Své auto s bratislavskou značkou zaparkoval u Zimního stadionu Ivana Hlinky o něco později, než jak zněla původní domluva. Myslel si totiž, že místem rozhovoru bude mostecký zimák, u kterého čekal. „Nevadí, v pohodě, za chvíli jsem tam," pobaveně okomentoval do telefonu menší komunikační nedorozumění. Když dorazil do Litvínova, ještě s jednou nohou v autě křičel, že se moc omlouvá. Pak se usadil do křesla v jednom z VIP salonků a začal odpovídat.

Po přípravě, jejíž součástí byla i základní skupina Ligy mistrů, máte na kontě čtyři a půl zápasu, čtyři výhry. Valí se na vás chvála od spoluhráčů i fanoušků.
Byla to jen příprava, ale samozřejmě mě, spoluhráče i vedení klubu těší, že jsme vyhrávali, a to zejména v Lize mistrů. Myslím, že každé vítězství psychicky pomůže. Ale ta utkání byla především k tomu, abychom si vyzkoušeli věci, které chceme dělat v sezoně. Určitě v nich bylo dost nedostatků, ale také hodně pozitivních věcí. Já osobně jsem zatím spokojený. Uvidíme, jak to půjde dál.

Už se nepotkáte s Martinem Ručinským, jenž ukončil kariéru. Nemrzí vás to?
Vím, že je to jedna z největších postav litvínovského i českého hokeje, legenda, takže mě to možná trochu mrzí. Měl jsem možnost potkat se s ním v kabině, když přišel pozdravit kluky. Určitě by bylo velké plus, kdyby hrál, ale takový je život. Máme tu teď jiné hráče. Někdo je tu déle, někdo je tu nový. My, noví, musíme zapadnout, a to hlavně dobrými výkony.

Hlavně od novinářů stále posloucháte „Pavel Francouz byl takový, Pavel Francouz dokázal tohle, budete muset nahradit skvělého Pavla Francouze". Nejde vám to už na nervy?
Ano, tohle jsou teď nejčastější otázky. Výkony Pavla jsou motivace, protože bych chtěl být lepší. A to mám tedy opravdu co dělat. Je to ale motivace a výzva. Ale přiznávám, že to člověku už trochu leze na nervy, když to posloucháte pořád dokola. Já jsem měl možnost se tu s Pavlem vidět. Je to skvělý kluk.

Vyzvídal jste u něj třeba, jak to tady chodí?
Hlavně jsme trénovali a bavili jsme se spíš o brankářských věcech. Třeba o tom, že tu jsou plexiskla rychlejší a že stadion člověku přijde menší.

Někde jste řekl, že když jste tady hrál se Spartou, připadal jste si jako v Anglii na fotbale.
No jo, vždyť lidi pomalu viseli na plexisklech. Jsem moc rád, že si tu lidé najdou cestu na stadion. Všude se říká, že v Litvínově je jedna z nejlepších atmosfér v lize. Můžu říct, že to po té jedné zkušenosti mohu potvrdit. Velmi se těším. Ještě sice nezačala extraliga, ale fanoušci už nám ukázali svou oddanost, když s námi cestovali na zápasy Ligy mistrů. Klobouk dolů před nimi. Já doufám, že se jim budeme odvděčovat výkony.

Vaším trenérem je teď Zdeněk Orct, který používá tu nejmodernější techniku. Všechno si nahrává a pak to s gólmany studuje ve speciálním programu na tabletu. Zažil jste to někde?
V Americe jsme měli perfektního trenéra, ale tady v Evropě jsem se s něčím takovým ještě nesetkal. Překvapilo mě to. Zdeněk jde s dobou, a to je nesmírně důležité. Má ty nejlepší vychytávky. I s dalšími gólmany probíráme různé detaily, které běžným okem nejde vidět. On má úplně všechno nahrané. A velice důležité je také to, že byl brankář. Chytal na té nejvyšší úrovni, takže všemu maximálně rozumí. Je to velmi férový trenér. Líbí se mi na něm, že všem měří stejným metrem. Máme spolu výborný vztah. Jsem rád, že je tu. On je i jeden z důvodů, proč jsem přišel. Slyšel jsem, že je tu jeden z nejlepších brankářů.

Takže Zdeněk Orct byl jedním z hlavních lákadel pro vás?
Chtěl jsem pracovat s někým na vysoké úrovni. On má velmi dobrou pověst. Agent mi řekl, že tady budu v dobrých rukách. Vím, že si tu spolupráci velmi pochvaloval i Pavel Francouz. A já teď můžu říct, že se mi všechno potvrzuje. Se Zdeňkem jsem hodně spokojený.

Bylo víc zájemců o vaše služby?
Moc ne, protože jsem měl špatnou sezonu. Agent mi řekl, že klidně ještě můžu počkat, ale dostal jsem nabídku z Litvínova a příliš jsem neváhal. Jak jsem řekl, šlo i o trenéra brankářů.

Jaká byla letní příprava?
Dlouho jsem týmovou přípravu nezažil. Stále jsem měl individuální. Zvykl jsem si na tento postup a na Slovensku si k tomu vytvořil tým lidí. Bylo pro mě nové přijít sem a trénovat s týmem. Je skvělé, když se někdo věnuje jenom vám. V kolektivu to možná není takové do detailu, ale zase na druhou stranu je to ideální možnost poznat spoluhráče. Zároveň cítíte mírnou soutěživost, která vás pohání. Zkrátka, všechno má svoje plusy i mínusy. Dlouho jsem takovou přípravu neměl. Cítím se ale výborně. A stíhal jsem se vlastně připravovat i sám. Když bylo nějaké volno, připravoval jsem se na Slovensku „postaru".

Co rozhodlo o tom, že budete trénovat s týmem? Nové prostředí?
Chtěl jsem se připravovat individuálně, ale pan Kysela (generální manažer Vervy – pozn. autorky) mi řekl, že bude lepší, když budu tady, aby mě ostatní mohli poznat a já mohl poznat je. Neměl jsem s tím nejmenší problém. Bylo to dobré rozhodnutí.

Jak už jste sám zmínil, minulá sezona nebyla z vašeho pohledu zrovna povedená. Začal jste ji v KHL v dresu Slovanu a skončil ve Spartě, přičemž se z vás v obou týmech stal náhradník a nepodíval jste se kvůli tomu ani na mistrovství světa.
Nebylo to dobré. Když jsem dostal nabídku od Sparty, rozhodl jsem se ji využít z několika důvodů. Jedním z nich bylo, že Slovan měl finanční problémy. A také kvůli tomu, že jsem si myslel, že mi změna prostředí prospěje. Bohužel, ve Spartě to nedopadlo tak, jak jsem si představoval. Ale takový je život. Nemůžu proti Spartě říct nic špatného, ale bylo to tam takové vypjaté, ke každému zápasu se vázala velmi vysoká očekávání a tlak. Byla to každopádně dobrá zkušenost. Jsem rád, že jsem tam byl a mohl jsem zažít, jak to ve Spartě funguje. Ale teď jsem v Litvínově. Tady, zdá se mi, jsou lidé takoví skromnější a jsou si bližší. Pro mě je příchod sem pozitivní změna. Zatím se mi tu moc líbí. Je úplně jedno, v jakém městě jste. Důležité je, s jakými lidmi pracujete.

JAROSLAV JANUS- Narodil se 21. září 1989 v Prešově.
- V roce 2007 se stal dvojkou draftu prestižní kanadské juniorské CHL. V roce 2009 ho draftovala Tampa Bay Lightning. S jejím farmářským klubem Norfolk Admirals opanoval AHL a získal Calder Cup. Poté se vrátil zpět do Evropy, kde chytal za Slovan Bratislava a Spartu Praha.
- Má dva sourozence, bratra a sestru.
- Až do dvanácti let hrál fotbal.
- V letech 2013 a 2014 reprezentoval Slovensko na mistrovství světa.

Za mořem jste vyhrál Calder Cup, tedy trofej v AHL, kterou hrají takzvané farmářské týmy mančaftů z NHL. Do té jste se ale i přes tento úspěch nedostal. To musí člověka hodně mrzet.
To je život. Vyhráli jsme a mně končila smlouva. Čekal jsem na vylepšený kontrakt, ale oni mi nabídli smlouvu, ze které vyplývalo, že moje pozice se zřejmě nijak výrazně nezlepší. A navíc přivedli další dva brankáře. Trošku mě vypekli. Tu poslední sezonu jsme tam měli všichni výbornou, ale zkrátka se rozhodli takto. Celou přípravu jsem tehdy podřizoval Americe, kde soutěže začínají trochu jinak, ale nevyšlo to. Kdybych tam tehdy prodloužil, kdo ví, kde bych byl, ale nelituji toho, že jsem se rozhodl vrátit do Evropy.

V otázce o předchozím ročníku jste narazil na to, že nezáleží, v jakém městě jste. Vy jste v posledních letech hrál v Bratislavě a v Praze. Teď jste v Litvínově. To je ale velká změna.
To je. Obrovská. Ale já říkám, že je to dobrá změna. Po těch letech odejít od toho všeho velkého, z obrovských měst a bohatých klubů s ohromnými ambicemi. Život tam je jiný, rušnější. Tady je větší klid. Jo, je to změna, ale pozitivní.

No jo, noční kluby typu Kozička (pražský podnik oblíbený u mnoha sportovců – pozn. autorky) tu nejsou.
Všude se něco najde.

Říkám to v narážce na váš Instagram (sociální síť určená ke sdílení fotografií – pozn. autorky). Podle fotografií, co tam máte, to vypadá, že si hodně užíváte života. Samé snímky od moře, s kamarády.
Zrovna nedávno jsem si říkal, že když si ho někdo otevře, může si o mně myslet opravdu ledasco. Ale já se netajím tím, že mám rád život a užívám si ho. Nikdy mi ale nic nenarušilo hokej. Ten je na prvním místě. Nedávno už jsem tam ale dal i pár hokejových fotek. Říkal jsem si, že to chce něco z práce.

Už jste zabydlený?
Jsem. Mám byt v Mostě.

Se sháněním bytu jste prý měl problémy.
Měl jsem určité nároky, přičemž v realitkách mi hned řekli, že asi nic takového nenajdu.

Po čem jste toužil?
Viděl jsem ty hory kolem a představoval jsem si novou bytovku s krásným výhledem na ně. Třeba na Meziboří. Nic takového ale k dispozici nebylo.

Co děláte ve volnu?
Zapnu třeba Xbox. Někdy jedu do Prahy. Docela mě chytl fotbalgolf. Určitě zajdu v Mostě na fotbal, protože ho mám moc rád. Příští rok se chci jet podívat na mistrovství Evropy do Francie.

A fotky z toho výletu pak dáte na Instagram.
Jo, dám je na Instagram.

ZÁKULISÍ ROZHOVORUOčima autorky:Veselá kopa, to je Jaroslav Janus. Každý se někdy mračí, ale zachmuřeného Jara, jak mu ostatní říkají, si nějak nedokážu představit. Při interview se smál prakticky pořád. „Vy jste tu se Spartou prohráli, ehm, což je dobře," dovolila jsem si malou narážku, když jsem zjistila, že on se hned tak neurazí. Neurazil. Rozchechtal se na celé kolo. „Ale kde v tom Mostě bydlím, to tam nepište," řekl najednou u jedné z posledních otázek vážně. „Nebo mi tam ještě ukradnou auto," vybuchl vzápětí. Při následném focení, kdy na něj v kabině mířil objektiv fotoaparátu mého kolegy, prokázal velkou vynalézavost. „Počkejte, budete tam zabírat i tu moji sparťanskou masku. Já si na tu chvilku půjčím tady od Lukáše Horáka. Ale nebojte, brzy už budu hrát v nové," podotkl. Pózoval ochotně. Když jsem mu děkovala za obrovskou vstřícnost, odpověděl pobaveně: „Jo jo, ale tak teď to musíte tedy hodně dobře napsat."