Nekřičí, nemluví sprostě, nekouří, nedělají nepořádek a neničí majetek. Jen cvičí. Není to horolezectví, gymnastika, akrobacie, kung-fu ani soutěžní sport.
Je to Parkour, překonávání překážek a umění pohybu.

„Lidé to moc neznají. Jednou po nás někdo hodil z okna příborový nůž a vidličku. Lidé si myslí, že jsme vandalové, ale to my rozhodně nejsme,“ říká Pavel. Jejich mosteckou skupinu tvoří osm mladých lidí.

Ve městě působí zřejmě i další takzvaní traceuři a traceurky. Trénují na spotech, místech s bariérami, třeba u Kahanu, Tří sýrů a tržnice. Na Šibeníku jich cvičilo na jaře několik desítek: hodina a půl strečink, posilování, běhání v parku a pak l’art du déplacement (umění přemístění). Přijela i mládež z Teplic, Ústí a Karlových Varů. „Moc se jim tu líbilo,“ vzpomíná Patrik.

Uvažují o prohlášení na zastupitelstvu. „Chceme o nás zastupitelům říct, aby nás tolerovali,“ tvrdí Pavel. Jenže jim ještě není 18 let, aby mohli vystoupit v diskuzi občanů.

Autor článku (37 let) si vyzkoušel Parkour. „Překonal jsem s funěním 2,5metrovou zeď, křečovitě slezl po čtyřech schody, neohrabaně skákal přes zábradlí. Ale cítil jsem radost. Začínám chápat, že umění pohybu vyžaduje trénink, disciplínu a pokoru. Pak může vést k zušlechtění těla a mysli… A nic jsem nezničil!“

Most nemá vyhlášku zakazující Parkour. „Vítáme aktivity, které posilují tělesnou zdatnost i psychiku mládeže. Pokud nepoškozují městský majetek a nechovají se protiprávně, nemáme s nimi žádný problém,“ řekl mluvčí městské policie Luboš Trojna.

Podle Popkova je od Billy jedna hlídka již vykázala. Trojna připustil, že strážník musí brát ohled i na veřejný zájem: ulice není jen tělocvična. Navíc řada strážníků jsou sportovci a mají děti. Podle Trojny mohou cvičencům poradit či doporučit jiná místa.

Parkour založil Francouz David Belle. Cílem je ovládnout své tělo a mysl. Parkour je hazardem, když cvičenec poruší zásady. K těm patří podle parkour.cz i neničit soukromý a veřejný majetek, nevnikat do cizích prostor a odejít z místa při pokárání.