Patrik Gluchowski: Lidé mi říkali, že kluk z Mostu nebude úspěšný. Já to dokázal

Přestěhoval se do Irska a po návratu zpět do Čech má plný šuplík nápadů nejen na televizní pořady a animované filmy.

Kdy jste s tancem začínal a co vás přivedlo ke specifickému stylu?
Začínal jsem v roce 2009, kdy jsem uměl pár prvků od Michaela Jacksona a také naučil svou třídu tanec z High School Musical na rozloučení se školou. Ale až později mě k tomuto stylu přivedl tanečník Phillip Chbeeb neboli Pacman. Viděl jsem jeho pohyby, které jsem začal imitovat a zajímat se o styl. K tomu jsem přidal kus sebe a tak vzniklo to, co dělám. Pak jsem začal chodit na jeho lekce a poznal více tanečníků, jako jsou například Daniel Cloud Campos, Les Twins, Hokuto Konishi, Jaja Vaňková, Nobru a mnoho dalších. Některé osobně, některé po internetu. Dnes se s Youtubem dá naučit cokoliv, když máte vášeň.

Vymýšlíte choreografie dlouho, nebo spíše tancujete, jak vás napadne?
Jak kdy, není to vždy stejné. Momentálně choreografie moc neřeším, spíš kombinuju určité prvky, které si zkouším. Mám rád freestyle, protože můžu tancovat, jak to cítím a zároveň k tomu dát nějaké předem vymyšlené combo. Když ale jde o nějakou ucelenou choreografii, tak se může jednat o pět, ale i deset hodin. Někdy ale prvky choreografie a nápady na pohyby přijdou v autobuse, nebo když poslouchám písničky v autě. Někdy stačí trávit nějaký čas s tím správným člověkem. Je to u mě takové komplikované.

Jak vás napadlo přihlásit se do Českoslovenko má talent v roce 2011?
Všichni mi říkali, že to nejde, aby se kluk z Mostu dostal do televize. Všichni byli skeptičtí a pesimističtí, tak jsem se rozhodl je přesvědčit o opaku. Chtěl jsem ukázat, že když to dokážu já, tak může kdokoliv.

Napadlo vás, že byste se mohl dostat až do finále?
Asi ne. Mým cílem bylo dostat se přes divadlo.

Byl jste před vystoupeními nervózní?
Ano! Dokonce úplně stejně před prvním i posledním. Je to zkrátka takový pocit, kdy vám přijde, že se zblázníte nebo zkolabujete. Měl jsem sucho v puse, zpocené ruce. Neustále jsem reflektoval všechny věci, které by nemusely vyjít, ale zároveň jsem spoléhal na to, že vše dopadne tak, jak jsem si to přichystal.

Víkend provoní svatomartinské husy a další dobroty. Restaurace jsou připraveny

Jak to v takové soutěži probíhá?
Lidé v televizi vidí jen to, co je před kamerami, takže nějakých 30% ze všeho, co se děje. Vše jsem hodně detailně popsal ve videu youtubera Lukefryho. V soutěži jsou smlouvy, manipulace, názory sdílené přes jiné osoby. Je to komplikované a hlavně show dělaná s dramaturgickým smyslem. Vše probíhá tak, že po přihlášení se dostanete do předcastingu, kde televizní experti vyberou několik set lidí a ti pak jdou před porotu. Vybírají ty nejhorší, nejlepší a nejbizarnější. Já jsem tehdy upadl, takže mě vybrali asi díky tomu. (smích)

Jaký je život po talentové soutěži? Poznávají vás lidé na ulici?
Spíše mi píšou na internetu. Když mě pozná někdo na ulici, tak vím, že to jsou dnes dospělí lidé, kteří mě viděli v televizi jako náctiletí. Často se mi stalo, že se s někým bavím klidně deset minut a najednou mi ten člověk prozradí, že mě vlastně perfektně zná.

Musel jste se vypořádávat i s negativními reakcemi na vaši osobu?
Určitě, lidé jsou silní především za klávesnicí. Měl jsem sice více pozitivních reakcí, ale hejty bývají konstruktivnější a opřené o nějaký fakt, proto si je lidé snadněji zapamatují.

Byl jste někdy členem nějaké taneční skupiny?
S několika skupinami jsem spolupracoval a byl na workshopech v Praze. Ještě před Talentem jsem dělal například na jednom divadelním představení se skupinou DanceWay, se kterou jsem strávil tři čtvrtě sezóny a pravidelně trénoval.

Jak jste došel k nápadu točit videa na Youtube?
To se se mnou táhne od třinácti let, kdy jsem točil lip sync na známé písničky. Ve čtrnácti jsem natočil první sketch a publikoval na Stream ještě před Youtubem. Později jsem přešel na Youtube a fascinace kamerou už mi zkrátka zůstala.

Přidal jste video, kde vaříte špagety Carbonara nebo taky risotto. Plánujete více takových kulinářských videí?
Určitě, moc mě to baví a zajímá kuchyně všech zemí. Začínám Itálií a chci se naučit něco z celé Evropy, později i ze světa. Zajímá mě japonská kuchyně, turecká, ale i maďarská, polská či německá. Kuchyň se mě bude týkat do konce života, protože to člověk může dělat kdykoliv.

Víkend provoní svatomartinské husy a další dobroty. Restaurace jsou připraveny

Také jsem viděla video, kde vyrábíte loutku. Bude i další?
Tohle video jsem natočil, protože se snažím dostat ke stop motionu, animované pohádce. Mám napsáno už několik filmíků, ale musím si být nejprve schopný vytvořit loutky. Tato z videa nemá s žádným nic společného, jen jsem si to chtěl vyzkoušet. Je to můj začátek k vytvoření animovaného filmu.

Je pro vás lepší točit videa v angličtině než v rodné češtině?
Musím říct, že to není snazší, ačkoliv ji mám vžitou. Frustruje mě, když si nemůžu vzpomenout na slovíčko a musím ho najít, protože ho neokecám tak snadno jako v češtině. Ale vyhovuje mi to více, protože mě můžou sledovat kamarádi ze zahraničí a i já sám vzhlížím více k cizincům.

Jak jste se dostal k bydlení v zahraničí? Unikl jste před slávou z ČR?
Ne, neutíkal. Bylo to čistě jen o mně. Necítil jsem se tu šťastně a hledal se. K bydlení v Irsku jsem se dostal přes kamaráda, který se tam stěhoval. Já se ho zeptal, jestli se tam tančí na ulici, což jsem již dělal v Německu a Rakousku. On to nevěděl, ale zanedlouho mi zjistil, že to je s povolením možné. Tak jsem tam na měsíc letěl, ale poznal jsem tam kamarády a byl tak spokojený, že se z toho stalo čtyři a půl roku.

Jaké jsou rozdíly mezi Irskem a Českem?
Ekonomicky je Irsko úplně jinde. Tam když člověk maká, tak se o něj stát postará. U nás, když je prodavačka nepříjemná, tak je to jen proto, že maká jak kůň a při tom musí myslet na to, kde vezme dostatek peněz na všechno. V Irsku, když člověk odpracuje čtyřicet hodin týdně, tak mu ještě zbyde.

Proč jste se nakonec do Česka, respektive Plzně zase vrátil?
Protože tu mám dost příležitostí a domov mi chyběl. Mám Česko rád.

Co nejzajímavějšího jste se kdy při cestování dozvěděl?
(smích) Teď se budete smát, ale když jsem letěl do Irska, tak jsem o něm nic nevěděl. Takže jsem netušil věci, co jsou pro ostatní úplně jasné. Například to, že mají vlastní jazyk a Severní Irsko patří k Velké Británii a není to jen zeměpisný pojem. Ale také jsem tam objevil dva sporty, o kterých podle mě jen tak nikdo neslyšel. A to hurling a gaelský fotbal. Když jsem přiletěl, hned jsem potkal zástup fanoušků druhého zmíněného sportu a nechal si vysvětlit, o co jde. Prý se to hraje rukama, dribluje se jako v házené, ale zároveň kope jako na fotbale a podobně. Hurling je zase prý nejdynamičtější sport planety, při kterém nosí helmy zatím jen devět let.

Křížky versus kolečka. PišQworky ovládly mosteckou školu

Kam se v Mostě nejraději vracíte?
K mým rodičům. Ale jinak se to těžko říká, protože Most je pro mě příliš malý na to, abych ho nebral jako jen jeden celek. Těším se tedy vždy do celého Mostu celkově. Zažívám tu určitý pocit nostalgie, posunu a vždy ho budu mít rád v dosahu. Tohle město mě společně s rodiči vychovalo, nikdy bych bez něj nebyl takový.

Natočil jste několik videí s youtuberem Lukefrym. Sedli jste si?
Sedli. Vše začalo tak, že já byl na Youtube dříve a on sledoval má videa. Postupně získal větší sledovanost a doporučil mě ve svém videu, což mi přineslo obrovskou vlnu odběratelů. Začali jsme si psát, bavíme se stále a jsem za něj moc rád, jelikož je to inteligentní fajn kluk.

Jak důležité je pro vás uspořádání času?
Hodně, ale je to pro mě opravdu těžké. Pracuju na tom, abych stíhal vše, co chci. Musím se naučit nezapomínat se při nějaké aktivitě déle, než jsem plánoval a umět se odpoutat. Jednou bych si chtěl umět nalinkovat každý týden dopředu.

Jaké jsou vaše další cíle?
Rozhodně být úspěšným člověkem. Ale co to vůbec znamená „úspěch“?

Co byste poradil všem, co mají podobný sen jako vy?
Musíte vědět, s čím a proč přicházíte. Moje oblíbené přísloví je, že štěstí je, když se sejde připravenost s příležitostí. Takže buďte připraveni a příležitost přijde.

Autor: Eliška Ratiborská