Zatím je bez omítky a cukrově bílá jako květy okolních trnek. Ještě není hotová, ale až dostane zvon do věžičky, bude saběnická kaple i slyšet. Opět zazní bimbam, které do poloviny minulého století dávalo starousedlíkům naději v dobách nejistoty. Stavět něco náboženského kvůli oživení veřejného prostoru je dnes nevídaná věc, ale Petr Vinař to bere jako samozřejmost. Když totiž rozvíjíte obec, kde žijete, musíte obnovovat i budovy s duší, které lidi spojují. A ves ze 13. století bez kaple není zkrátka ves.

„Máme hotovou hrubou stavbu. Střechu jsme dělali v zimních měsících, kdy bylo všechno přikryté, aby dovnitř netekla voda. Teď dělám poptávku na výrobu nového zvonu. Chci dodržet i slib, že ti, co přispěli na kapli padesáti tisíci korunami a výš, tak budou na zvonu mít své jméno,“ říká na staveništi 54letý Vinař. Na podlaze u ytongových zdí leží pracovní rukavice a přes novogotický okenní otvor je vidět zarákosený rybník mezi vilkami. Zvon v otevřené věžičce na kapli bude vidět z dálky. Rozhoupe ho elektronika a každou neděli v poledne zazvoní. Kaple vyjde zhruba na 900 tisíc korun, z toho jen zvon s příslušenstvím na čtvrt milionu.

Práce ještě bude dost. Vinař řeší i dřevěné dveře a dvě okna. Ideální by byly vitráže, ale kde vzít sto tisíc? „Jeden pán mi udělal dobrou cenu, ale prostě furt je to o velikých penězích,“ povzdechl si patriot, profesí stavař. Ve sbírce, kterou předloni vyhlásil, shromáždil od dárců přes 400 tisíc, tedy necelou polovinu nákladů na stavbu, kterou z větší části dotuje ze svého. Materiál, řemeslníci, nepočítaje vybavení interiéru, jehož podoba se bude upřesňovat podle finančních možností. Zda se kapli podaří otevřít koncem července na svátek Anny, není vůbec jisté. Zkušený stavař pochybuje. Tolik věcí je třeba zajistit. Například klenbu, pokud možno tak hezky vymalovanou. Uvnitř by měly být menší sakrální předměty, socha, obraz, oltář či klekátko na modlení.

Na pláži jezera Benedikt v Mostě vznikne letos vodní hřiště.
Archimédův šroub, mlýn, pumpa, koryta, říčka. V Mostě vznikne první vodní hřiště

Původní kaple byla zbourána v 70. letech minulého století, kdy tradiční vesnice čelila úpadku. Nový objekt, projektovaný podle dobových fotografií, je o něco menší a stojí o pár desítek metrů dál, víc v centru.

Následovat by měla úprava blízkého okolí kaple. Teď je u ní pusté veřejné prostranství, které nikoho neláká k zastavení. Kdyby se ve sbírce vybralo víc peněz, po dokončení kaple by práce na obecním pozemku pokračovaly výstavbou jednoduché kruhové návsi s posezením a přístupovým chodníkem. Vinař má na to stavební povolení i vizualizaci a podle něj by byla škoda nedokončit celé dílo. „Samotná kaple v takovémhle prostředí být nemůže. Měla by pomoci obec, protože na náměstíčka jsou dotace, takže by ji to finančně moc nezatížilo. Nechal by se vyčistit i rybník, aby to tu působilo příjemným, odpočinkovým dojmem,“ svěřuje se Vinař, který se stal shodou okolností novým starostou obce Havraň, pod kterou Saběnice spadají. Patriot doufá, že zastupitelstvo podpoří jeho vizi, na které pracoval dávno před vstupem do komunální politiky.

Do Saběnic ho táhlo klidné prostředí

Vinař je rodák z Litoměřic. Za socialismu bydlel v Lovosicích, pak v panelákovém bytě v Bečově, odkud se v roce 1995 přestěhoval do Saběnic, protože chtěl žít s rodinou v domku a klidnějším prostředí. Mnozí se divili, že zvolil vesničku, která upadá. Pár obydlených domů, z ostatních torza a kolem trnité keře. „Využili jsme příležitost koupit tady domeček, i když to tu vypadalo úděsně. Pro mě to byla výzva s obcí něco udělat. Byl jsem stavař a měl svou práci i jako koníčka, takže jsem se začal zajímat o to, jestli by se daly Saběnice nějak rozvíjet,“ vzpomíná Vinař u rozestavěné kaple, která vystihuje jeho úsilí. Po opravě domku zjistil, že územní plán s další obytnou zástavbou nepočítá. Takže se zasadil o změnu a koupil první pozemek, ze kterého odstranil suť ze starého domu a v roce 2005 postavil nový. Podařilo se mu přesvědčit první rodinu, ať jde bydlet do Saběnic, a pokračoval ve výstavbě dalších domů, včetně ulic, které se zabydlovaly. Úřad v Havrani pomáhal se souhlasnými stanovisky, udělal kanalizaci a plyn a zajistil autobusovou dopravu. Vyplatilo se to. V roce 1991 při sčítání lidu žilo v Saběnicích jen 35 lidí, dnes jich je čtyřikrát víc.

Obvodní báňský úřad v Mostě.
Šéf báňského úřadu řeší nejtěžší otázku od revoluce. Povolí těžbu lithia?

Kapli a náměstíčko chápe Vinař jako dovršení oživování vesnice. „Když jsem tady stavěl domy, tak jsem je předával jen rodinám s dětmi. Bez nich by tu všichni zestárli a nebyla by generační návaznost,“ vysvětluje stavař, kterému jako starostovi práce neubylo, spíš naopak. „Obec pořád něco chystá, projektů máme dost,“ dodává. V plánu je třeba výstavba chodníku v Havrani podél důležité silnice 251. Chystá se také chodník z Havraně do Saběnic a v Moravěvsi multifunkční hřiště, na které už obec vybrala zhotovitele a bude se dělat letos. V Havrani se opravuje bytový fond a bude pokračovat oprava zdi hřbitova. „Snažíme se maximálně využívat dotací. Dostali jsme ji i na fotovoltaiku, která bude na školce a obecním úřadě, kde uděláme novou střechu, protože stará je v žalostném stavu,“ říká starosta. Až se v kapli rozezní zvon, bude to vzpruha do dalších let.

Historická náves Saběnic s původní kaplí.Historická náves Saběnic s původní kaplí.Zdroj: Historie SaběnicSaběnice
V době největšího rozkvětu na přelomu 19. a 20. století měly Saběnice skoro tři stovky obyvatel. Většinu tvořili rodiny sedláků německé národnosti. Po jejich vyhnání v poválečných letech 1945 a 1946 obec málem zanikla. V roce 1950, po znovuosídlení pohraničí, bydlelo ve vsi 105 lidí, ale v roce 1991 už jen 35 osob kvůli blízké těžbě uhlí a stagnaci rozvoje. Řada budov byla zbourána nebo zpustla, ale pak počet obyvatel začal růst díky výstavbě nových rodinných domů a rekonstrukcím. Právě v této obci vznikla myšlenka postavit novou kapli na návsi, protože původní kapli v 70. letech kdosi zbořil. Obnova tradičního objektu se zvonem je poděkováním za to, že se ves podařilo zachránit. Kaple bude využívána k duchovním činnostem, ale bude také centrem kulturních akcí.