a denní dětský rehabilitační stacionář. Organizace také vydává vlastní časopis Harmonie třetího věku a nedávno otevřela Podpůrnou skupinu pro "zoufalé" rodiče, kde terapeutka s rodiči probírá témata, jako jsou například úzkost, sebepoškozování či poruchy příjmu potravy. Scházejí se jednou měsíčně a kapacita se hned naplnila.