Dva kněží drží před oltářem obraz, na kterém je namalován zmizelý relikviář s trnem. Ten byl podle věřících součástí trnové koruny, kterou Římané před dvěma tisíci lety nasadili na hlavu Ježíše před jeho ukřižováním na Golgotě u Jeruzaléma. K obrazu relikvie přicházejí křesťané a v posvátné úctě pokleknou.

Kdysi jich byly tisíce, ale neklaněly se obrazu, ale skutečnému relikviáři. Teď jich je v barokní kapli sotva dvacet, ale i tak je to na převážně ateistickém Mostecku něco nevídaného. Od druhé světové války se tu nic takového nekonalo. „Je to krásné. Úplná mystika,“ řekne kastelánka Hana Krejčová po hodinovém rituálu, který vrátil zachraňovaný zámek Jezeří na mapu evropských poutních míst.

Krušnohorské lesy nad Jezeřím pokrýval sníh a v údolí kvetly kočičky, když se rekonstruovaný zámek o víkendu otevřel veřejnosti. Nebylo to obyčejné zahájení nové návštěvnické sezony. Zatímco turisté mířili do knížecích pokojů, kráčel k bráně zámku generální vikář litoměřické diecéze Martin Davídek. V černém rouchu prošel zahradou s narcisy a labyrintem chodeb vstoupil do kaple Panny Marie Bolestné, kde správa zámku připravovala světla a ozvučení. Když sedadla zaplnili věřící, začala poutní mše svatá, první po zhruba osmdesáti letech. Duchovenstvo a křesťané opět společně uctili relikvii trnu z Kristovy trnové koruny, která zřejmě během války zmizela neznámo kam. Existuje však teorie, že trn tehdy kdosi schoval někde na zámku, který pak jakoby zázrakem odolal systematickému pustošení a zániku a od 90. let prochází postupnou renovací.

Podle vikáře mají relikvie pro věřící mimořádný význam a touží je vidět, protože v nich spatřují reálnou přítomnost Krista. „Vyšší je už jenom v nebi,“ uvedl duchovní.

Trn z Kristovy koruny a tříska z kříže

Vídeňský teologický soupis poutních míst v habsburském císařství z počátku 20. století zmiňuje i Jezeří, které v Podkrušnohoří patřilo k nejvýznamnějším cílům lidí věřících v zázrak zmrtvýchvstání. Poutní mše svaté se v jezeřské kapli pořádaly od konce 18. století, kdy do ní Lobkovicové umístili část svého knížecího pokladu. Byl to hlavně trn označený jako relikvie z Kristovy trnové koruny. Vlivný a bohatý rod získal od císaře Karla V. ještě jednu relikvii - třísku z golgotského kříže, také prohlášenou církví za pravou. Po vystavení obou posvátných předmětů v kapli na Jezeří vznikla tradice místních poutí, které byly součástí velikonoční liturgie. Relikviář, který je dnes jen na obrazu, putoval za velkého zájmu obyvatel během sváteční doby po okolních kostelech a k veřejnému uctívání ho převáželo velké spřežení koní. Podle dostupných informací po nástupu nacismu se relikvie začaly postrádat a série poutí se přerušila. Po válce a znárodnění se na tradici zapomnělo, zámek s kaplí dostala do správy komunistická armáda a začalo vykrádání a ničení barokních interiérů.

Obnovením poutní mše se má Jezeří i bez relikviáře vrátit ke svým duchovním kořenům. „Doufám, že v tom budeme pokračovat v každém roce,“ sdělil duchovní správce litvínovské farnosti Grzegorz Czerny, který vikáři pomáhal tradiční bohoslužbu celebrovat za asistence starosty Horního Jiřetína Vladimíra Buřta.

„Dýchalo to tady historií,“ svěřila se účastnice staronové poutní mše 62letá Lenka Hermína, která je z Lomu a na běžné mše chodí do Litvínova. Na Jezeří ji kromě uctívání zmizelé relikvie přilákalo i prostředí neobvyklého zámku, který je cennou památkou, jež se restauruje za provozu. „Oslovuje mě, jak zámek unikl zániku a dává se do lepšího stavu,“ dodala věřící.

Na mši dorazil i 81letý Miroslav Blažík, rodák z Moravy, který byl na zámku podruhé v životě. Poprvé to bylo v roce 1958, kdy viděl jen spoušť. „Přišel jsem od Albrechtic a po levé straně spatřil sklad, kdy byly naházené obrazy a sochy. Zámek byl v dezolátním stavu, ale teď vypadá mnohem lépe,“ sdělil.

Zámek Jezeří je přístupný veřejnosti od června 1996. Nyní se dokončuje rekonstrukce proslulého divadelního sálu. Až se vodou zaplní uhelný velkolom v údolí pod zámkem a zkulturní se krajina s parkem, vrátí se Jezeří další kus jeho historie.