V polovině září se otevřelo pro veřejnost jezero Most. Lidé mohou chodit na procházky do nové krajiny, která nahradila bývalý uhelný lom. „Kdo je místní a zná tuto lokalitu jako pamětník, tak vidí velký rozdíl oproti tomu, jak vypadala před dvaceti třiceti lety,“ říká Josef Švec, vedoucí odboru rekultivací a správy území z mosteckého střediska Palivového kombinátu Ústí, které má jezero na starosti.

Rozhovor vznikl přímo u jezera, kde 39letý inženýr doprovázel novináře a při exkurzi je seznamoval s celou lokalitou.

Jezero Most vám určitě přirostlo k srdci.
To máte pravdu.

Jaký máte pocit z toho, že se po tolika letech úsilí konečně otevřelo lidem?
Upřímně řečeno, kdybyste mi tuhle otázku položil před dvěma roky, tak bych možná nevěřil, že se jezero povede letos otevřít, protože termín se několikrát odkládal. Teď je to pro mě zvláštní pocit. Z otevření mám samozřejmě radost, protože je to vyvrcholení mnohaleté práce množství lidí, kteří se na proměně krajiny podíleli.

Má jezero potenciál stát se za deset dvacet let malým českým Jadranem nebo se přiblížit v oblíbenosti německým rekreačním jezerům, která také vznikla zatopením šachet?
Jezero Most potenciál rozhodně má. Otázkou je, jak se ten potenciál využije. V Německu jsou o něco dál a vše je tam už zaběhnuté. Jezero Most bude určitě atraktivní a příměstská rekreace bude určitě fungovat. Proto chystáme další projekty, aby se tu lidé cítili dobře. Jednou z výhod podle mě je, že jezero má relativně přírodní charakter a může sloužit různým zájmům. Kromě rekreace tu podporujeme například hnízdění vodních ptáků, kteří mají připravená plovoucí ekomola.

Bude rok 2021 pro jezero klíčový?
Ano, myslím si, že pro nás bude celá příští sezona rozhodující. Bude první a na ní se naučíme, jak lidé lokalitu využívají, s kolika návštěvníky můžeme do budoucna počítat a co budou potřebovat. Máme sice zkušenosti z jezera Milada, ale jezero Most je jiná plocha a je blíž k městu.

Kolem jezera je hodně zeleně a luk. Určitě je s tím hodně práce. Neuvažujete o tom, že by trávu spásaly ovce?
Je to jedna z možností, o kterých jednáme. S tím nápadem jsme přišli, když jsme uvažovali také o ekonomických přínosech rekultivovaného území. Kromě ovcí uvažujeme o senoseči, protože seno začíná být zajímavou komoditou. V plánu jsou ale třeba i hausbóty a vybudování zázemí pro případný spolek vodních sportů.

A co farmaření s produkcí mléka?
Naše představa jsou spíše ekofarmy s masnými plemeny. Uvidíme, bude záležet na tom, kdo by se této myšlenky ujal.

Jak je to teď se psy? Smí se v jezeru koupat?
Psi smí do vody na vyznačených plážích a ty jsou pro psy celkem tři. Na hlavní rekreační pláž nesmí.

Dáte k jezeru koše s pytlíky na psí exkrementy?
U jezera je zatím základní infrastruktura, do které patří běžné odpadkové koše. Teď jsme v první fázi, kdy sledujeme, co ještě bude třeba doplnit. Vývoj návštěvnosti ukáže, zda by třeba koše s pytlíky pomohly. Stále platí, že za psy jsou zodpovědní jejich majitelé, měli by se o ně postarat a dodržovat návštěvní řád.

Ten také stanovuje, že na jezero nesmí motorové čluny. Proč?
Souvisí to s tím, že jezero je bezodtokové a voda v něm je kvalitní. Nemůžeme dopustit její znečištění únikem pohonných hmot, které by hrozilo při hromadném ježdění. Proto jsou zakázané i skútry. Máme ale velký zájem o rozvoj vodních sportů typu jachtingu, veslování, kanoistiky či potápění. Tady je pro ně ideální plocha.

Líbí se mi, že jste vytvořili klidovou zónu pro faunu a flóru. Co vás k tomu vedlo?
Jezero je poměrně veliké a různé zájmy se tu nemusejí tlouct. S výzkumníky jsme zjistili, že se tu vyskytují i vzácnější druhy živočichů, kteří mohou najít klid hlavně v severní části lokality. Jsou v ní i místa, kde se ekosystém obnovuje samovolně a přirozeně. Do těchto sukcesních ploch jsme zařadili i Kočičí vrch. Tyto plochy ponechané přírodě mají celkem 34 hektarů, což není málo. Rekreaci jsme od počátku směřovali do vhodnější jižní části jezera, která je blíž městu a je v ní pozvolný vstup do vody.

Když se vrátíme do historie, jak to tady bylo s uhlím a následnou vodní rekultivací?
Uhlí se tu těžilo v podstatě od 18. století, nejdřív v hlubině, potom povrchovým způsobem. Za životnosti lomu Ležáky - Most, od roku 1945 do roku 1999, se vytěžilo celkem 201 milionů tun uhlí. Co se týče hydrické rekultivace zbytkové jámy, jezero jako takové se začalo napouštět v roce 2008 a napouštělo se do roku 2014, avšak s dvouletým přerušením. To znamená, že čistého času se napouštělo přibližně čtyři roky.

Voda sem tekla z Ohře potrubním přivaděčem. Jaký byl jeho průtok?
Provozní průtok přivaděče byl 800 vteřinových litrů v době napouštění. Dnes pouštíme maximálně 200 vteřinových litrů na dopouštění výparů v letních měsících.

Teď se hodně hovoří o klimatických změnách a suchu. Monitorujete nepřetržitě stav vody v jezeru?
Kromě rekultivací děláme i další činnosti a sledování klimatických veličin, kvality vody a výparu je základem obhospodařování nově vzniklého vodního díla. Vodohospodářská bilance jezera je značně závislá na výparu. Zjistili jsme, že výpar způsobuje podstatnou ztrátu vody v letních měsících. Kvůli přesným datům jsme si nechali zkonstruovat u české firmy Meteoservis unikátní plovoucí výparoměr, který je na hladině jezera. Díky tomuto zařízení už víme, že z hladiny se vypařuje víc vody, než udává nedaleká meteorologická stanice v Kopistech.

Jak velký je to výpar?
Poslední roky byly hodně suché a teplé, takže výpar byl daleko větší, než s jakým se počítalo v 90. letech, kdy se záměr vodní rekultivace začal připravovat a kdy se vycházelo z jiných dat. Jezero je navíc ve srážkovém stínu Krušných hor, takže srážkové roční úhrny jsou přibližně 500 milimetrů. Výpar z výparoměru oproti tomu ukazuje ztrátu kolem tisíce milimetrů ročně. Takže se odpaří skoro dvojnásobek toho, co naprší. Voda v jezeru je ale velmi kvalitní. Vodní dílo je hluboké a má samočistící schopnost.

Nepronikají do něj škodliviny z nedalekých průmyslových areálů?
Nezaznamenali jsme žádné průsaky, které by vodu kontaminovaly. V rámci hydrické rekultivace jsme řešili ochranu před bývalými skládkami chemických závodů. Po severozápadních svazích až k řece Bílina se táhne podzemní těsnící stěna, která má sběrný drén. Toto opatření zabraňuje znečištění.

Je pravda, že u jezera jsou i zemědělské rekultivace?
Ano, celé rekultivované území má 1 300 hektarů a z toho 160 hektarů jsou zemědělské rekultivace. Od jezera nejsou vidět, protože jsou na rovinatých partiích Střimické výsypky. Je tam jak orná půda, tak také trvalý travní porost. Pro srovnání: 315 hektarů je vodní rekultivace, která kromě jezera zahrnuje i malé vodní plochy v jeho okolí. Možná je ještě dobré říct, že máme pořád rozpracované rekultivace o 220 hektarech. Jedná se o pěstební péči o založené porosty.

Josef Švec
• Narodil se v roce 1981. Vystudoval Fakultu životního prostředí na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, obor revitalizace krajiny.
• Od roku 2005 pracoval jako technik rekultivací.
• V mosteckém Středisku Kohinoor státního podniku Palivový kombinát Ústí vede odbor rekultivací a správy území.