Když Detroit v roce 2013 vyhlásil bankrot a začal se vylidňovat, stalo se symbolem jeho úpadku kdysi slavné divadlo proměněné na parkoviště. Pro mosteckou občanskou iniciativu Moje město, moje místo je smutný příběh amerického velkoměsta varováním. V sobotu 3. února iniciativa zahájila sérii komentovaných procházek po mosteckých sídlištích a dobrými příklady z ČR i ciziny motivuje veřejnost, jak nedopustit zpustnutí Mostu.

Nový komunitní projekt vychází z toho, že pro změnu k lepšímu je klíčová architektura, že každý Mostečan může mít rád Most a může kultivovat jeho veřejný prostor. Stačí najít se sousedy společnou aktivitu a nebát se překážek.

„Hlavně ať tady do ničeho nešlápnem!“ zvolá maminka s batoletem v nosítku na břiše, když s desítkami lidí vyráží po pokáleném chodníku u 15. ZŠ na první procházku s architektem. Tato hláška trefně vystihuje situaci na panelákovém sídlišti Výsluní, kde se kromě nových barevných fasád od sametové revoluce téměř nic nezměnilo. Anonymita a nezájem stále dělají ze sídliště spíše noclehárnu.

„Největším potenciálem tohoto sídliště je počet jeho obyvatel,“ nevzdává se průvodce, architekt Vít Holý, který na sídlišti vyrůstal. Upozorňuje, že velké masy lidí využívají jen překotně postavené obchody na okraji obytné zóny, uvnitř to ale moc nežije, přestože tu bydlí zhruba deset tisíc lidí jako třeba v Litomyšli.

Sídliště, které lidé znají jako Šestistovky, vzniklo narychlo v 80. letech minulého století, kdy byla ve městě bytová krize. Lokalita dnešním potřebám nevyhovuje, má nedostatečnou občanskou vybavenost, chybí centrální ulice či náměstí, orientační body, více typů bytů, zázemí pro komunitní činnost, vnitrobloky se soukromým prostorem či přímé pěší napojení s hipodromem a Benediktem. „Je to věc, se kterou se dá pracovat,“ říká architekt.

Chybí vztah k místu

Například v Německu předělávají celé ulice. Mostecká radnice o tom před 15 lety uvažovala, ale projekt na Výsluní, kde se počítalo i s ubouráním části paneláků, odložila. Teď je výchozí pozice těžší, protože město zbytek domů privatizovalo.

Podle Kateřiny Trčkové z iniciativy Moje město, moje místo je třeba nejprve v lidech vypěstovat vztah k místu, kde žijí, aby si například našli místo pro společné setkávání a pořádání sousedských akcí, třeba jarmarků, happeningů či kulturních představení, jak to na Výsluní začíná dělat Divadelní klub Školka. Tam také první procházka skončila přednáškou architekta, diskuzí a vystoupením umělců. „Do budoucna by bylo vhodné dát městským obvodům větší míru odpovědnosti či možnost rozhodování,“ navrhuje Trčková.

Pomoci má dialog s městem. Podle zastupitele a projektanta Jiřího Nedvěda se komunikace s obyvateli o problémech v Mostě zlepšuje, ale na velkých sídlištích naráží na nezájem. Radnice se teď soustředí na menší okrajové části města. „Na příměstí je jiná komunita,“ připouští Nedvěd.

Projekt Moje město, moje místo, který se snaží narušit anonymitu sídlišť a posílit vztah obyvatel k městu jako k domovu, podpořila Nadace Via v programu Živá komunita s přispěním Nadace Jablotron.