Zejména v odlehlejších oblastech je zvěř odkázaná na pomoc člověka. Zvěři pomáhají myslivci přežít i na Mostecku, kde se stále sníh drží. Myslivecká sdružení na Mostecku hospodaří v jednotlivých honitbách, které mají vytyčené svoje hranice. Deník se na přikrmování zvěře do jedné takové honitby vydal s myslivci z Mysliveckého sdružení Hubert–Vtelno.

Na bobech se nebobuje

Stojím před myslivnou ve Vtelně a tři místní myslivci nakládají pytle se šrotem na vlek připojený za terénním automobilem, se kterým se za okamžik já a myslivci vydáme do terénu. Myslivci se k některým krmelcům nedostanou ani terénním autem, a tak musejí pochoutku do krmelců donést v pytlích na zádech anebo pytle dovézt ke krmelcům na dětských bobech.

Toto myslivecké sdružení má sídlo ve Vtelně. Honitba má historickou hranici začínající na ulici Budovatelů a pokračuje po koridoru k obci Obrnice, odtud dále okolo Sedlece po silnici směrem na Prahu až ke Skršínu, odtud dál směrem na Bečov a odtud po plzeňské železniční trati do prostoru bývalých Stránců a dále pak po komunikaci za vtelenskými sady do Velebudic až ke kruhovému objezdu na komunikaci do Plzně a odtud zpět na ulici Budovatelů.

V této honitbě je rozmístěno dvanáct zásobníků na šrot a asi 40 krmelců pro přikrmování zvěře, do kterých myslivci doplňují v zimním období obilné plevy, suchý chléb, jablka, kukuřici a další vhodné krmivo pro drobnou a spárkatou zvěř.

Pokud se stále drží sněhová pokrývka, je nutno kontrolovat krmelce a doplňovat krmivo nejméně jedenkrát týdně.

Na můj dotaz, jak myslivci ve sdružení toto zimní přikrmování zvládají, řekl předseda mysliveckého sdružení Vladimír Vondráček, že přikrmování se musí zvládnout.

„Jelikož je ve sdružení 18 členů, musí se vždy na zimní období naplánovat rozvážení krmiva po skupinách, rovněž tak se po skupinách provádí šrotování a pytlování obilí,“ sdělil Vondráček.

Mladí se nehlásí

Vzhledem k rozsahu honitby by bylo potřeba, aby sdružení mělo více členů, především pak mladých lidí, kteří se ale k myslivosti nehrnou.

„Je to náročná práce a dřina,“ dodává další myslivec František Kadlec.

„Vstupní poplatek do našeho sdružení je patnáct tisíc korun, což je asi jeden z důvodů, který odrazuje zájemce o vstup do sdružení. Obdobně je to slyšet i z jiných sdružení, kde činí poplatky ještě větší částky, často v řádu desetitisíců korun,dodává Kadlec.

Zájemce o členství ve sdružení musí absolvovat adeptský kurz, složit zkoušky a získat zbrojní pas. I tyto záležitosti představují náklady v řádu tisíců korun.

Honební pozemky vtelenských myslivců mají rozlohu více jak 1740 hektarů, ve kterých se vyskytuje především drobná zvěř, to jsou bažanti, zajíci a ve velmi omezeném množství divoký králík a koroptve. Ze spárkaté zvěře se jedná hlavně o srnčí zvěř a také o prase divoké.

Přijíždíme k prvnímu krmelci, srnčí zvěř se rychle rozprchne, myslivci vysypou první pytel šrotu a poté zajíždíme ke krytému zásobníku naplnit vlek plevami.

„Plevy získáváme především za brigády na silech, ale část jich musíme nakupovat,“ vysvětluje Vladimír Vondráček.

Mrzne a mě už po prvním krmení zebou nohy, ale musíme pokračovat k dalším zásobníkům na šrot, než se dostaneme do míst, kde se auto musí kvůli množství sněhu odstavit a dojít ke krmelci pěšky.

Myslivci tak na bobech táhnou těžký pytel a brodí se sněhem. K Zaječickému rybníku se myslivci nedostali vůbec, sněhová pokrývka byla vysoká. Jedeme dál a stavíme u krmelce vedle řeky Srpiny, kde vidíme čtyři nutrie, které okamžitě mizí v polozamrzlém potoce. Naproti na poli pak vidím srnčí stádo, jak si vykračuje jeden kus za druhým, pohled to byl nádherný. Skoro po dvou hodinách přijíždím zmrzlá jak rampouch zpět na myslivnu, kde mi pánové ještě ukazují voliéru s bažantími kohouty a slepicemi, které sdružení nakupuje jako osmitýdenní kuřata a odchová je pro vypuštění do volné přírody.

Se psy se ke krmelcům nesmí

Podle mluvčího Českomoravské myslivecké jednoty Jiřího Šilhy pokud veřejnost chce také pomoci zvěři nějakým pamlskem, například suchým pečivem nebo obilím je dobré ho donést přímo do krmelců. Na mokrém sněhu začne všechno rychle nahnívat a bobtnat a zvěři může pak spíše uškodit. Kolem krmelců by se měli lidé pohybovat co nejméně, všude totiž zanechávají pachové stopy, které odrazují zvěř. Se psy by se do přírody v době sněhové pokrývky neměli vůbec vydávat.

Při pochůzkách honitbou si myslivci také všímají kondice zvěře, stavu osrstění a opeření. V případě zvýšených úhynů nebo výskytu příznaků onemocnění kontaktují veterinární správu.

Myslivci jsou proto velmi důležitým článkem pro monitoring zdravotního stavu zvěře, volně žijících živočichů v přírodě, což má aktuální význam nejenom pro monitoring výskytu často zmiňované „ptačí chřipky“, ale i dalších onemocnění.

„Myslivecký hospodář nyní postupně připravuje sčítání zvěře v honitbě. Již koncem tohoto měsíce má mít přehled o množství a pohybu zvěře v honitbě,“ uvedl Šilha.

Sčítání zvěře ve vtelenském sdružení probíhá každoročně v zimních měsících. V letošním roce je naplánováno na 20. a 27. února.

Sčítání zvěře probíhá tak, že členové sdružení se rozejdou do jednotlivých úseků honitby, kde sledují počty a pohyb zvěře. Počty pak nahlásí mysliveckému hospodáři.

Ten zpracuje přehled o počtu zvěře v honitbě a tento předává orgánu státní správy. „Podle stavu zvěře v honitbě se pak určují stavy zvěře k odlovům,“ vysvětlil postup Vladimír Vondráček.

Jako příklad uvedl skutečnost, že sdružení již tři roky nestřílí zajíce, jelikož jich je v revíru málo. Proto i sdružení nakoupilo před čtyřmi lety za 22 tisíc korun deset zajíců z odchovny. Záměrem je zlepšení jejich chovu a zvýšení populace.

A z čeho myslivci své aktivity dotují? „Peníze dáváme ze svého, dále také pořádáme různé akce a samozřejmě potřebujeme i sponzory,“ řekl na závěr Vladimír Vondráček.