Fouká silný vítr, takže hlava Jindřicha Bednaříka občas zmizí ve vlnách jezera Most. Když se vynoří na pozadí zasněžených Krušných hor, nepřestává se usmívat. Otužování mu očišťuje tělo i mysl.

„Super! Pokaždý je to nádherný!“ svěří se Deníku, když vyleze po schůdkách na molo. Je Boží hod vánoční, 25. prosince odpoledne. Venku je pár nad nulou, voda má šest stupňů, ale 52letý živnostník v plavkách požitkářsky relaxuje, jako by byl v termálním koupališti na Islandu. Co ho láká vlézt do ledové vody a pak se nechat ošlehávat mrazivou fujavicí? „Prostě ten pocit. Člověk úplně vypne. Je to jako běhání, neberu telefon,“ vysvětluje. Do vody šel, když si jezero oběhl. To je skoro devět kilometrů po asfaltové cestě, která je na severním pobřeží strmá. U pláže si pak chvilku odpočinul, zklidnil dech a vstoupil do jezera, v němž se otužuje pravidelně, obvykle v sobotu dopoledne, samozřejmě po běhu.

Existuje návrh zrušit tramvajovou trať mezi mosteckým dopravním podnikem a konečnou u Velebudic
Existuje návrh zrušit tramvaje mezi dopravním podnikem a konečnou u Velebudic

Jindřich je součástí skupiny Otužilci Most. Otužuje se deset let a od té doby, jak sám říká, nebyl pořádně nemocný a cítí se v pohodě. Venku se koupal i 24. prosince, kdy se ponořil s dvacítkou kolegů a kolegyň do mosteckého jezera Matylda při vánočním setkání. V sobotu 26. prosince chce jet na „Nikodéma“, což je proslulý sraz otužilců v Praze na Vltavě, kde byl loni. „Plavali jsme stovku, ale letos bych chtěl plavat třístovku,“ dodá mostecký otužilec.

Na dalším molu se otírá ručníkem 31letý Martin z Litvínova. I on si v jezeru Most na Boží hod vánoční zaplaval. Zda je voda pro tělo studenější než ve sprše v paneláku se podle něj těžko srovnává. „Tady vás voda obklopí celého, takže je to pocitově jiné, než když si sprchou postupně ochlazujete různé části těla,“ upozorňuje při oblékání do suchého. S partnerkou chtěli přijít 24. prosince, ale časově jim to nevyšlo, takže dorazili až po Štědrém dnu. Martin vypráví, že se otužuje čtvrtým rokem, nejprve doma, ale před dvěma lety začal chodit ven na jezera. „Je to zkrátka zdravé. Dřív jsem hodně trpěl na chřipky a angíny, ale od té doby, co se otužuji, jsem zdravý. Už po roce jsem začal pociťovat zdravotní benefity. Dřív jsem měl celoroční rýmu, buď ucpaný nos nebo naopak z něj furt teklo, ale už na to vůbec netrpím a nepotřebuji kapesníky,“ chválí přednosti otužování.

Tvrdí, že každý člověk je jiný a všem se nedá pobyt v ledové vodě jezera doporučit, ale podle něj je dobré alespoň vyzkoušet domácí otužování. „Určitě není od věci poradit si od někoho, kdo to nějakou dobu dělá, nebo vyhledat místní otužileckou komunitu, kterých je na Mostecku víc,“ dodává Litvínovan. Sám radí chodit do vody v přírodě minimálně ve dvou.

I na Boží hod vánoční je u Stovky v Mostě nepořádek
Nákupní vozíky, nábytek. I na Boží hod vánoční je u Stovky v Mostě nepořádek

Martin se netají tím, že ho inspirovaly metody nizozemského „ledového muže“ Wima Hofa. „Skrze něj jsem se dostal k otužovacím praktikám. Hof říká, že člověk tím zažehne svůj vnitřní oheň,“ popisuje Litvínovan svou cestu za zdravím přes venkovní chlad a teplo cítěné uvnitř.

Něco podobného zažívá 24letá Monika z Litvínova, když po krátkém pobytu v jezeru vychází v plavkách ven. Zimou se neklepe a vypadá spokojeně. „Cítím takovou euforii. Kůže je studená, ale uvnitř se zahřívám,“ svěřuje se mladá žena, která se otužuje teprve dva měsíce. To, co se v ní odehrává při otužování, se dá podle ní přirovnat i k „rauši“ běžců v cíli dlouhého závodu. „Je to o hlavě a o práci s psychikou. Člověk i jeho dech se zklidňují,“ uzavírá další otužovací den Martin.

O jezeru Most

Jezero, které je veřejnosti volně přístupné od 12. září 2020, vzniklo napuštěním bývalého uhelného dolu Ležáky - Most vodou z přivaděče od řeky Ohře. Celková proměna krajiny, jejíž součástí byl starý Most, stála od 90. let minulého století zhruba 3,5 miliardy korun. Většinu uhradil stát z takzvaných 15 ekomiliard určených na zahlazování stop po těžbě uhlí.

Jezero se začalo napouštět v říjnu 2008. Má hloubku přes 70 metrů, průhlednost vody až 8 metrů a rozlohou je větší než Máchovo jezero - je široké 1,9 kilometru a dlouhé 3 kilometry. Zatopená plocha má 309 hektarů, celé rekultivované území 1 300 hektarů.

Koupání, potápění a provozování bezmotorových vodních sportů je povoleno na vlastní nebezpečí. Jezero je pod dohledem kamer. V plánu je výstavba zázemí pro občerstvení a kempu s místem pro karavany.