Kdo ji ještě neviděl, může být docela překvapen, když ji náhle spatří v lesním porostu nedaleko strmé silničky k zámku Jezeří. Kruhová zřícenina nedostavěné rodinné hrobky, které se říká Hraběcí či Čertova kaple, stále přitahuje pozornost zvědavých návštěvníků sousedního zámku. Honosný objekt, který zůstal torzem bez střechy, měl být postaven podle plánu architekta Andrease Altomonteho z roku 1753. Zřejmě vliv špatných výpočtů a použití chybné technologie byly příčinou, proč se nikdy nepodařilo dílo dokončit. Jenže tohle vysvětlení lidem nestačilo a nepomohl ani argument, že výstavbu budovy provázel i nedostatek peněz. Proto vznikly pověsti o čertovi, který má ve všem prsty. A tajemno bylo na světě. Nic to nemění na tom, že neobvyklý opuštěný objekt je stále cenný a je kulturní památkou.

close Příběhy opuštěných budov info Zdroj: Deník zoom_in „Je to kaple v lesním klidu, kousek od zámku. Vidím ji poprvé a zatím z toho místa nic necítím,“ svěřil se 62letý Petr z Prahy, když kaplí procházel a pokoušel se vytušit nějakou negativní energii. Spíše ho zasáhl strastiplný příběh velkého zámku, který za socialismu zchátral a málem zanikl kvůli těžbě uhlí. „Je to smutná historie, ale ohromující stavba, která se dává dohromady,“ dodal k zámku návštěvník. A právě se zámkem je kaple neodmyslitelně spojena.

Když lidi míří na Jezeří, tak také chtějí vidět jeho okolí. Jenže zámek už nemá žádné podzámčí, ani původní rozlehlý anglický park. Bývalé panství a vesnice zmizely kvůli dolování uhlí, a proto turisté velmi často navštěvují vyhlídku nad zámkem. A pak samozřejmě nedostavěnou Hraběcí kapli, jejíž druhý název Čertova hovoří za vše. „Je to místo, které se pokládá za prokleté,“ potvrdil zástupce kastelánky Miroslav Přibyl.

Jako by nešťastní dělníci odešli včera. Zanechali na zemi nevztyčené sloupy. Zvláštní atmosféru, podpořenou odlehlostí a výhledem do nebe uprostřed kruhu bez stropu, si lidé snáze uvědomí, když znají okolnosti vzniku torza. Kaple z cihel a kamene je už přes dvě stě let spojována s vymřením jezeřské větve rodu Lobkoviců, tedy posledních dvou bratrů, Ferdinanda a Oldřicha. První tu měl smrtelný úraz, druhý tragicky zahynul při pádu stromu na mýtině, kde se kácelo dřevo pro stavbu. Roudnická větev Lobkoviců chtěla později pokračovat podle plánu italského architekta, ale projekt doprovázela smůla. Podle pověsti střešní kopuli zničil čert proměněný v černého jelena, protože si nepřál, aby byla v kapli uložena svatá relikvie, trn z Kristovo koruny. Šest přivezených sloupů dosud ležících u připravených podstavců je důkazem zanechání stavby svému osudu.

Návštěvníci zámku se často ptají, kde kapli najdou, protože si jí všimnou na internetu, a v lese nechtějí bloudit. Jeden čas byla u odbočky ze silnice informační cedule s čertem, který ukazoval směr ke kapli, ale vandalové ho poškodili. Ke kapli se lze dostat jen pěšky odbočením vlevo z příjezdové asfaltové silnice a dá se k ní dojít i horem, oklikou z parkoviště.

Výletníky u volně přístupné kaple nikdo nepočítá, protože tato sakrální stavba není součástí placeného prohlídkového okruhu. Návštěvnost zámku však stoupá, takže lidí ke kapli možná chodí také víc. Zámek Jezeří má oproti zakonzervovaným památkám tu výhodu, že dost lidí se do něj vrací s odstupem dvou i více let, protože chtějí vidět, jak se vyvíjí oprava a co je nového. Letos v červnu návštěvnost meziročně vzrostla o víc než pět set návštěvníků. V červenci růst pokračuje. Jen během dvou státních svátků navštívilo zámek přes 700 lidí.

Kaple Blažeje s vodou na krk

Na opačném konci okresu Most, v Chráněné krajinné oblasti České středohoří u vísky Lužice, mezi křovisky vykukuje ruina kaple svatého Blažeje. Kdysi k ní chodily ročně tisíce poutníků, kteří věřili, že blízký pramen vody má zázračnou moc a dokáže vyléčit některé neduhy. Ze stavby už toho ale moc nezbylo, jen část zdiva s okenním otvorem. „Je to zapomenuté poutní místo, které údajně fungovalo již v době předbělohorské, ale více informací o něm máme spíše z 18. století,“ sdělil už dříve odborník na barokní sakrální umění a poutní místa Vít Honys, který o kapli svatého Blažeje hovořil při loňském setkání příznivců Českého středohoří v Sinutci na Lounsku. Lužickou kapli se studánkou vyhledávali hlavně lidé s nemocemi hrdla, protože Blažej býval ve 4. století lékařem a po umučení pohany zůstal ochráncem lidí s bolavým krkem.

U kaple na kopci je poškozené staré pítko s graffiti anděla, ale voda z něj neteče. Zdroj je o něco níže na palouku zarostlém bodláky. Voda na opláchnutí vyvěrá až z nového spodního altánu pro turisty, které dovede ke kapli alej mladých ovocných stromů. Lidé v Lužicích prý kdysi věřili, že kromě hrdla voda u kaple léčí i oči.

Poutní areál u pramene měl nejprve kostel, ale ten zanikl v 17. století během třicetileté války. Později vznikla z darů kaple. Procesí poutníků však postupně slábla a přestala být tradicí po odsunu sudetských Němců v letech 1945 a 1946. A chátrající objekt zpustl.

Podobný osud potkal i barokní kapli sv. Jana Nepomuckého v nedalekých Patokryjích. Byla postavena obcí v roce 1741 s pomocí Lobkoviců. Po roce 1948 chátrala a v roce 1956 jí vichřice poškodila střechu. Kaple byla od té doby demolována a do dvou let zmizela – materiál skončil na stavbách domů. Na půdorysu kaple vznikla v roce 2020 svépomocí půl metrů vysoká zeď a tam, kde byl oltář, místní postavili s podporou obce dřevěný kříž.