Muzika je můj život, sjezdil jsem s ní Evropu, vzpomíná hudebník Josef Malypetr

„Jako muzikant jsem se narodil,“ usmívá se Josef Malypetr. Když 97letý hudebník vypráví o svém životě, slova tančí v rytmu jeho oblíbeného jazzu a swingu. Jeho pestrý příběh je plný úspěchů. Během kariéry prošel několika významnými orchestry a kapelami, hudbu pro ně také aranžoval.

Josef Malypetr si během svého života zahrál s mnoha a mnoha skvělými muzikanty a zpěváky. Mimo jiné byl také svědkem startu kariéry Karla Gotta. Když se pozdější český slavík snažil prorazit, v úplných začátcích, chodil si čas od času v Praze zazpívat s kapelou Kamila Hály. „Karel Gott si občas přišel zazpívat s kapelou, kde jsem hrál. To teprve začínal, je to strašně dávno,“ vzpomíná s úsměvem muž, který v mládí začínal na housle, později začal cvičit na bicí, které se pak staly jeho hlavním nástrojem. „Jsem ale multiinstrumentalista. Šla mi hra na mnoho nástrojů,“ svěřuje se.

V chemičce zažil několik výbuchů. Ve volném čase Jiří Holeček vyrážel na výlety

Mostecko

„Karel měl rytmus. Jak to v něm jelo,“ obdivuje ještě po letech. „Měl ohromnou ctižádost, byl vytrvalý. Svůj úspěch si rozhodně zasloužil, byl skvělý. Když po letech přijel do Mostu, přivítali jsme se,“ vzpomíná Josef Malypetr ve svém pokoji v Domově sociálních služeb v Meziboří. Před sebou má rozpracované plátno. Umění ho provází stále, „do světa“ už se vydaly desítky jeho obrazů. „Dal jsem se na malování. Miluji krajiny, jsem krajinář. Ještě to není hotové,“ upozorňuje.

Ale zpět na začátek. „Od té chvíle, co jsem se narodil, žil jsem v muzice. Tatínek byl hudebník, strýc také. Jako muzikant jsem se prostě narodil,“ vypráví.

Hudba i na vojně

Už jako mladík hrával s otcem v kapele, nebylo proto pak překvapením, když narukoval do vojenského orchestru do Liberce, který byl složený z vojáků základní vojenské služby. A hrával tam nejen vojenské pochody nebo dechovku. „U vojenské hudby bylo pár kluků, co šli po jazzu. Byli jsme mladí, jazz se nám líbil. Tak jsme tam postavili swingovou kapelu. Měli jsme s ní úspěchy, hráli jsme v jednom kole. Tam jsem také začal hudbu aranžovat,“ vzpomíná Josef Malypetr. Jazz a swing si ale tehdy, jak vypráví, museli u velitelů prosadit, původně ho vůbec neměli hrát. Ale i důstojníkům se kapela zalíbila, a tak mohla tuto hudbu hrát.

„Z vojny jsem se pak vrátil ke svému andělu. Byla to velká láska, na první podívání, na první kuk,“ nezapomíná hudebník na svou osudovou ženu, která mu už léta chybí. Miluje ji a vzpomíná na ni stále.

Otevřením cukrárny si Milada Rodinová splnila sen. Na dobroty se stály fronty

Mostecko

Po vojně na chvíli dělal na šachtě, ale kamarádi v Liberci postavili swingový orchestr a velmi brzy se mu ozvali. A tak se i s rodinou přestěhoval na čas pod Ještěd. „Jednoho krásného dne někdo zvoní, za dveřmi přítel klavírista a prý abych s nimi šel hrát. Tak jsem se tam přestěhoval, hrál jsem tam také ve vynikající kapele Ládi Bareše,“ připomíná.

Po čase ale přišla další nabídka. A to dokonce z velmi prestižní Ústřední vojenské hudby. „Když mě přijímali, musel jsem ukázat, co umím. Moc se jim to líbilo,“ usmívá se. U Ústřední vojenské hudby byl Josef Malypetr velmi oceňovaný, hrál hlavně na bicí a tympány, a skvěle. Dokázal ale „zaskočit“ i s jinými nástroji.

Také pro Ústřední vojenskou hudbu skladby aranžoval. „Makal jsem na sobě, hodně jsem se učil,“ říká. Hudbu aranžoval během své kariéry ostatně nejen pro orchestry a kapely, ale také pro divadlo. „Dokonce jsem aranžoval operety. Největší úspěch jsem měl se Zemí úsměvů,“ vzpomíná.

Úspěchy v zahraničí a pak odchod

V Ústřední vojenské hudbě hrál dva roky, mezi lety 1952 a 1954. Koncertovali a hráli na významných akcích nejen u nás, ale i v zahraničí. Měl tam velké úspěchy. Nestal se ale členem strany, což občas přinášelo potíže, kvůli tlakům od některých kolegů se pak rozhodl odejít. S odstupem času vidí svůj odchod jako chybu, měl tlakům prý odolat a vydržet, neodcházet.

„Odešel jsem do orchestru ke Zdeňkovi Bartákovi,“ vybavuje si muž, na němž je i v jeho pokročilém věku znát nadšení pro hudbu, jeho slova během vyprávění doslova tančí. Hrál pak v několika dalších kapelách a orchestrech, v Praze i jinde. V Karlových Varech řídil orchestr na promenádě.

Božena Chmelařová prožila život plný stěhování, od nuly musela začít několikrát

Z okolí

Jeho další významnou zastávkou byla slavná kapela Jazz Combo Ústí. „To byla velmi známá jazzová kapela. Skvělé zážitky. Byli jsme ve Švýcarsku, v Norsku, ve Finsku, hráli jsme za polárním kruhem, hráli jsme i v celé řadě dalších zemí. Sjezdili jsme Evropu,“ vypráví. Oblíbená kapela slavila úspěchy nejen na koncertech, ale také na významných festivalech u nás i po celé Evropě.

Později se Josef Malypetr vrátil do svého rodného kraje. Učil také na ZUŠ Litvínov, nyní žije v Domově sociálních služeb v Meziboří. A jak sám říká, starají se tam o něj krásně. Už nehraje, občas si nějaké starší kousky ale rád poslechne. „Muzika je můj život. Provázela mě opravdu celým životem,“ uzavírá Josef Malypetr.