Logo Ústeckého kraje.Zdroj: Ústecký krajV seriálu Příběhy pamětníků z Ústeckého kraje přinášíme osobní zážitky a příběhy lidí, kteří žijí kolem nás. Vyprávění našich babiček, dědečků, rodičů, známých i těch, kteří jsou už docela sami. Přesto mají vzpomínky, které by neměly zapadnout. Tento díl seriálu i všechny předchozí naleznete na webových stránkách vašeho Deníku. 

Ve starém Mostě se Anna Fialová narodila v roce 1943. Dětství tam trávila společně se sestrou. „Mám na něj krásné, dobré vzpomínky,“ vypráví. Strávila tam nejen dětství, ale i svá mladá léta. „Ve starém Mostě to bylo moc hezké. Moc se mi tam líbilo. Ráda vzpomínám na krásné procházky městem,“ vyznává se.

Ve městě, které později muselo ustoupit těžbě, chodila i do svého prvního zaměstnání, do velkého zahradnictví. Starý Most má prý v myšlenkách často a ráda. „V novém Mostě už to potom bylo horší, úplně jiné. Ten už nebyl tak hezký,“ pokračuje seniorka.

Jolana Koubová prožila bohatý život na Slovensku, Děčínsku a Mostecku.
Nejraději vzpomínám na práci ve školce, to bylo krásné, říká Jolana Koubová

Ve starém Mostě poznala i svého manžela. „Bydleli jsme ve stejném domě. My jsme byli ve 2. patře, můj budoucí muž bydlel pod námi. Tak jsme se seznámili, mě bylo 15, manželovi 19. Později, v roce 1961, když mi bylo 18, jsme se pak vzali a byli jsme spolu až do smrti manžela,“ vypráví Anna Fialová.

Po čase se s manželem přestěhovali do nového Mostu. Byla u začátků obchodního domu Prior, kde začala pracovat, a už jako dospělá se vyučila prodavačkou. „Šla jsem tam, když byli klukovi tři roky. Začínalo to,“ vzpomíná. „Nejdříve jsem byla dole v občerstvení. Pak jsem šla nahoru do papírnictví, odtamtud do prádla, a nakonec do pánských oděvů, tam jsem byla až do důchodu. Takže se dá říct, že jsem tam prošla skoro vším,“ pokračuje Anna Fialová.

„Moc ráda na Prior vzpomínám, dělala jsem tam dlouho. Prodávala jsem ráda a myslím, že i lidi mě měli rádi. Snažila jsem se být vstřícná, na nikoho jsem nebyla zlá nebo ošklivá, každým jsem se zabývala, nikoho jsem neodbyla. Snad na mě lidi vzpomínají v dobrém,“ usmívá se seniorka, která v Prioru strávila 24 let.

Anna Špringová se narodila ve Francii.
Chtěla jsem vidět kus světa, vypráví o své cestovatelské vášni Anna Špringová

A co když nebyla zrovna v práci? „Rádi jsme chodili do divadla a do nádherného divadelního parku. Divadlo bylo také překrásné. Nebo jsme s manželem chodili do Repre, tam bylo kino. Chodili jsme hodně do kina nebo na koncerty. To bylo hezké,“ vzpomíná. „A také jsem ráda chodila do cukrárny, v Nádražní ulici byla krásná, měli výborné dorty,“ pokračuje. Hodně času zabrala také rodina, starala se o manžela a dvě děti. Dnes má už dvě vnoučata, kluky 14 a 19 let. „Ti mi dělají velkou radost,“ směje se.

Přitom dlouho nemohla otěhotnět. „Deset let jsme byli bez dětí,“ vzpomíná seniorka. Nakonec se to ale povedlo. S manželem vychovala dvě děti, syna a dceru, která má kvůli komplikacím při porodu mentální postižení. Dnes bydlí ve stejném domově. „Líbí se mi tady,“ říká Anna Fialová během vyprávění o svém bohatém životě.

Domov sociálních služeb Meziboří
Domov se nachází v centru Meziboří, v klidové části obklopené zelení. Sídlí ve dvou budovách, a to v ulici Okružní čp. 104, kde je kapacita 77 lůžek a v nedaleké budově v ulici Javorová čp. 102. V této druhé budově je kapacita 45 lůžek. Pokoje jsou jedno a dvoulůžkové. Počátkem 90. let prošly obě budovy celkovou rekonstrukcí, jsou bezbariérové a mají tři nadzemní podlaží. Ke každé budově patří příjemná zahrada, která je osázená okrasnými keři, stromy a květinami, je v ní možné venkovní posezení a má vybavení pro odpočinek a venkovní aktivity. Domov má i lůžka pro osoby se sníženou soběstačností a pro lidi se zdravotním postižením.