Když v Litvínově před někým vyslovíte jméno Pavel Francouz, budete poslouchat superlativy. Fanoušci ho mají rádi, kluboví funkcionáři ho považují za nejlepšího v lize, děvčata ho milují, malí hráči ho obdivují. Čtyřiadvacetiletý chlapík si ve městě „udělal jméno". A nejen tam. Vždyť už se dvakrát podíval i na mistrovství světa.

„Já se snažím pozornost o mou osobu nepřipouštět. Vím totiž, že všechno je pomíjivé. Buduji si určité soukromí," říká do diktafonu pořád stejně skromný hokejista, co stále miluje seriál Simpsonovi. Nedávno si dokonce zrušil účet na Facebooku, žádostí o přátelství od těch, s nimiž se nikdy neviděl a o nichž nikdy neslyšel, přibývalo.

Rozhovor vznikal v úterý večer na mosteckém zimáku. Pavel měl před sebou zrovna trénink s dětmi, který vedl Zdeněk Orct. Tihle dva se osobně poznali před čtyřmi lety, když Francouz přišel z Plzně do Ústí nad Labem, kde Orct působil. A vzniklo poměrně netradiční pouto.

Zpočátku to ovšem na nějaký extra „kamaráčoft" nevypadalo. „Pavel se mě bál," vypálí ze sebe Zdeněk Orct se smíchem, když zavzpomíná na danou dobu.

Naproti sedící Francouz se vyjádření nebrání. „Je to tak. Věděl jsem, že v Ústí je Zdeněk, Dušan Salfický a Radek Fiala. Všechno extraligoví gólmani a já vůbec nevěděl, co od toho čekat. Pak nám bylo nastíněno, že Dušan půjde do Plzně. Radek následně odešel do Třebíče na hostování. Oriho já znal jenom z televize, když dělal rozhovory po zápasech. Myslel jsem si, že bude morous. I když jsem mu poprvé podával ruku, tak se zrovna neusmíval. On si člověka potřebuje trochu proklepnout."

V kabině Lvů měli místa hned vedle sebe. To se ukázalo být cestou k velkému přátelství. Zjistili, že mají doma stejné rasy psů. Pavel hltal Zdeňkovy historky z brankoviště. „Jo, pak jsme měli pořád co řešit. Pamatuji si, jak jsem mu po té první sezoně v Ústí na jedné týmové akci pomalu brečel na rameni a děkoval za to, jak se ke mně chová," usmívá se Francík, jenž v létě podepsal s Litvínovem novou smlouvu na dva roky.

Kdyby šlo o peníze, v Litvínově není

Když pak Francouzovi v roce 2012 přistály na stole dvě nabídky – z Litvínova a z Chomutova – měl jasno, za kým půjde pro radu, co dál dělat. „Nebylo to pro něj jednoduché. Chomutov když někoho chtěl, nabízel trochu jiné podmínky než Litvínov. Pavel ale dal na moje doporučení. Kdyby to bylo jen o penězích, tak v Litvínově není. Tohle ale byla lepší volba," vypráví Zdeněk Orct.

Zvyká si na novou roli. V létě se stal u litvínovského týmu koučem brankářů. O jeho angažování se mluvilo už před dvěma lety. V kancelářích vedení dali i na doporučení právě od Francouze. „Zatím se jako trenér cítím výborně. Určitě jsem nyní důslednější a náročnější. V Ústí jsme se víc váleli, protože už se mi nechtělo se moc hýbat," směje se Zdeněk Orct. Na svém svěřenci nejvíce obdivuje vyrovnanost jeho výkonů. „Já jsem například třeba před Vánocemi odchytal pět skvělých zápasů a pak čtyři úplně na nic. Asi jsem byl vždycky přežranej, nebo co."

V Ústí se postupně stal Francouzovým kamarádem a také učitelem. Po Pavlově přestupu do Litvínova je ale spojila i jiná záležitost, čistě osobní. Francouz začal chodit s Orctovou nevlastní dcerou Nikol. Vztah dvou mladých lidí ale nevydržel.

„Mně bylo vyčítáno, že Pavel mě chce do Litvínova, protože chodí s mojí dcerou. Takže z tohoto hlediska je všechno zlé pro něco dobré. Kolem mého příchodu sem tak bylo méně řečí. Už když začal chodit s Nikčou, tak jsme si říkali, že ten vztah, ať to bude jakkoli, nás nesmí nijak zasáhnout. A to se stalo. Nic to mezi námi nezměnilo," pokračuje bývalý vynikající gólman.

Svět Pavla Francouze se v žádném případě netočí jenom kolem hokeje. Mladý muž má spoustu zálib. Rád se například podívá do oblak. Před pár týdny získal prvotní pilotní licenci. „Můj strýc je dopravní pilot a já, když jsem byl malý, pořád jsem říkal, že jím budu taky. Nechci v životě všechno vsadit jenom na hokej. Teď mám licenci a můžu brát lidi třeba na vyhlídkové lety. Nesmím si za to ale vzít peníze. To tahle úroveň nedovoluje," směje se fanoušek Montreal Canadiens.

Občas rád vlétne i do tetovacího salonu. První tetování měl v osmnácti letech. Naposledy si na hrudník nechal zvěčnit pár vlaštovek dívajících se jedna na druhou. „Symbolizují můj vztah k rodině. Jsem hodně rodinně založený, často se vídám s rodiči. V salonu si vždycky nadávám a naříkám, jak mě to bolí, a říkám, že už tam nepůjdu, pak mě to ale zase chytne. Určitě ale neskončím celý pomalovaný."

V malém Litvínově už si zvykl. Když zatouží po větším ruchu, vyrazí za ním. „Pocházím z Plzně, takže jsem zvyklý na daleko větší vyžití. V Litvínově těch možností sice moc není, ale na druhou stranu je to kousek do velkých měst."

Statistiky má v hlavě táta, kroniku dělá maminka

Osobní cíle pro novou sezonu si Pavel Francouz nestanovil. V mysli má zatím jen metu týmovou – postoupit do play off. „Své individuální statistiky nesleduji. Vím, že když je někdo zkoumá, má jich pak plnou hlavu. Já mám od toho tátu, ten zná úplně všechna moje aktuální čísla," říká.

Doma v Plzni mu kromě statistického přehledu vzniká také kronika složená z fotek a novinových článků. Tu má pro změnu na starosti maminka. „Jednou za ni budu určitě rád. Viděl jsem Zdeňkovu kroniku, kterou mu rodina vede od mládí, a je to úžasný pohled do minulosti."
Orctovi pamětní knihu založil dědeček, po jeho smrti ji převzal tatínek a teď ji spravuje a rozšiřuje jeho sestra.

Kdo ví, třeba jim oběma do kronik za pár měsíců přibudou stránky o velkém úspěchu.