Poprvé usedám za volant závodní motokáry. Jsem v hale někdejšího Ovofruktu kousek za Velebudicemi.

Start! Sešlápnu plyn až na podlahu, těsně za mnou vyrážejí další čtyři jezdci. Hned v první zatáčce jde vozítko do smyku. Gumy jsou studené, motokára klouže jak na ledu. Stačí ale dvě tři kola a na novém povrchu sedí jak přibitá.

Anatomická sedačka perfektně drží tělo do zatáček.

Dávám do jízdy, co dokážu. Tohle není žádná dětská hračka. Těsně míjím ocelové nosníky střechy šedesátikilometrovou rychlostí, abych v zápětí během vteřiny zpomalil do prudké pravotočivé zatáčky.

A znovu brzda, plyn. Dostávám se k nejlepšímu času něco přes třiadvacet vteřin za kolo. Lépe už to neumím. Aspoň ne na poprvé. Smutně koukám na tabuli s držiteli rekordů: 19.44. Jak to dali?

Je to parádní zábava. Když budete dodržovat pravidla, tak i bezpečná. Jenom při cestě domů nezapomeňte, že přes kruhový objezd se běžným autem smykem nedostanete. Bude vás to totiž šíleně lákat.