Je čas oběda a ke stolu u okna míří segedínský guláš s houskovými knedlíky. Vaří Václav, který je i údržbář. Práce přibývá, protože vše se vrací do normálu. „Budoucnost teď vidím velice slibně. Covid nám skončil a lidi se sem začínají pomalu vracet,“ pochvaluje si živnostník obrat k lepšímu. Počítá s tím, že dovolenou v zahraničí dost lidí ještě odloží a zvolí spíše tuzemsko. Svůj podíl z cestovního ruchu si chtějí ukrojit i Klíny.

Zdroj: DeníkMalá krušnohorská obec je všude zmiňována hlavně jako rekreační středisko. Lyžaři nebo cyklisté si ani nemohou uvědomit, že jezdí po osídlení ze 14. století. Vesnice přišla skoro o všechno. Zmizely zchátralý kostel, fara i hřbitov. Klíny s domky roztroušenými jako korálky kolem hlavní silnice navíc nemají ani klasické jádro. Chybí náves, zanikly obchod, kino i škola.

Proměna na chatovou a sportovní oblast začala vyhnáním Němců po roce 1945, kde se sudetská obec téměř vylidnila. Její historii připomínají dobové fotografie na stěnách penzionu, kde bývala škola. Proto ten název Stará škola. Na dveřích pokojů je třeba cedule Ředitelna nebo číslo třídy, na zdech visí zachráněné dřevěné ski a portréty spisovatelů, vědců a vynálezců. Jako by tu stále poletoval školní duch. Václav říká, že někteří chlapi, co mu chodí do hospody, se ve stejné budově učili číst a psát. Školou prošlo několik generací horalů a pouto k ní očividně nezmizelo. Objekt je z roku 1898 a takových na Klínech moc nezůstalo.

Ve venkovském stavení z roku 1883 žije 81letý Jiří, bývalý letecký modelář. Chalupu určenou k rekreaci koupil v roce 1951 jeho otec, povoláním truhlář, a stala se domovem. Jiří pamatuje kostel, školu a dokonce i původní vodovodní potrubí ze dřeva modřínu. „Obec se hodně změnila,“ říká senior a na zahrádce nadzvedne stříšku miniaturního domečku. Uvnitř teče přírodní pramen, napájený nedalekou studánkou. „Když bylo velké sucho a lidi neměli vodu, tak si pro ni chodili ke mně,“ vzpomíná pan domácí. Obec pak postavila vodárnu a nechráněný zdroj se přestal používat jako pitný.

Jiří je na Klínech spokojený. „Akorát tu není obchod. Ten by se ale nevyplatil, protože každý má auto a dojede si,“ vysvětluje a oceňuje, že do obce jezdí pravidelně autobus. Život ve městě ho nepřitahuje. „Nelituju toho, že jsme dům neprodali. Teď bych byl v důchoďáku, koukal bych z okna nebo na televizi. Tady mám furt co dělat. Mám zahradu i skleník a můžu na houby. Nic mi neschází,“ svěřuje se.

Obec, kde v posledních letech vznikly nové rodinné domy a chaty, má jen přes 160 obyvatel na trvalém pobytu. Vzhledem k historickému vývoji a omezeným možnostem jim nemůže nabídnout služby, jaké mají větší vesnice. „Nemáme ani kulturáček,“ říká starostka Zděnka Němečková. Rekreační a sportovní oblast sice láká lidi z měst a pomáhá podnikání, ale pro obec to není jen přínos. Řada lidí bydlí na Klínech dlouhodobě, ale jsou hlášení jinde, takže obec tratí na daních od stáru.

Zatímco moderní chalupy různých architektonických stylů symbolizují rostoucí oblibu Klínů, někteří starousedlíci mají pocit, že jim nově příchozí něco vzali. Pod povrchem všedních starostí tu soupeří o vliv dva světy, venkovský a městský. „Nechci Klíny hodnotit, protože bych byla neobjektivní. V poslední době jsem taková rozpolcená. Není to kvůli chatařům, se kterými se známe dlouhá léta a se kterými je vše v pohodě. Ale přicházejí sem lidé jiného ražení, kteří se neumí zařadit do horské vsi,“ povzdechne si žena, která bydlí na Klínech přes třicet let a dál už nechce své zklamání rozvádět.

Co jsou tedy Klíny? „Je to takový druhý Špindl a je to dobře. Proč? Aby se to tady rozvíjelo,“ tvrdí na okraji hlavní silnice senior o holi. Není starousedlíkem. Jezdí občas na chatu, která patří jeho synovi. Na Klínech je opravdu těžké poznat, kdo je tu opravdu doma a kdo na návštěvě.

Klínský kostel z 19. století zasvěcený Svatému Antonímu z Padovy byl zbourán v roce 1985, protože ho bývalý režim nechal zchátrat. Hřbitov zanikl už v 60. letech. Historii obce připomíná přesunutá malá dřevěná zvonička, v níž je socha Panny Marie Lurdské - jediná dochovaná památka ze zaniklého kostela.

Ve vsi je pomník sovětského stíhače Sergeje Grigorjeviče Stěpanova, který zahynul v troskách letounu nedaleko Klínů (Göhren) 8. května 1945. Rusa sestřelil německý pilot Fritz Stehle, který po vzdušném útoku doletěl na základnu Fassberg, kde se vzdal Britům. Byl to poslední sestřel Luftwaffe během II. světové války ve střední Evropě.