Podobně jako v případě jiných strategických podniků na území nacistického Německa se i rafinerie ležící v Sudetech stala terčem ničivých náletů. První z nich podnikly americké bombardéry 12. května 1944.

A jeho následky byly i kvůli malé připravenosti lidí v petrochemickém podniku na takový útok ničivé. Americké pumy rafinerii zničily zhruba z poloviny a obnovit výrobu trvalo několik týdnů. Nálet, který přišel krátce po druhé hodině odpoledne, si navíc vyžádal mnoho lidských životů. Dobové zprávy uváděly 586 mrtvých (objevily se ale i čtyřnásobně vysoké údaje), mezi kterými byli nejen Němci a Češi, ale také váleční zajatci z Francie, Itálie, Sovětského svazu a dalších zemí.

Velká část obětí doplatila na to, že lidé v Záluží (tehdy Maltheuern bei Brüx) nálet vůbec nečekali. Spojenecké bombardéry totiž oblohu nad rafinerií křižovaly poměrně často při cestách k jiným cílů. A sedm desítek poplachů, které byly od začátku války až do osudného květnového dne vyhlášeny, bylo jen planých. Lidé v chemičce i jejím nejbližším okolí tak už byli k varování sirén otupělí, navíc v závodě nebylo ani dost krytů. Exploze bomb tak Záluží a jeho okolí přistihly nepřipravené.

Podle pamětníků navíc závodní stráž nechtěla ani po prvních výbuších otevřít brány a lidé se tak nemohli zachránit útěkem, což přispělo k tragické bilanci náletu. Americké bombardéry toho dne na rafinerii svrhly přibližně 2100 pum, které rozpoutaly na zemi peklo. Bomby ničily nejen technologická zařízení rafinerie, ale také obytné domy v blízkých obcích. Jen v samotném Záluží bylo srovnáno se zemí 38 budov, stejný osud postihl i desítky domů v okolních obcích.

Beze ztrát se ale nálet neobešel ani na straně posádek bombardérů. Brzy ráno 12. května odstartovalo z britských základen 814 strojů americké 8. letecké armády, z nichž skoro třetina (240) měla za úkol bombardovat průmyslové podniky po obou stranách Krušných hor. Na rafinerii v Záluží směřovalo 140 letadel. Každá šestá létající pevnost B-17 se už ale domů nevrátila, německé protiletadlové dělostřelectvo a stíhači sestřelili celkem 41 bombardérů.

Nálet z května 1944, který byl součástí širší spojenecké kampaně známé jako bitva o palivo, byl přitom jen prvním z dlouhé řady útoků, kterým rafinerie v Záluží ke konci války čelila. A přestože kvůli svému významu Sudetenländische Treibstoffwerke AG disponovala silnou protileteckou obranou, včetně těžkého flaku, balonových překážek či vyvíječů umělé mlhy, podařilo se ji několikrát těžce poškodit. Němcům se ale vždy podařilo výrobu benzinu znovu obnovit.

Změna přišla 16. ledna 1945, kdy si podnik v Záluží vzali na mušku Britové. Precizní útok letců Královského letectva (RAF) rafinerii zasadil tvrdý úder, z něhož už se továrna do konce války prakticky nevzpamatovala. Šlo přitom o jediný britský nálet, při němž měl podnik vyrábějící tak důležité pohonné látky roli primárního cíle. Další dvě bombardování letouny RAF koncem zimy 1945 totiž byla důsledkem navigačních chyb, nebo v nich bylo pouze sekundárním terčem.

Poslední, v pořadí sedmnácté bombardování, továrnu zasáhlo v noci z 5. na 6. března 1945. Při akci britských bombardérů, které si nejspíše ve tmě spletly Záluží s německým Chemnitzem, tehdy zemřely více než čtyři desítky osob. Těžce poničený provoz, který byl spolu s plzeňskou škodovkou nejčastějším cílem náletů na čs. území, se po osvobození podařilo obnovit. Začátkem 70. let rafinerie definitivně přešla na zpracování ropy a funguje dodnes, nyní jako součást České rafinérské.