Pokud za 250 let vyjde Encyklopedie českých osobností, chtěl by mít u svého jména napsáno, že ve 21. století obnovil tradici hornictví na severu Čech a povedlo se mu vrátit kraji respekt a sebevědomí. „Hnědé uhlí je bohatstvím tohoto kraje,“ řekl Jan Dienstl, spolumajitel šachty na Litvínovsku, uhelné elektrárny u Pardubic a vlastník vinařství na Litoměřicku, kde žije s rodinou. Nikdo se mu jeho uhelné postoje nesnažil vyvrátit. Po dvou hodinách mu lidé tleskali. A nebylo to jen vínem.

Dienstl otevřeně hovořil o sobě a svém podnikání na besedě v téměř zaplněné mostecké Expozici starého Mostu. O uhlí i víně, které s ním posluchači během besedy ochutnávali, vyprávěl dlouho a s nadšením.

Přiznal i svou slabou stránku: nerad čte dlouhé analytické texty. Má raději přímé jednání s lidmi a komunikaci, což označil za svou silnou stránku. Rád přesvědčuje lidi, že pěstování vína v kraji má smysl stejně jako těžba uhlí. Obojí se podle něj nevylučuje a je to přínosná tradice s velkou budoucností.

Přece je tu ale rozdíl. Co se týče uhlí, komunikační zápas s proměnlivými českými vládami, ještě Dienstl nevyhrál. Přitom nemá moc času, možná už jen rok. Vládní limity brání v posunu těžby k Hornímu Jiřetínu a dále obloukem k chemičce. Šachta se v době nejistoty připravuje na útlum. „Stát musí říct, zda uhlí chce, nebo nechce. Je to čistě politické rozhodnutí,“ řekl  rodák z Ústí nad Labem, který to z vyučeného elektrikáře dotáhl přes ČVUT a kariéru finančníka na jednoho z nejbohatších lidí v Čechách.

Svěřil se, že kdyby nějaká firma chtěla jeho vinařství koupit pro výstavbu cementárny, tak by svůj milovaný hobby podnik asi neprodal. A kdyby přišel stát, že potřebuje surovinu pod vinařstvím? „Pak si myslím, že bych ustoupil,“ odpověděl. Prý takovou otázku dostává často.

V roce 2013 dorazil první skrývkový stroj na hranici limitů poblíž Horního Jiřetína a poté odkráčel na důlní „hřbitov“. Druhý stroj dojde k hranici v roce 2016 a třetí na přelomu roku 2017 a 2018. Pak se jen dotěží odhalená hlavní sloj a boční stěny a šachta po pár letech skončí a horníci se rozprchnou. Pokud si vláda v roce 2019 vzpomene, že bude od roku 2022 potřebovat uhlí pro teplárny, k uhlí se už podle Dienstla nedostane. I proto stále platí  nabídka, aby stát do firmy vstoupil a nepromarnil šanci. „Nechceme od něj peníze, ani dotace, projekt se zaplatí sám,“ uvedl. Vyšší poplatek za těžbu, který chce ministr Andrej Babiš a vítá ho litvínovská radnice, považuje Dienstl za nešťastný plán, který, v době, kdy stát s uhlím váhá, situaci neřeší, a zhoršuje. 

O SOBĚ

Nejmilejší místo v Mostě?
Ředitelství dolů.
Co nesnášíte?
Strach z vyděšení.
V čem si libujete?
Mám rád víno, to je moje záliba.
Ideální odpočinek?
Když přeskočím to klišé „být s rodinou“, tak určitě někde ve vinařství.
Oblíbená hudba?
Tvrdší muzika 80. let, Iron Maiden, Judas Priest.
Oblíbený film?
Pozor na Harryho od Woody Allena. 
Slavíte raději Valentýna,
nebo Svátek práce?
Svátek práce.
Existuje bůh?
Nejsem věřící, ale řekl bych, že něco mezi nebem a zemí, co se nedá uchopit, určitě existuje. Kolik času máte na rodinu? Moc ne. Děti studují ve Španělsku, takže se vidíme málo.
Kouřil jste marihuanu?
Nikdy.
Kolik týdně vypijete alkoholu
a vykouříte cigaret?
Cigaretu žádnou, ale mám rád dobré víno, koňak a whiskey.      V průměru si dám možná lahvinku vína denně, většinou toho vlastního.
Kde jste byl 17. 11. 1989?
Byl jsem na Národní třídě. 
Pro obyvatele Mostu je lepší získávat energii z uhlí, nebo atomu?
Pro obyvatele Mostu je potřeba, aby ta dodávka byla bezpečná, a tu zajistí uhlí. 

Otázky na besedě Zná-Most kladl Tomáš Ondrášek, ředitel Městské knihovny Most a moderátor setkání veřejnosti s Janem Dienstlem