Muselo to být peklo. Během náletu i po něm. Když spojenecká letadla začala v roce 1944 bombardovat chemičku v Záluží na Mostecku, jedno komando riskovalo život skoro neustále. Závodní armádní pyrotechnik s několika asistenty měl na starosti jemnou odbornou práci, na tu hrubou a nejvíc nebezpečnou měl vězně.

Tehdy v chemičce obvykle věděli, kde nevybuchlé bomby jsou. Území bylo poseto krátery. „Když pyrotechnik nemohl bombu odpálit v díře, vězni ji přivázali a vytáhli ven,“ řekl Karel Otto Novák, předseda spolku Severočeský letecký archiv Most, který se zabývá 2. světovou válkou na Mostecku.

Po každém náletu probíhal nejprve průzkum. Nalezené nevybuchlé pumy se označily a zvláštní tým měl za úkol je zneškodnit. Trestanci v tom hráli klíčovou roli – hledali, kopali, vyzvedávali. Kolik jich při tom zahynulo, není známo.

Přestože krátery hodně naznačovaly, zas tak snadné to nebylo. Při kobercovém náletu zemina od vybuchlých bomb zasypávala blízké nevybuchlé pumy. „Nikdo pak nemohl vědět, že tam je nebezpečí,“ uvedl Novák. Proto se tenkrát likvidovaly hlavně pumy, které byly vidět.

Na důsledné sondy nebylo tolik času. Prioritu měla oprava zařízení a obnova výroby benzinu pro hitlerovskou armádu. Není divu, že nálezy bomb pokračují i ve 21. století. Některé objevy jsou velmi překvapivé. Dlouho po válce našli chemici nevybuchlou bombu i v používané nádrži na benzín, kterou chtěli během údržby vyčistit.

Za války personál závodu, ostraha či zajatci nacházeli bomby také při úklidu trosek nebo na ně upozorňovali po náletu svědci. Podle badatelů nelze vyloučit, že když byla některá bomba hluboko pod zemí nebo nikomu nevadila, tak ji prostě bez okolků zahrabali. Bomb bylo moc a komando nemuselo vše stíhat. „Máme například fotku s nápisem Pozor, ohrožení života, nevybuchlé bomby,“ řekl Novák. Na snímku jsou desítky pum ležících ledabyle za provizorní závorou mezi nízkou budovou a poškozenými kolejemi.

Vězni se k pumám dostávali ručně, s lopatami a krumpáči. Speciální technika nebyla. Kdo přežil, měl větší šanci dočkat se v lágru konce války. „Buď jim slíbili víc jídla, slušnější zacházení nebo zkrácení trestu," uvedl Novák. „Dnes je pyrotechnická služba někde úplně jinde. Vývoj šel kupředu."

Zajatecké tábory

Chemičku v Záluží (STW) pomáhali stavět kromě levné pracovní síly z celé Evropy (tzv. totálně nasazení) také váleční zajatci ze zemí okupovaných německým Wehrmachtem. Celkem se jednalo o několik desítek tisíc lidí mnoha národností. Pracovali i v okolních uhelných dolech a žili v desítkách táborů s různým režimem. Stovky jich zemřely při náletech, další na různé nemoci či v důsledku špatného zacházení a nuzných podmínek.

Jména vězňů, kteří čistili chemičku od bomb, neznáme. Někteří jsou vidět jen na unikátních fotkách. Pohublí, dohola, zasmušilí. Byli to hlavně muži z trestního tábora 29 u dolu Herkules, kde vládl krutý režim pod taktovkou gestapa a jednotky SS. Při práci měli vězni na oblečení písmeno E, znak tábora. V protibombovém komandu byli například Rusové, kteří v lágru živořili.

K pozemním bojům na Mostecku jako na západní či východní frontě nedocházelo - vše se točilo kolem výroby benzinu z místního uhlí a náletů. Výstavba chemičky nacisty začala v roce 1939 a první vlak s benzinem zamířil na frontu o tři roky později. Spojenci usoudili, že Hitlera porazí, když ho od pohonných hmot odříznou, a tak zahájili tzv. Bitvu o benzin.

Letadla startovala na základnách v Anglii a Itálii a snažila se decimovat německé zdroje ropy a chemičky. Ta v Záluží patřila k největším. První nálet 12. května 1944 byl zároveň nejtragičtější. „Chemička na první nálet nebyla dostatečně připravena. Vedení závodu bylo zaskočeno. Brány zůstaly zavřené a lidi nemohli ven. Došlo k tomu, že obětí bylo téměř šest set,“ sdělil Novák. Po náletu se nacisté poučili a při dalších útocích už nebylo tolik obětí na životech.

Celkem spojenci podnikli na závod v Záluží 17 náletů, z toho čtrnáct bylo amerických ve dne a tři britské v noci. Kolik bomb spojenci na Mostecku celkem shodili, není jasné. Byly jich tisíce. Jen při prvním náletu jich spadlo zhruba 1 500. Pyrotechnici, se kterými mostecký spolek už dříve své poznatky konzultoval, podle Nováka odhadovali, že nevybuchlých bomb by mohlo být v chemičce přibližně sedm set.

Nepadaly jen na chemičku. Záleželo na počasí, větru, zkušenosti pilotů i na manévrech při intenzivní protiletecké palbě. Pumy tak dopadly i na obce. Poškodily například Záluží, Kopisty, Horní Jiřetín, Komořany a okraj Mostu. Poslední nálet zažili chemici i obyvatelé 5. března 1945. Celkem během necelého roku bombardování zahynulo 1 600 lidí, většina v chemičce.

Nacisté se snažili snižovat materiální a lidské ztráty systémem včasného varování, radary a vyhodnocováním zpráv o postupu bombardovacích svazů, které mohly klamat a mířit jinam. Obránci zkoušeli také umělé zamlžování, kdy továrnu „zakryli“ kouřem. Mnohem účinnější však bylo nasazení velkých protiletadlových kanónů, takzvaných Flaků, které se začaly vyrábět v roce 1942 a pak se umísťovaly kolem chemičky na její obranu.

Po prvním náletu byly jednotky posíleny a chemičku chránilo až 200 děl. Poškodily desítky letadel, ale počet sestřelených a spadlých přímo na Mostecku není vysoký. Doloženo je pět strojů zřícených v širším okolí chemičky, z toho byly čtyři bombardéry a jedna stíhačka. Zahynulo třináct lidí z posádek.

V neděli 21. července 1944 spojenci uskutečnili druhý velký nálet na chemičku. Bombardéry nepřiletěly z Anglie, ale ze základen v jižní Itálii. Po náletu 143 letadel bylo dole napočítáno 194 mrtvých. Den poté zahynul za zvláštních okolností i „pyrotechnik – amatér“ z obce Komořany.

Severočeský letecký archiv zjistil, že to byl 58letý horník Václav Tittelbach, který si v noci po odpolední směně jednu menší nevybuchlou pumu přivezl domů na kárce. Z nepochopitelných důvodů se snažil bombu rozmontovat, ale explodovala mu před očima a roztrhala ho. Manželka a tříleté dítě naštěstí přežily se zraněním. Rodinný domek byl ale zničen a škody měly i sousedé.

Podobnou nešťastnou událostí byla exploze rozbušky na hřišti poblíž chemičky, kde v rámci civilní obrany probíhala veřejná osvěta o bombách. Přednášející instruktor podle dostupných informací zacházel s ukázkovou britskou zápalnou pumou neopatrně a aktivoval rozbušku. Střepiny poranily přihlížející děti. I bez takových excesů byl život u chemičky dost stresující - Mostecko zažilo za války 360 poplachů.

Poplach, který před týdnem vyvolal nález neobvyklé bomby na okraji chemičky u Minervy, je důsledkem horečnaté Bitvy o benzin, která pomohla nastolit v Evropě mír. Kolikrát ještě bude muset chemička zastavit neplánovaně výrobu, nikdo netuší. Vzhledem k tomu, že společnost Orlen Unipetrol chystá v areálu řadu rozvojových investic a staveb, aktuální situace se může v budoucnu opakovat. Firma s tím počítá. „My jsme na podobné situace zvyklí. Máme zpracovaný podrobný havarijní plán a máme zkušené pracovníky, techniky a experty, kteří postupují podle tohoto plánu,“ řekl mluvčí chemičky Pavel Kaidl.

Jak probíhají pyrotechnické práce se můžete podívat ZDE.