V chemičce 40 let, téměř celý život v Osadě. Nenudila jsem se, říká Eva Jašová

„Měla jsem pestrý život, hodně jsem toho prožila. Krásné vzpomínky,“ směje se Eva Jašová. Celý její pracovní život je spjat s chemickými závody, kde pracovala ve výzkumu v laboratořích, pomáhala i budovat a rozjíždět nové projekty. Osobní má spojen s litvínovskou Osadou, kde prožila s rodinou sedm desítek let. I když ji práce a rodina hodně zaměstnávaly, nezapomínala ani na své koníčky. Tanec, zpěv, cestování a turistiku.

„Maminka mi kolikrát řekla: Skoč mi pro houbu do polévky. Stačilo jít kousek od baráku a hned jsem něco přinesla. Osada byla tehdy úplně jiná, než je dnes. Byla jsem tam celý život moc spokojená, žilo se tam krásně,“ vzpomíná Eva Jašová na mládí v její oblíbené litvínovské čtvrti, kam se s rodiči přistěhovala v roce 1945. Bylo jí tehdy 11 let.

Z litvínovské chemičky jezdily vlaky do celé Evropy, vzpomíná Milena Martínková

„Přišli jsme hned po válce. Tatínek šel pracovat do závodu a přestěhovali jsme se do Osady. Tehdy to bylo v lese postavené sídliště, původně pro zaměstnance závodů. V lese to bylo mimo jiné proto, aby ho Němci uchránili před případným bombardováním. Domy byly kamenné, ale krásně udělané, vybavené. Krám byl dřevěný. Teď už je to tam všechno zmodernizované,“ pokračuje 87letá seniorka.

Osada jí přirostla k srdci. Dodnes, i když už několik let žije v domově sociálních služeb, na ni často a ráda vzpomíná. „Měli jsme výhled na les a louky, které nádherně kvetly. Teď jsou tam nové bytovky, škola, les je hodně vykácený, už to není ono. Prostě byla tehdy úplně jiná než dnes,“ říká Eva Jašová.

Chemikem z donucení

Narodila se v roce 1934 v Praze. Během války ale tatínka zatklo gestapo a byl totálně nasazený v Německu. Rodina šla za ním, malá Eva bydlela tehdy u své prababičky. „V roce 1944 jsme se vrátili s maminkou do Prahy, tatínek potom přijel s Koněvem,“ vzpomíná.

Po přestěhování do Litvínova nastoupila do 5. třídy, pak i na mostecké gymnázium. „Chtěla jsem studovat filozofii a jazyky, ale bohužel to tehdy nevyšlo. Místo studií jsem musela jít pracovat. Skončila jsem jako chemik, absolvovala jsem tříleté studium a nastoupila do chemických závodů. Ale chemii jsem si nakonec oblíbila,“ pokračuje ve vyprávění v pokoji v Domově sociálních služeb v Litvínově. „Jsem tady už několik let a jsem tady šťastná. Je to krásný domov a starají se o nás výborně,“ chválí.

Byla jeřábnicí i hospodskou. Alena Krausová žije v Meziboří více než 70 let

„Devatenáct let jsem pracovala ve výzkumu. Postupně jsem prošla řadou laboratoří, pracovala jsem u docenta Krafta. Poté jsem přešla na sjíždění starých závodů a najíždění nových provozů. Strávila jsem tam celkem čtyřicet let,“ usmívá se.

Kromě jediného roku byla Eva Jašová v litvínovské chemičce celý pracovní život. Kde strávila ten? „Na Žatecku. Dobrovolně jsem tam šla na výzvu na brigádu, na zúrodňování. Dělala jsem s chmelem, starala se o telata, prostě všechno. I s koňmi jsem jezdila,“ říká.

Hektické mládí

Když jí bylo 21 let, poprvé se vdala. Narodil se jí syn a dcera, po 9 letech ale přišel rozvod. Později si našla nového životního partnera a vdala se podruhé. Má tak ještě jednoho nevlastního syna. Ovdověla letos, manželé spolu byli dlouhých 50 let.

"Moje mládí bylo hektické, prožili jsme válku, poté to také nebylo jednoduché, ale nestěžuji si. Bylo to bohaté na prožitky. Mám na život krásné a pestré vzpomínky,“ pokračuje Eva Jašová. „Ráda vzpomínám třeba na stavbu mládeže, na Koldům. Podílela jsem se na tom, zúčastňovala jsem se stavby i života tam. Setkali jsme se s mládeží z celého světa, bylo to velké. V domě bylo všechno. Bydlení, škola, služby, obchody. Na tu dobu unikátní, moc pěkné. Rozvíjel se tam společenský život.“

Nejraději vzpomínám na práci ve školce, to bylo krásné, říká Jolana Koubová

Eva Jašová má také řadu koníčků. „Tanec a zpěv, to mám moc ráda. Chodila jsem do různých souborů. A také cestování a turistika. Hodně jsme cestovali, chodili,“ říká. „Nejdále jsem byla v Ázerbájdžánu. Procestovala jsem Baku, Tbilisi, dřívější Leningrad, Moskvu. Potom Rumunsko, Bulharsko, Španělsko, Itálie nebo Řecko. Teď jsem jezdila 15 let do Chorvatska, je tam nádherně. Příští rok se tam ještě chystám, do Omiše, na to se těším,“ plánuje vitální seniorka, která až v 80 letech odložila řidičský průkaz.

„Ráda mám také Slovensko, Máchovo jezero, Slapy, všechny zámky u nás. U nás je prostě krásně všude. Je to domov, moc se mi u nás líbí,“ říká žena, která také brance vyučovala radiotelegrafii, věnovala se sportovní střelbě nebo přespolnímu běhu. „Mám pestrý život, nenudila jsem se,“ uzavírá s úsměvem Eva Jašová.