Sedmašedesátiletá Růžena Cífková sedí na invalidním vozíku v místě, kde loni basketbalisté házeli míč na koš, a snaží se nehýbat. Zdravotní sestra Martina Kratochvílová jí vpichuje do levého ramene první dávku vakcíny proti covidu. „Jsou tu první den a jde jim to dobře,“ chválí paní Růžena personál velkokapacitního očkovacího centra, které se ve čtvrtek 22. dubna otevřelo v tělocvičně mostecké sportovní haly. Seniorka je první vozíčkář, který dostal v centru vakcínu. „Jsem moc šťastná, že to mám za sebou, protože kdybych očkování nedostala a chytila covid, tak bych zemřela,“ svěří se Deníku se svými obavy, od kterých se teď osvobodila.

Netrvalo to dlouho. S invalidním vozíkem tlačeným jejím manželem vjela do bezbariérového sálu a po necelé půlhodině z něj opět vyjela. Předtím ale musela jako každý očkovaný zůstat 15 minut v čekárně, kdyby se jí třeba udělalo nevolno. Paní Růžena však září optimismem. „Probíhalo to perfektně,“ hodnotí provoz nového zařízení. Líčí, jak v sále nejprve obdržela dotazník před očkováním, jak jí personál s vyplněním pomohl, jak pak okamžitě postoupila dál do kójí, kde její data uložili do počítače a vystavili kartičku s termínem na druhé očkování. „Se vším mě seznámili a v poslední kóji mě očkovali. Ani jsem to necítila,“ dodá seniorka, která před pěti lety částečně ochrnula kvůli poškození míchy. „I tohle velké utrpení mi přivedlo do cesty úžasné lidi, například v Kladrubech, kde jsem strávila pět měsíců, nebo v Liberci na spinální jednotce, kde byli od fyzioterapeutů po primáře skvělí lidé,“ zavzpomíná a pochlubí se, že s manželem jsou spolu už 49 let. Příští rok chtějí oslavit zlatou svatbu. Paní Růžena je přesvědčena, že očkování jí prodloužilo život a zlatá svatba bude.

Přitom ještě ráno byla trochu nesvá a nervózní. Patřila totiž k lidem, kteří o vzniku nového očkovacího místa nevěděli, a stejně jako oni přijela do nemocnice, kam se na očkování už dříve objednala. Jenže očkovací místo mezitím v poliklinice zrušili a přemístili ho do tělocvičny sportovní haly. I přes snahu úřadů a zdravotníků lidi informovat přes sms, internet a média, řada registrovaných absolvovala cestu do nemocnice zbytečně a nevyužila ani krajský mikrobus pendlující mezi nemocnicí a novým očkovacím místem.

Naštěstí paní Růženu vezl manžel autem. Přesto byli ráno skoro na konci fronty, která se před tělocvičnou vytvořila. Jenže jednomu mladšímu muži bylo vozíčkářky líto a protlačil ji mezi lidmi dopředu až ke dveřím do tělocvičny. Dav to pochopil. „Lidi jsou tu strašně hodní a já jim za to všem moc děkuji,“ řekla ráno vozíčkářka Deníku a dodala, že nikomu nepřeje, aby jako ona skončil na vozíku, protože to není hezký život. O půl hodiny později, když měla po očkování, se jí život zdál zase v pořádku.