Pejcharovi žijí v mosteckém paneláku. Jsou to příjemní, pracovití a otevření lidé se smyslem pro humor. Jejich čin vyvolal pozdvižení a diskuze o tom, zda podlehnout či nepodlehnout vábení cizích peněz. Manželé dali všem jasnou odpověď. Zákon, poctivost a svědomí musejí vždy vyhrát.

Co se vlastně stalo?

Manželé přišli na magistrát do registru motorových vozidel přepsat auto. Byla tam fronta. Žena si na židli všimla zanedbaného batohu. Celou dobu, možná dvacet minut, se k batohu nikdo nehlásil. Manželé si odskočili ven něco vyřídit a když se na úřad vrátili, batoh tam stále byl, ale ve frontě stáli již jiní lidé.

Když si manželé vše vyřídili, chvíli se ještě poblíž batohu zdrželi a bděli nad ním, ale nikdo k němu nepřišel. „Batoh byl zavřený, vypadal, že je prázdný, ale přední kapsa byla rozepnutá a otevřená. Byl vidět svazek klíčů se štítky," vzpomíná Jan Pejchar. Klíčů bylo mnoho, mohly být firemní a určitě by někomu moc chyběly.

Manželé se bez váhání rozhodli, že batoh odevzdají na služebně městské policie, která je u recepce v přízemí magistrátu. Strážnice jim při předání poděkovala, a když se rozloučili a byli na odchodu, do batohu se podívala. Manželé si všimli jejího velkého překvapení, jako by tam našla bombu. V batohu byl štos bankovek.

„Byl to šok," popisuje své pocity Pejchar. Batoh skrýval bankovky všech nominálních hodnot od 5 000 do 100 korun. Strážnice se manželům omluvila, že je musí kvůli evidenci takového nálezu zdržet, požádala je o občanský průkaz a zavolala úřednici. Počítat peníze pomáhala i manželka.

Naštěstí byl u peněz lísteček se jménem a příjmením, nápisem Postoloprty a registrační značka tahače a návěsu. Usoudili, že možná někdo prodal auto, byl u přepisu a v rozrušení batoh na úřadu zapomněl. V batohu nebyly žádné doklady, jen klíče a peníze. Lísteček byl jediným vodítkem.

Manželé si uvědomili, že úřad majitele najde, a tak se před konečným součtem s pracovníky rozloučili a odešli. Kdyby předtím věděli, že je v batohu tolik peněz, jednali by stejně vše by odevzdali. „Peníze nabyté takovým způsobem prostě nemůžou přinést štěstí," říká Pejchar. „Patříme k lidem, kteří by se s tím neuměli srovnat," dodává manželka.

Majitel batohu byl později úředně informován a peníze si přijel vyzvednout na městskou policii, kde za nález děkoval. Pejchara osobně nekontaktoval, zřejmě na něj nemá telefonní číslo, které úřady neposkytují.

„My se určitě zlobit nebudeme, když nám nepoděkuje, ani když nám nedá nálezné. Popravdě řečeno, nálezné ani nechceme. Pokud by ale cítil povinnost či potřebu, tak ať ty peníze dá na charitu, třeba na staré lidi, prostě někomu potřebnějšímu," vzkázali přes Mostecký deník manželé.

Pětapadesátiletý Pejchar, bývalý mostecký policista, pracuje v chomutovském Globusu jako security manager a se ztrátami a nálezy má zkušenosti. „Lidé jsou strašně zapomnětliví. Není dne, abychom něco nenašli, třeba i peníze, které někdo nechá v bankomatu při výběru," uvedl.

Perlička

Deset minut předtím než Pejcharovi ohlásili nález, někdo jiný nalezl kožený batoh v radniční pasáži U Lva. „V peněžence bylo dva a půl tisíce korun," řekla mluvčí strážníků Ilona Kozlová. V batohu byly i doklady. Informovaný majitel si své věci vyzvedl.