O výstavbu, stejně jako o další projekty na zvelebení okolí, se tehdy zasloužil Spolek přátel Zámecké hory. Restaurace slouží svému účelu v replice středověkého strážního hradu dodnes.

Požadavek na novou restauraci

Spolek přátel Zámecké hory, jak se na začátku 20. století stále ještě nazýval dnešní vrch Hněvín, se v letech 1901 až 1903 věnoval hlavně zřizování nových přístupových cest a promenád. Předtím už se zasloužil o vybudování vyhlídkové věže. Nicméně, jeho členové došli k závěru, že dvacet let stará restaurace na vrchu již pro turistické účely a účely vycházek přestala vyhovovat. Na schůzi spolku 29. května 1903 bylo usneseno, nechat vypracovat projekty pro nový restaurační objekt. Byly čtyři návrhy, ze kterých se vybíral ten nejlepší. Hlavním požadavkem bylo, aby restaurace byla postavena přímo vedle vyhlídkové věže a že bude situována tak, aby její podélná fronta byla přivrácena k městu.

Nová restaurace byla otevřena už v listopadu 1905. Dodnes na vrchu, který všichni znají jako Hněvín, funguje.

Nová restaurace byla otevřena už v listopadu 1905. Dodnes na vrchu, který všichni znají jako Hněvín, funguje.

Rok na to byl zvolen nový, sedmičlenný výbor, který však rozhodl o tom, že nechá vypracovat nové projekty, navíc ty měly lokalizovat restauraci tak, aby na věž nenavazovala. Nový výbor rozhodl, že restaurace bude stát na spodní terase, naproti katovně a ihned přistoupil k úpravě terénu. Archivář Jan Netík, který obsáhlým způsobem zpracoval historii Zámecké hory, ve své práci píše, že nový výbor tímto krokem vlastně nechal odstranit v těchto místech zbytky původního zdiva starého zbořeného hradu. „Později toho trpce litovali, protože tak zničili řadu velice zajímavých ruin, které dodávaly celému okolí zvláštní historický ráz," píše Netík s tím, že na konci ledna 1905 byly předloženy tři nové návrhy stavby a stavitelé Dittrich a Kny je dokonce předvedli na modelech odlitých ze sádry.

Modely pak byly vystaveny za výlohou domu č. p. 11 v Široké ulici, aby je mohlo shlédnout a posoudit co nejširší obecenstvo.

V březnu 1905 byl vyměněn stavební výbor a členy nového se stali také stavitel Adolf Schwarzer a architekt Max Loos, kteří se vrátili k původnímu záměru, aby restaurace byla přistavěna k vyhlídkové věži.

Začíná se

V dubnu už byly provedeny výkopové práce a stará restaurace, Švýcarský pavilon, byla přestěhována na spodní terasu, kde měla sloužit jako pomocná restaurace v době, kdy přijde na Zámeckou horu větší počet návštěvníků. Začátkem května výbor spolku schválil za předsednictví mosteckého starosty Carla von Pohnerta, rozpočet na výstavbu ve výši 33 757 korun rakouské měny. V místních novinách byl dokonce vypsán konkurz na jednotlivé druhy práce. Spolek přátel Zámecké hory měl před započetím stavby na svém kontě 11 000 korun, a tak si na další výdaje musel vzít u městské spořitelny půjčku 20 tisíc korun. Ručitelem půjčky bylo město Most.

Potíže se základy

Ačkoli se v tisku objevují zprávy o tom, že se stavbou bylo započato již 1. května 1905, neshoduje se tento časový údaj se skutečností. S pracemi se totiž nemohlo začít proto, že teprve 6. května byl vypsána již zmíněná soutěž, která trvala do 13. května. Také smlouva s městem o přidělení staveniště byla uzavřena teprve v květnu. Patrně se mělo jednat o datum 1. června. Nicméně práce se začaly naplno rozbíhat. Stavbyvedoucím byl zvolen stavitel Ludwig Zeibich, stavbu kontroloval pětičlenný dozorčí orgán.

Při kopání základů se narazilo na potíže, v severní a východní části v hloubce dvou metrů totiž byla skála, která se musela odstřelit. Celkem pak muselo být odstřeleno 142 metrů krychlových skály. Na jižní straně zase byly potíže opačného rázu. Zem se propadala. Proto se přikročilo ke zpevnění základů nosným pilířem. Podle Netíka se nejspíš v této lokalitě nacházela druhá hradní studna, uváděná v inventáři hradu.

V hloubce 7,75 m

Základní kámen pro restaurační objekt byl pak položen právě před 110 lety, tedy 14. června 1905 pod severozápadním rohem budovy v hloubce 5,75 m, pod podlahou přízemí. Vykopáno muselo být 720 metrů krychlových zeminy, přičemž 142 metrů krychlových bylo zase zpětně zasypáno. Dalších 120 metrů krychlových bylo potřeba pro zasypání sklepních klenutí a jako násyp pod podlahy. Kromě upotřebených cihel z bouračky bylo použito 130 tisíc kusů nových cihel, které bylo třeba na Zámecký vrch dopravit povozy.

Celkový obsah zdiva nové restaurace tvořil přibližně 1 282 metrů krychlových. Na stavbu bylo spotřebováno 900 metrických centů vápna, pro orámování oken a na prahy bylo potřeba 35 metrů krychlových pískovce, z části dovezeného ze Saského Švýcarska, z části z Tuchořic u Žatce. Některé kusy byly neopracované a vážili až 2 tisíce kilogramů, což činilo komplikace při dopravě na horu. Písek získaný při vykopávkách nestačil a neměl kvalitu. Proto bylo přivezeno 54 potahů ostrého písku z městské pískovny a 20 potahů z dolu Prinz Eugen.

Mostecký lihovar věnoval 83 potahů popela z kotelny, který byl následně míchán s pískem z vykopávek. K vyrovnání nespolehlivého základu v jižní části muselo být použito 1 613 kg železných svěr a zámků, 5 626 kg železných traverz různých profilů a dalších 1 172 kg nosníků pro stropy a 270 kg šroubů.

Krovy a podlahy spotřebovaly 45 tisíc kg dřeva. K pokrytí střechy bylo zapotřebí na 23 tisíc tašek dodaných firmou Müller z Braňan.

Stavba pak běžela podle plánu, a tak koncem listopadu 1905 už se hostinský stěhoval do nového bytu a zároveň zprovoznil celé přízemí nové restaurace.