Uklidňující je už její jméno. Anděla. Anděla Karlíková. Je jí 95 let a pochází z Ivančic u Brna. Teď je klientkou mosteckého Domova pro seniory v ulici Barvířská, kde jí nedávno vystrojili nádhernou oslavu narozenin. Paní Anděla má počítač a ráda píše. Ve stavu nouze se snaží ostatní uklidňovat. Její první text, který zamířil do světa, je plný naděje, síly i humoru. „Chtěla jsem lidi povzbudit, aby se nebáli. Budu velmi ráda, když tímto článkem dodám rodinám klid,“ řekla Deníku na dálku.

Anděla Karlíková píše:

Nebojte se!

Je nádherný slunečný den. Sedím v pokoji a vnímám teplotu slunečních paprsků přes okenní sklo a myslím na Vás. Jistě se bojíte, abychom to vše zvládli ve zdraví. Nebojte se, je tu o nás dobře postaráno a každý, kdo respektuje doporučení a nařízení, může si být jistý, že je to nutné pro něj samého. Nemůžeme vycházet sice z areálu ven, ale je možnost využít zahrady. Mně to umožněno není, nohy nechtějí poslouchat.

Ale abych se držela tématu. Máme tu vše, co potřebujeme. My vydržíme! „Mluvím“ za všechny seniory v Domově pro seniory, Barvířská 495 v Mostě. Každý z nás si to uvědomuje, víme, čím teď náš stát prochází. Máme oči, které vidí, a uši, které slyší. Z toho také jednoznačně vyplývá, že vám všem, kteří máte o nás strach, vzkazujeme: Nebojte se!

Jsme v péči zodpovědných pracovníků zařízení. Koronavirus není neporazitelný, i jeho dny budou sečteny a vše se vrátí do starých kolejí. Stěžujeme si, jak čas rychle utíká, teď si přejeme, aby utíkal ještě rychleji, a vše bude, jako dříve. Teď říkáme „VYDRŽAŤ“!

Můj děda, když byla válka, říkal: „Nejsme žádný mejdla“ a dodal k tomu: „Když já vydržím vedle sebe tu moji…“ (a než stačil říci pravděpodobně bábu, tak už bylo v ruce babičky koště). To jen tak pro pobavení.

Děkuji paní ředitelce, celému vedení, sociálním a zdravotním pracovníkům, ergosestřičkám a ostatnímu personálu za péči v této době a my naopak slibujeme, že každé nařízení budeme brát zodpovědně a rodiny nás všech – volám, nebojte se!