Nový stát Československo se na uhelném Mostecku nerodil zrovna snadno. Když byl 28. října vyhlášen konec Rakousko – Uherské monarchie a vznik Československa, dostaly se zprávy do samotného Mostu až večer, když je přivezli nádražáci, kteří přijeli se soupravami od Loun, kde už se dávno slavilo. V Mostě důvod k oslavám nebyl.

„Mostecko bylo ze dvou třetin německé, a tak mimo české menšiny vznik Československa nikdo neoslavoval,“ říká historik Jiří Šlajsna z Oblastního muzea v Mostě. Němci podle něj reagovali neutrálně až chladně. Neinformovaly o tom žádné místní noviny, nebyla vydána ani žádná vyhláška.

Z vnitrozemí dorazily večerníky až 29. října a hned následující den se začaly dít věci. V ulicích města se objevily vyhlášky. Ty ovšem neupozorňovaly na vyhlášení Československa, ale republiky Deutsch–Östereich a provincie Deustschböhmen. Situace začala být mírně napjatou, protože se rychle začaly vytvářet národní výbory, a to jak české, tak i německé. Obě strany zakládaly pořádkové jednotky. Češi měli Národní obranu a Němci zase Volkswehr.

„Zpočátku se dokázaly oba tábory i domluvit. Rozdělily si město, a to tak, že české jednotky Národní obrany působily na předměstí a Volkswehr uvnitř města,“ doplnil historik Šlajsna s tím, že situace ale začala být patová a docházelo k prvním srážkám. Nejdříve to byly pouze ústní rozepře, ke kterým se přidaly i drobné násilnosti. Vše vyvrcholilo v druhé polovině listopadu, poté co nově vzniklé Československo neuznalo stát Deutsch–Östereich, ani provincii Deutschböhmen. Vygradovalo to tím, že na oplátku byly z Mostu pozastaveny dodávky uhlí pro Prahu a vláda se rozhodla vyslat na sever české vojsko, aby jej obsadilo silou. Po příjezdu vojska 27. listopadu, které tvořila 1. pochodová setnina 8. střeleckého pluku složená z pražských Čechů, do Mostu se hned následující den v ulicích rozpoutal boj. Důvodem bylo neurvalé chování vojáků. „Osmáci si nebyli vědomi toho, že život v pohraničí jest na jiném stupni, nežli v zázemí. Počali ihned po vystoupení na půdu našeho města ničit vše německé. Tato revoluční činnost, rozumově zbytečná, dala hlavně podnět k dalšímu oboustrannému nedorozumění. Jinak však tímto postupem, zapsali se „Osmáci“ u českého civilního obyvatelstva, které tuto akci vítalo, jako oslavovaní hrdinové,“ popisuje události těsně před samotným bojem v publikaci Boj o město Most 1918 – 1919, kterou o několik let později vydal vlastním nákladem Mostečan Antonín Křenek.

Boj o Most

Vojsko začalo 28. listopadu postupovat proti městu. „Boj byl nejživější v Okružní ulici, kde se nalézá Česká beseda, v které byla ubytována Národní obrana. Němci obsadili všechny kostelní věže kulomety a zahájili palbu. Boj, který si vyžádal na obou stranách několik mrtvých a zraněných trval až do večerních hodin,“ píše se v hlášení Památníku četnické stanice Most, který dále uvádí, že na pomoc Mostu přispěchali také Češi z okolních obcí.

Poté, co byl palbou českých vojáků umlčen jeden z německých kulometů, chopila se jej 22letá servírka Elsa Cihla z restaurace Labuť a pokračovala v palbě. Také její střelbu čeští vojáci brzy umlčeli. Dobývání Mostu skončilo až 29. listopadu, kdy české vojsko pohrozilo, že proti obráncům města použije těžké dělostřelectvo. „Když to vypadalo, že by střet pokračoval i v dalších dnech, přišel velitel čs. vojska kpt. Havlíček s radikální myšlenkou. Nechal vytáhnout dvě 150 mm houfnice s tím, že pokud se Volkswehr nevzdá, nechá zahájit bombardování města. Načež se příslušníci Volkswehru vzdali a boj byl ukončen,“ popsal konec srážek historik muzea Jiří Šlajsna.

V mosteckých ulicích padlo na německé straně celkem šest lidí. Dva vojáci Volkswehru, Emil Mathias a Josef Trotz. Z civilistů pak již zmiňovaná servírka Elsa Cihla a další žena Katharina Podsadka. Jméno jednoho z mužů zatím zůstalo neznámé. Na české straně podlehl těžkým zraněním Sylvestr Ullman z Dolního Jiřetína.

Další boje se odehrály následující den o důležitý železniční uzel, nádraží v Louce u Litvínova. Střet si zde vyžádal šest mrtvých. Padli čtyři Němci, známá jsou jména Langer a Wanek, a dva Češi, Šupík z Růžodolu a Kostroun z Konobrže. Pohřeb obou padlých na hřbitově v Kopistech, se pak stal jakousi manifestací Čechů v právě československou mocí obsazovaném území Deutschböhmen.