Před 40 lety se rozjel slavný kostel v Mostě a Čech si rýpnul do komunistů

Ve středu to bude rovných 40 let, co byl v Mostě zahájen jedinečný přesun Kostela Nanebevzetí Panny Marie. Samotnému přesunu předcházela pečlivá pětiletá příprava. Jedinečný přesun prováděla Transfera Praha, zřízená v polovině dubna 1968 jako projektová a inženýrská organizace, která celý přejezd kostela nakonec, také za pomoci dalších několik firem, zrealizovala.

O zachování Děkanského kostela v Mostě rozhodlo vládní usnesení č. 612 z 18. listopadu roku 1964. Na počátku se vycházelo ze dvou základních variant.

Podle té první měl kostel zůstat na svém místě. Zachoval by se na uhelném pilíři a měla se provést stabilizační opatření. Toto řešení však bylo zavrženo.

Jednak by na kostel zůstalo vázáno určité množství uhlí, práce by byly příliš technicky náročné a neúměrně nákladné, a jednak by kostel vlastně stál uprostřed lomu. Byl by tak nepřístupný a tudíž i nevyužitelný.

Nakonec padlo rozhodnutí, že kostel bude přemístěn celý, po pružných drahách. To byla druhá z variant záchrany kostela.

Navíc ještě připouštěla dvě alternativy. Buď kostel rozebrat a přemístit po částech, což by s velkou pravděpodobností znamenalo podstatné snížení jeho památkové hodnoty, nebo aby jel jako celek po kolejích.

Rozhodnutí o přesunu bylo schváleno usnesením předsednictva vlády ČSSR ze dne 17. ledna 1967. Znovu pak na základě vypracované studie realizovatelnosti usnesením vlády ČSSR ze dne 4. března 1970 a do třetice pak následujícím usnesením vlády ČSR ze dne 12. května 1971.

Než začal přesun, byla vybudována trasa, na kterou později v průběhu vlastního přesunu byly pokládány jednotlivé segmenty přepravních kolejí (nikoli v celku, ale po dílčích úsecích). Před zahájením transportu byla provedena zatěžkávací zkouška trasy, aby při transportu kostela nedošlo k neočekávaným poklesům.

Dne 30. září 1975 se dal objekt 60 metrů dlouhý, 31,5 metrů široký a 29,7 metrů vysoký do pohybu. Historické zdivo vážilo 9 600 tun, ocelová konstrukce 1 500 tun a podvozky 1 060 tun. Při transportu pomáhaly systémy vodováh a elektronicky ovládaná čidla. Hydraulické válce, které udržovaly kostel v naprogramované rychlosti, byly rovněž ovládány automaticky. Pro transportní rovinu byly povoleny tolerance výchylek v rozmezí 1 mm. Tento úkol zabezpečoval systém automatického vyrovnávání, který sledoval vertikální polohu zdiva na 41 místech. Mimořádně citlivé snímače byly umístěny na konstrukci a na vozících (celkem se sledovalo 500 míst).

Celý kostel popojel o 841,1 metru průměrnou rychlostí 2,8 centimetru za minutu. V pohybu byl 500 hodin a 1 minutu čistého času. Na své nové místo, jehož základem byla železobetonová konstrukce snášející zatížení i při malých místních poklesech půdy, usedl 27. října 1975. Nejen pro lidi v okolí byl transfer kostela obrovskou událostí.

Rok po události dokonce vznikla píseň, v níž se přesun připomíná. Hudbu k songu s názvem Přehled situací složil Jiří Schelinger a text František Ringo Čech. Ovšem píseň ironizovala místy trochu skrytě, místy trochu více vládnoucí komunistický režim, a tak zůstala v archivu tehdejší Československé televize dobře uschována a nikdy nezveřejněna. Až po desetiletích se dočkala světla světa na albu kompilací Schelingerových nikdy nevydaných písní Jsem svítání.