Zdi a střechy jsou výzvou pro řadu mladých lidí, kteří podlehli kouzlu parkouru. „Veteránem“ této nové sportovní, původně pouliční disciplíny je 32letý Ústečan Jan Pehl. Říká si Pehy a parkouru se věnuje už deset let. Dost se hýbal i předtím, dělal třeba bojové sporty. Tohle prý ale bylo něco jiného, jasná srdcovka. „Byli jsme parta kamarádů, říkali jsme si parkourová rodina. Jezdili jsme skákat po celé republice. Líbila se mi na tom svoboda pohybu, cestování. Bylo nás někdy až třicet. Tehdy to ještě nebylo tak známé u dětí a propojené s komercí,“ popisuje Pehy začátky parkouru v české kotlině.

Co je parkour
Nová sportovní disciplína,
která původně vzešla z ulice.
Parkourista přeskakuje třeba
zídky a zábradlí, součástí
parkouru jsou i salta a další
akrobacie. Cvičí se také
po tělocvičnách, je oblíbený
i mezi nejmenšími dětmi.
Ty obdivují zkušenější
parkouristy, kteří umisťují
videa s ukázkami svého
umění na internet.

Ke zkušenějším parkouristům se postupně na ulici nabalovaly čím dál menší děti. Před pěti lety se Pehy rozhodl učit je skákat organizovaně. „Pronajal jsem si v Ústí tělocvičnu,“ ohlíží se parkourista s tím, že dnes má na trénincích venku nebo v tělocvičně základní školy Elišky Krásnohorské v krajské metropoli na sto dětí. A v létě už nějaký ten rok v Ústí pořádá také parkourové letní i příměstské tábory. S kamarády dokonce založili profesionální spolek Český svaz parkouru. Tento sport dnes Pehyho také živí. Z Ústí expandoval ještě do Děčína, chystá se nabírat zájemce i do kroužků v Teplicích, postupně možná i v dalších městech v Ústeckém kraji.

Nezkušení riskují zranění

Když parkouristé vyrazí do města, mají leckdy problémy s policií. Honza už za ta léta poznal leckteré ústecké strážníky a navzájem se prý tolerují. A která místa v Ústí by doporučil? U Hraničáře nebo třeba u Kauflandu. Důkaz, že i na nich se Pehy naskákal až až? Několik operací obou kolen. Parkouristé v Ústí už ale kromě ulic mají také své hřiště na Doběticích. I kvůli vlastním zraněním se Honza snaží malé svěřence motivovat, aby sportovali bezpečně. Riskují podle něj hlavně tehdy, když chtějí zbrkle napodobit videa zkušených parkouristů. Nebo se sami natočit a pak na sociálních sítích bojovat o lajky.

Rodiče jsou rádi, když mohou děti svěřit péči trenérů. Tedy rozhodně radši, než kdyby jejich ratolesti samy skákaly po parcích. A na trénink je někdy tatínek či maminka dokonce přijdou povzbudit. Honza si vychovává zdatnou konkurenci, mezi náctiletými parkouristy na Ústecku je totiž už pár očividných talentů. Včetně jedné dívky. „Holek chodí asi pětina. Většina z nich je tu kvůli klukům. Ale nemusí to být pravidlo. Dívky mají k parkouru dobré dispozice, dříve se třeba úspěšněji než kluci věnovaly gymnastice,“ srovnává Pehy.

Zdroj: Youtube

Parkour Jam 2019  Zdroj: YouTube.com/PEHY Le Parkour

Tou talentovanou dívkou je Nela Jahodová, která čerpala zkušenosti právě při gymnastice, ale i baletu či plavání. Parkour poznala před dvěma roky. „Na YouTube jsem viděla, jak někdo skáče venku,“ vypráví Nela, jak se k disciplíně dostala. Rodiče „uondala“ a maminka pro ni začala hledat kroužek parkouru. A tak se dostala k Pehymu. „Baví mě, že zkouším nové věci, že mě hecují kamarádi, které jsem díky parkouru poznala. A nehodlám s ním skoncovat,“ ujišťuje 12letá Nela, která bydlí u Povrlů.

Přes videa „profíků“ na YouTube k parkouru přičichl také 14letý Vladimír Sokolovský, školák z Velkého Března. I on s kamarády začal skákat před dvěma roky. Je to jeho úplně první sport. „Baví mě na tom ten adrenalin, rád dělám třeba salta,“ svěřuje se.

Mnozí parkouristé chodí skákat i do trampolínové haly na Střekově. Tady Pehy plánuje začít s tréninky příští rok. Právě ve výškách nad trampolínou se začínající parkouristi mohou dobře naučit ovládat rotaci těla. „Je lepší si to nacvičit tady než na trávě či na betonu. Když se to nepovede, nic se nikomu nestane,“ popisuje Pehy.