Jsou mezi nemocnicemi následné péče a těmi, co se jim říká LDN, stacionáře a podobně, nějaké rozdíly?
Ano. Stacionář je většinou denního charakteru a věnuje se úzké skupině lidí s určitými postiženími nebo lidem s podobnými diagnózami. Výhodou takovéto péče je možnost cíleně směřovat pomoc s přesně definovanými specifiky. Léčebna dlouhodobě nemocných, neboli LDN, je typ zdravotnického zařízení nebo oddělení, které se stará o pacienty ze širokého spektra oborů a se širokým rozsahem diagnóz, u kterých je zdravotní stav stacionární a nelze očekávat jeho další zlepšování. Nicméně tyto pacienty nelze umístit do zařízení sociálních služeb, neboť nadále vyžaduji zdravotní péči. V následné péči, stejně jako v případě LDN, se potkávají pacienti ze všech zdravotnických oborů a všech možných diagnóz. Ovšem rozdíl je v zaměření, neboť primárně by sem měli být směřováni pacienti, u kterých je předpoklad dalšího zlepšení zdravotního stavu a vysoká možnost návratu do běžného života. Je zde kladen vyšší důraz na rehabilitaci, probíhá ergoterapie a další.

Co je tedy úkolem nemocnic tohoto typu?
Úkolem těchto oddělení je převzít pacienty z akutních lůžek a pokračovat v další terapii. Příkladem je člověk třeba po mnohočetném poranění, na akutních lůžkách dochází k neodkladné léčbě, probíhají operace, stabilizace. Poté by takový člověk měl být přeložen na akutní rehabilitační lůžka. Zde se pokračuje především ve fyzioterapii. Vzhledem k tomu, že se jedná pořád o akutní lůžka, tak pobyt zde je časově omezený. Po ukončení pobytu na rehabilitačním oddělení však často takový pacient nadále není schopen samostatně fungovat v běžném životě. Může přetrvávat nestabilita při chůzi, poruchy řeči, bolesti. Takový pacient je směřován do následné péče, kde je stanoven léčebný plán a navazuje se rehabilitací a celkovým směřováním pacienta k návratu do běžného života.

Máte nějaký konkrétní případ pacienta, který vám utkvěl v paměti?
Těch pacientů je mnoho. Všichni si žijí svůj životní příběh a já jsem rád, když ten příběh má pokračování i díky nám. Vzhledem k tomu, že u nás jsou často hospitalizováni pacienti staršího věku, tak se člověk obohatí o jejich životní zkušenosti a vzpomínky. Pamatuji si pacienta, který zažil vězení v 50. letech z politických důvodů a dlouhé roky prožil jako vězeň v uranových dolech v Jáchymově. Je něco jiného sledovat historii v televizi a něco jiného slyšet na vlastní uši autentické vzpomínky. A největší radost mi udělalo, že odešel po měsících intenzivní terapie a cvičení po vlastních nohou.Zlé vzpomínky na pacienty nemám. Ano, často se setkáváme s nevůlí pacientů i zlostí. Ale většinou vše pramení ze strachu, co bude, jak to bude. Bojí se špatné pověsti následné péče, že sem chodí lidé jen umírat. Jaké je jejich překvapení, když zjistí, že se mýlili. Když pominu vysoce kvalitní a odbornou péči, tak se snažíme zajistit pacientům co nejkomfortnější prostředí. Hospitalizace na našem oddělení následné péče není několikadenní, ale naopak většinou několikatýdenní až několikaměsíční. Vše záleží na zdravotním stavu. Každý pokoj pacientů je vybaven televizorem a lednicí. Pravidelně k nám dochází pedikér, dále k nám ve spolupráci se střední školou dochází kadeřnice, máme tady hodiny jógy, probíhá canisterapie.

Jaké nemocnice tohoto typu má Krajská zdravotní?
Krajská zdravotní má při každé nemocnici oddělení následné péče, kromě nemocnice Děčín. V kraji jsou také samostatná zdravotnická zařízení, ať už LDN nebo následná péče, která se liší svým zřizovatelem a také kvalitou a rozsahem poskytované péče. Celkový počet neakutních lůžek však zcela neodpovídá potřebám akutních lůžek, potřebám ambulantní primární i sekundární péče a také skladbě obyvatelstva Ústeckého kraje, sociálního a věkového rozložení. Tak to bohužel v současnosti je.

Hovoří se o tom, že do těchto zařízení často příbuzní odkládají své seniory a nestarají se o ně. Setkal jste se s takovým příkladem?
Bohužel musím říci, že i takovýchto případů jsem byl svědkem, avšak z těch tisíců pacientů šlo pouze o výjimky.

Kolik taková péče, alespoň řádově, za rok stojí?
Zde musíme rozdělit, jak je péče o tyto pacienty hrazena zdravotními pojišťovnami a kolik opravdu taková péče stojí. Když vezmeme střední hodnotu plateb od zdravotních pojišťoven, tak ta za rok činí asi 750 tisíc korun. Skutečné čerpání zdravotní péče je však nepoměrně vyšší. Řádově minimálně dvakrát až třikrát.

Existuje nějaké porovnání s vyspělou Evropou, co děláme lépe a co hůře?
Když porovnáme naši neakutní péči s vyspělou Evropou, tak zaostáváme v celkovém počtu lůžek vzhledem k počtu obyvatelstva. Už nyní je obrovský celorepublikový deficit těchto lůžek, který se s ohledem na demografický vývoj bude jen prohlubovat, pokud se nenavýší kapacity. Ruku v ruce s tímto je spojený nedostatek lidských zdrojů. Asi není problém přestavět budovu, vybavit ji, přijmout pacienty. Ale zásadní jsou lidé, a ti nám chybí! Naopak se můžeme směle měřit s nejvyspělejšími zeměmi nejen Evropy, ale i celého světa, kvalitou poskytované péče. Naši pacienti dostávají vše potřebné v souladu s jejich zdravotním stavem. Jsou kvalitně diagnostikováni, léčeni, rehabilitováni.

Jakou péči poskytuje vaše oddělení?
Naše oddělení následné péče patří pod nemocnici Most a disponuje 99 lůžky. Vzhledem k tomu, že v celém bývalém okrese Most se nevyskytuje žádná LDN, musíme přebírat i pacienty, kteří by byli primárně indikováni k léčbě tam. Poskytujeme komplexní péči o pacienty všech oborů, z chirurgie, z ortopedie, interně nemocné pacienty, pacienty z oddělení TRN a další. Jsme nuceni poskytovat i paliativní péči pro pacienty v terminálních stádiích onemocnění. V Mostě je sice možnost hospicové péče, avšak často z kapacitních důvodů nemůže tyto pacienty přijmout. Snažíme se u pacientů o co nejintenzivnější rehabilitaci. Probíhá výše zmiňovaná ergoterapie, aby se mohli vrátit do svého života před onemocněním, které je přivedlo až k nám. Případně, aby se naučili normálně žít i se svým novým handicapem.

Jaká je budoucnost tohoto oboru v Ústeckém kraji?
Budeme nuceni napříč krajem zvýšit počet lůžek. Přilákat pracovníky, zvyšovat komfort pacientů. Musí být nastavena jasná koncepce kvality, dostupnosti a rozdělení pacientů. Kam kterého pacienta primárně směřovat, na jaký typ následné péče. Mělo by být exaktně řečeno, jakým způsobem bude oddělení vybaveno například kompenzačními pomůckami, polohovacími systémy a dalšími přístroji.