Takže námět na dokument se narodil na cestě?
Když jsem se vracel z Třince, tak mě a Honzu (Jana Kloboučka, šéfa klubového marketingu – pozn. autorky) napadlo, že by bylo dobré o tom všem něco udělat. Nejdříve byl nápad takový, že uděláme jenom jednoduchý sestřih nejzajímavějších věcí finálové série. Nakonec jsme se ale rozhodli, že uděláme dokument o celé té sezoně, protože si to zaslouží. Titul je něco neskutečného, absolutně výjimečného. Tak jsme oslovili Českou televizi, zda by nám neposkytla záběry. A výsledkem je Černo-žlutý zázrak.

Je asi zbytečné ptát se, kolik výroba dokumentu obnášela práce.
Měli jsme nějaké zádrhele. Česká televize nám například poskytla záběry ve špatném formátu. Její pracovníci je pak museli převést, abych je mohl použít. Znamenalo to čtrnáctidenní zdržení. Hodně času pochopitelně zabraly rozhovory s hráči a trenéry. Bylo potřeba se každému přizpůsobit. Několikrát se stalo, že když mohl hráč, měl jsem něco neodkladného já. Jinak ale šlo jenom o stříhání a dávání všeho dohromady.

Jak dlouho jste na tom tedy pracoval?
Natáčet rozhovory jsem začal asi týden před odletem Pavla Francouze do Ruska, takže někdy na konci června. První byli v rozhovorech na řadě Pavel Francouz, Martin Ručinský a Kuba Petružálek. Pak ostatní hráči. Generálního ředitele Unipetrolu Marka Switajewského a trenéra Miloslava Hořavu, za kterým jsem jel domů na Kladensko, jsme dotáčeli později, prakticky se dá říct, že před pár dny.

Kdo Černo-žlutý zázrak viděl jako první?
První to viděli mí kamarádi. Byli jsme na chatě a měli jsme rozlučku s kamarádem, co letěl na Nový Zéland. Tak jsem jim to pustil a chtěl slyšet jejich názor.

A jaký byl ten názor?
Líbilo se jim to.

A co vy? Jste s výsledkem spokojený?
Já už vidím různé detaily. Třeba to, že někde vzadu něco hučelo. Ale to je spíš tím, že už jsem ten dokument viděl asi padesátkrát. Už je to taková degenerace. Ale celkově jsem moc rád, že se to povedlo zrealizovat.

Více o dokumentu a jeho premiéře ZDE