Kominická koule váží několik kilogramů. Opatrně lezu s dvojicí kominíků Jiřím Králem a Antonínem Sobekem po vratkém dřevěném žebříku na střechu domu v Havrani na Mostecku.

„Máme havárku. Je ucpaný komín. Netopíme. Pomůžete nám?“ ptá se zoufalým hlasem obyvatelka domu. Pomůžeme. Od toho tu jsme!“ odpověděl kominík Tonda.

Samotné čištění komínů je téměř hračka. „Nejprve musíš pomalu kouli spouštět dolů. Ano tak. Hlavně pozor, kam šlapeš, střešní tašky jsou tu docela prohnilé, tak abys nám tu nepropadl,“ řekl kominický kolega Jirka Král. Spolu s Tondou tvoří sehranou dvojici už několik let. Venku je třeskutá zima, ale u komínu se člověk celkem zahřeje. Dým stoupá z otvoru komínového tělesa. Tady je průchod komínu v pořádku. Musí to být ten sousední.

Saze pro štěstí od kominíků

Hned na úvod mě Tonda s Jirkou pomazali sazemi, to pro štěstí. „Jo, kdyby kominíci přinášeli štěstí, to bychom byli za vodou. Ale neříkám, že není příjemné, když si na nás lidé například na ulici nebo v obchodech sahají pro štěstí. Pokud jde o pěknou mladou slečnu, je to radost dvojnásobná,“ směje se Antonín. Čas od času si lidé při pohledu na dvojici kominíků rychle sahají na knoflík a mají tajná přání. Splní se? Nasazuji si rukavice, bílou čapku i černou bundu. Jsem kominík, jak vyšitý!

Nejhorší střechy na Mostecku jsou podle kominíků v Litvínově, a to na starých objektech poblíž tamního stadiónu. „Jejich sklon je příliš velký, kolem šedesáti stupňů. Jde o německé sedlové střechy a tam často běháme po střechách jak kaskadéři,“ popsal nebezpečí Petr Sobek, šéf braňanských kominíků.

Přestože kominické řemeslo v dnešní době mladé učně neláká, jde o práci, která má zlaté dno. Potvrzuje to na 600 kominíků, kteří se sdružují ve Společenstvu kominíků. Řeší tak i aktuální problém, a to právě končící životnost nevyhovujících hliníkových komínových vložek. Ty nově nahrazují dražší nerezové vložky s garantovanou životností až kolem třiceti let. Po rozsáhlé plynofikaci před deseti lety už hliníkové komínové vložky pomalu dosluhují, a tak máme čím dál více práce.

„Postupem času se hliníkové vložky drolí, vznikají v nich díry a hrozí požár. Navíc se na stěnách komínu usazuje dehet. Bohužel lidé podceňují kontroly a nás volají, až když už je pozdě. Někdy se dokonce nejprve snaží ucpaný komín vyčistit sami. Ale marně. Bez zkušeností to nezvládnou. Pak v komínovém tělese nalézáme i hotové kuriozity, pětikilogramovou palici s násadou, motůrek ze stěračů z nákladního vozu V3Sky a další podomácku vyrobené věci, kterými si lidé chtěli sami vyčistit zacpaný komín,“ řekl na adresu majitelů domů šéf kominíků v Braňanech Petr Sobek. Neopatrnost některých majitelů nemovitostí téměř až hraničí s hazardováním se životy. To byl i případ muže, který si v koupelně nainstaloval plastová okna a kotel na plyn řádně neprohlédl. Z koupeny si vlastně udělal plynovou komoru. Plyn neměl, kudy unikat a hromadil se tam. Málem se mu tam ve vaně pak otrávily jeho dvě děti. Nejhorší je, že se tragická situace za několik měsíců opakovala.

Vyčištění zabere čtvrt hodinku

Vyčištění jednoho komínu v Havrani nám zabralo asi patnáct minut. „Záleží také na tom, jestli chtějí lidé komín vyčistit i vybrat saze, to je pak práce na dlouho. Stane se, že komín nebyl čistěn dlouho a z dvířek se pak na tebe vysype několik kilogramů sazí. To je pak nefalšované černé řemeslo a doma nepomůže jedna koupel, ale hned dvojitá. A nakonec ještě pořádné vysprchování,“ řekl kominík Jirka.

Po vzoru Tondy si stoupám na vrchol komína, aby mi koule s pružinou lépe sjížděla dolů. Nestojím vzpříma, ale raději jdu do podřepu. Co kdyby. Dlouhé lano si omotávám kolem pasu. Jde mi to. Když koule dorazila až dolů, mám vyhráno. Komín je průchodný. Čeká nás další. Seskakuji dolů. Vtom se mi noha probořila pod střešní taškou. Obrovský úlek. Naštěstí byl pod ní ale dřevěný trám, a tak jsem se neprobořil hluboko. Riziko povolání. Jsme přibližně v desetimetrové výšce na vrcholu střechy. Spadnout dolů by skončilo tragicky.

„To nic není. Nedávno jsem na hladkých taškách sjel po zadku a zastavil jsem se až u hrany střechy u okapu. Nepříjemný pocit. Na střeše se totiž musíš pohybovat vždy moc opatrně a dělat spíš menší kroky,“ vysvětlil mi kominický kolega Tonda.

Kominíci jdou s dobou, mají kamery

Současní kominíci pracují nejen se štětkou a koulí, ale i moderní technikou. K dispozici mají například speciální kamery, které slouží při kontrole a revizi komínů. „Také jsem inspekční kameru měl, ale jde o velice finančně náročnou techniku, která se neosvědčila.

Pořizovací cena je vysoká, kolem sta tisíc korun a ne každý majitel domu si žádá podrobnou revizi pomocí elektroniky. Nezaplatil by ji,“ říká šéf braňanských kominíků, který převzal kominickou štafetu po svém otci. Ve firmě zaměstnává i svého bratra Tondu.

Najít nástupce se příliš nedaří

Najít nové nástupce kominického řemesla se už několik let příliš nedaří. V loňském roce se do jediného kominického učiliště v Praze přihlásilo jen 15 žáků.

„Staří kominíci s letitou praxí pomalu odcházejí do důchodu a není komu předat žezlo. Mladí lidé by se měli učit u těchto kominických matadorů. Je to nejlepší škola života a žádný výukový program nedá studentům tolik, co zkušení kominíci,“ říká Petr Sobek.

Vědomosti i on čerpal nejen od svého otce nebo ve škole, ale i odborným seminářem v sousedním Německu. „Tam jsou dnešní kominíci úplně někde jinde.

V Německu se kominíci starají hlavně o revize a úředničinu, ostatní práce za ně vykonávají napřílad zedníci. U nás se staráme o vše, hlavní gro je čištění komínů, revize a vložkování.

Nejvíce práce je vždy začátkem roku, kdy lidi začnou topit a ejhle, mají ucpaný komín a volají odbornou pomoc,“ podotkl Petr Sobek.