I cesta může být cíl, má jasno Jan Šatava. Pro vlaky zahořel už jako dítě

Proč si sednout do vlaku a vydat se na výlet po kolejích? Vy jste milovníkem vlaků, ale zkuste nalákat i ostatní.
Rodinka jede na výlet. Třeba na Moldavu do hor nebo na zámek Krásný Dvůr. Posadí děti do autosedaček, pustí jim Šmouly nebo Tlapkovou patrolu a vyrazí. Děti zírají do tabletu nebo telefonu, vůbec netuší, co je za okny a kudy se jede. Pak vykládka, proběhneme zámek nebo podáme výkon na cyklostezce a hurá domů. Možná se ještě zastavíme na big mac. Nebo je tu jiná možnost. Na nádraží sedneme do motoráku. I s kočárkem nebo s koly, není problém. Děti si na tablet a Šmouly ani nevzpomenou, běhají po vagoně, koukají z oken, v zastávce se chtějí podívat ke strojvedoucímu… To vám auto neumožní. A autobus nakonec taky ne.

Takže kvůli zážitku?
Každý rok naše firma vypravuje Kočárkový expres z Tábora do stanice Hluboká nad Vltavou, cílem je Zoo Ohrada. Ten vlak, který má přes 200 míst k sezení na kožence v 60 let starých vagonech bez klimatizace, ale zato s otvíracími okny, bývá plný rodin s dětmi. Služební vagon je plný kočárků. Pro děti i dospělé může být cesta i dobrodružstvím. Nakonec i cesta může být cíl.

Jak žiješ, tak řídíš, je přesvědčený dopravní expert Jan Pechout

Vaše společnost Railway Capital provozuje pět regionálních tratí. Proč se soustředíte na ty turistické?
Těch důvodů je víc. Historicky především proto, že jsme v tomto režimu obnovovali provoz na tratích, kde vlaky přestaly být objednávány, což se samozřejmě setkalo s odporem místních samospráv a obyvatel. Ty samosprávy si pak u nás začaly objednávat železniční dopravu v omezeném sezónním rozsahu, aby jejich lokálky nezanikly úplně. Protože se doprava na trati v novém módu ukázala jako životaschopná, zpravidla se po několika letech vrátila do krajské objednávky.

V Ústeckém kraji jezdíte na Doupovské dráze a na Moldavské dráze. Proč jste se rozhodli působit zrovna tam? Máte nějaký zvláštní vztah k těmto tratím?
Jsme malá firma, ale s působností po celé republice. S nadsázkou lze říci, že tratě si nevybíráme my, ale ony nás. Na Doupovské dráze působíme už deset let. Především to bude tím, že sezónní provoz má svá specifika, která jsme se naučili zvládat a myslím, že jsme v tom celkem dobří.

Chystáte v letošním roce nějaké novinky na Doupovské dráze, která se má opět rozjet v dubnu?
Rádi bychom v průběhu sezóny oživili provoz občasným nasazením historického vozidla.

Kousek od neštěstí. Kamení, olej na kolejích. Kdo útočí na vlaky?

Nově také od prosince jezdíte na Moldavské dráze. Čekají nás tam nějaká překvapení?
Moldavská trať se z našeho obvyklého konceptu vymyká tím, že na ní jsme provoz neobnovovali, zde jsme prostě kraji dali nabídku, kterou vyhodnotil jako nejvhodnější. Kraj oslovil několik desítek dopravců, ale nabídku podali pouze dva. My a České dráhy. Ta trať je extrémně provozně náročná a z tohoto pohledu vyhlášená. Rádi bychom tam provětrali některá naše historická vozidla, přímo si o to říká. Ale zdejší technologie provozu nedává příliš prostoru k nějakým dopravním experimentům. Uvidíme, nechme se překvapit.

Na Moldavské dráze je poslední dobou rušno asi více, než byste si přál. Probíhá vyšetřování policie. Odehrálo se tam v posledních týdnech několik incidentů, kdy neznámý pachatel několikrát nastražil na koleje kamení, jednou potřel koleje olejem. Co si o tom myslíte?
Je to zcela mimo mé chápání. Překračuje to jakoukoli mez. Žádný vtip nebo klukovina. Je to ohromně nebezpečné. Vlaky mohly vykolejit. Může to mít fatální následky, může někdo zemřít nebo se zranit. Sklon na této trati je opravdu velký, takovou trať namazat olejem je velmi špatné. Mohlo se to rozjet. Nebo další incident z 27. prosince mezi Hrobem a Dubím, kdy tam bylo kamení. Škoda na vlaku je přes 100 tisíc. Jen díky štěstí vlak nevykolejil.

Pojďme zpět k vám. Když byste měl jet z Prahy do Ústí. Zvolíte vlak, auto nebo autobus? A proč?
No tak z Prahy do Ústí pojedu jednoznačně vlakem. S výjimkou stěhování nočního stolku, akumulátorové baterie z motoráku nebo podobně. A proč? Víte, podnikání na železnici mě paradoxně přivedlo do auta. Byly doby, kdy jsem ročně najezdil za volantem okolo 60 tisíc kilometrů. A měl jsem to docela rád, dodnes znám silniční síť stejně dobře jako železniční. Ale poměry na silnicích v posledních letech mírně řečeno houstnou a řízení mě už dávno netěší jako dřív. Pokud to jde, jedu tedy vlakem. A autobus? To je jen veliké auto, to nemůžu ani řídit, to je o ničem.

Sebevraždy, nepozornost, pracovní úraz. Na kolejích v kraji loni zemřelo 24 lidí

Jak obtížné je provozovat turistické tratě? Jste spokojený s vytížením Doupovské a Moldavské dráhy?
Provozování turistických linek má svá specifika, především sezónnost a to, že na těchto tratích v různých končinách republiky je provoz vždy ve stejných termínech. To klade specifické nároky na potřebu personálu a vozidel. A co s týče vytížení? Moldavu jezdíme krátce, ale zkušenosti z minula, kdy je na jedné straně velká průmyslová aglomerace, na druhé straně hory a rekreační oblast, jasně říkají, že cestujících bude dost. Samozřejmě s výhradou počasí a dalších okolností. Doupovská dráha, to je něco jiného. Krásný kraj stranou obecného zájmu a pozornosti. Pokud by tam ten vláček nejezdil, co tam zůstane? Tak je třeba se na to podívat.

Je podle vás nějaká cesta, jak na regionální tratě nalákat více cestujících?
Ty tratě nejsou ve vzduchoprázdnu. Podstatné jsou interakce dráhy a regionu. Pokud okolí železnice nabízí zajímavé cíle, poslouží dráha jako atraktivní a dnes už bohužel nezvyklý způsob dopravy. A ti cestující se budou chtít někde najíst, koupit dětem zmrzlinu. Ale to není krátkodobý cíl, že někam jezdí vlak, tak to začne hned fungovat. Ty procesy známe nejen ze zahraničí. Podívejte se na dění okolo saských úzkokolejek, ale nakonec i u nás. Moje oblíbené srovnání jsou šumavské lokálky, kde kraj soustavě podporuje dopravu a z tratí je páteř turistiky v oblasti, a pak třeba geograficky plně srovnatelnou trať Chomutov – Vejprty a její okolí. Bohužel tyhle zákonitosti, ačkoliv jsou popsány a změřeny, nejsou obecně známé.

Kolik má vlastně vaše společnost vlaků?
Máme k dispozici nyní pět provozuschopných motorových vozů, další jsou v renovaci a máme i jeden historický motorák z roku 1963. Dále vlastníme tři provozní traťové motorové lokomotivy, devět osobních vagonů, z toho tři z roku 1913.

I psy bolí záda nebo za krkem, masáž jim pomůže, říká fyzioterapeut Tomáš Mandát

Chystáte nějaké novinky ve "flotile" vlaků?
Ne. Držíme se svého kopyta.

Velká část vašeho vozového parku jsou starší motorové vozy. Je to z nostalgie, patří na tyto tratě nebo jde spíš o ekonomickou nutnost?
Platí všechny tři důvody. V objednávce kraje jsou přímo uvedeny typy „historických“ motorových vozů. A ano, na lokálky patří, už jenom vzhledem k obrovskému množství vyrobených kusů, díky němuž se staly prakticky symbolem, milovaným i nenáviděným. A ekonomické hledisko je také podstatné. Jejich provoz je stále spolehlivý, údržba je velmi levná. Víte, že neexistuje moderní motorová jednotka, která by měla spotřebu paliva méně než dvojnásobnou oproti těm vysmívaným osmsetdesítkám? Pro běžné provozní ošetření navíc nepotřebujete vybavené zázemí a příznivá je i pořizovací cena. Pokud bychom si na turistickou linku pořídili novou motorovou jednotku, která víc než půl provozního roku prostojí, kolik pak vyjde její provozní kilometr?

Občas na ně ale přichází stížnosti. Chystáte se k nějaké obnově vozového parku?
Ale my nechceme naše staré motoráky nasazovat na denní dojíždění do práce nebo do školy. A co se týče obnovy, už jsem odpověděl.

Je o vás známo, že jste milovníkem české železnice, odborníkem. Kdy jste pro železnici zahořel?
Samozřejmě od malička. Jsem celoživotní nádražák.