„Když se mě někdo zeptá, kde bydlím a já řeknu v Chanově. Okamžitě řeknou: A jaké to tam je v těch panelácích? Nechápou když jim vysvětluju, že Chanov je úplně jinde,“ stěžuje si Růžena Ilavská, bydlící na samém okraji opravdového Chanova. Dům její rodiny, zde stojí už desítky let. „Nechci se odstěhovat, mám zde své kořeny. A hlavně by ten dům ani nikdo nekoupil, když řeknete, že je to v Chanově,“ dodává nešťastně chanovská obyvatelka.

Proč se začalo mosteckému sídlišti Rudolice přezdívat Chanov dnes už nikdo neví. Ovšem v současné době toto označení používá pro mostecké romské ghetto nejen široká veřejnost, ale i politici či média. Jakmile se totiž řekne Chanov většina lidí si představí jen zdevastované panelové domy a nepořádek a stovky romských občanů.

„My víme, že je to zažité, ale budeme se proti tomu snažit, co nejvíce bojovat. Hodně to naší obci přitěžuje. Nově opravené domky v našem Chanově mají na realitním trhu poloviční hodnotu. Obyvatelům se nedaří své domy prodat. Jakmile totiž řeknete, že dům je v Chanově, lidé se ošklíbnou,“ vypráví nešťastný úděl obrnického sídliště Chanov starosta Obrnic Stanislav Zaspal.

Obyvatelé části Chanov dokonce chystají petici, ve které se chtějí proti tomuto nešvaru bránit.