Narodil se v dnes již neexistující obci Stránce na Mostecku. Byl vojákem v době ohrožení republiky v roce 1938 sloužícím na hranici. V jednu chvíli se ocitl v Rusku, jako totálně nasazený. Pak se přihlásil do  čs. armádního sboru v SSSR, se kterým prošel boji u Kyjeva nebo na Dukle. Byl těžce zraněn. Dočkal se konce války a vrátil se domů. Několikrát změnil bydliště a zemřel v roce 1986 v Mostě.

Řeč je o Antonínovi Sajdlovi. Ten se narodil 27. dubna 1908, jak už bylo řečeno v obci Stránce.

V roce 1938 byl povolán do činné služby, do té doby už byl jen četařem pěšího pluku č. 35 v záloze, k jednotkám Stráže obrany státu (SOS) do Kadaně.
„Vystrojili nás a odeslali na hranice do Vejprt,“ vzpomínal v jednom z přípisů o své vojenské a válečné činnosti. Tam sloužil až do záboru pohraničí. „V říjnu 1938 jsme byli z armády propuštěni a já jsem odešel za manželkou do Blažimi, kde byla u rodičů. Pracoval jsem tam na statku u Čecha.. Ten pak musel hospodářství taky opustit,“ líčil další události Antonín Sajdl.

Stěhování na Lounsko

Dekret k Dukelské pamětní medaili, kterou obdržel Antonín SajdlZdroj: sbírka Edvard D. BenešPoukázal v nich na to, že měl potíže s místními Němci, kteří mu neustále vyhrožovali a několikrát vytloukli okna. Odstěhoval se proto do Libočan u Žatce. Našel si práci v Postoloprtech, kam dojížděl do konce roku 1941. Jenže přišla obsílka z pracovního úřadu v Žatci, v které stálo, že bude nasazen na práci do Polska na stavbu opevňovacích zařízení. V polském Krosnu byl až do roku 1942. Pak firma získala zakázku v Rusku na stavbu silnic v německém válečném pásmu, těsně za frontou. Tímto způsobem prakticky došel až do Kalače v blízkosti Stalingradu.

„Na jaře 1943 se mi podařilo z pracovní skupiny, ještě s několika ruskými zajatci, kteří zde byli také nasazeni na práci, utéct na ruskou stranu. Na mostě přes řeku Volhu jsme byli zadrženi stráží a odesláni do Pekitovky,“ vzpomínal Sajdl s tím, že na ruskou stranu utekl hlavně kvůli hladu a těžké práci a také proto, že mu ruští zajatci slíbili, že se o něj v Rusku postarají. Když se pak dozvěděl, že se vytvořila čs. zahraniční armáda, přihlásil se. Stalo se tak 27. června 1944 v Kamenci Podolskim.

S československou zahraniční jednotkou prošel boji u Kijeva. Na Dukle byl těžce zraněn a odvezen do ruského týlu do nemocnice, odkud se po uzdravení vrátil k jednotce. Po válce se vrátil domů, ale zůstal sloužit v armádě. Jak sám napsal v dotazníku, když bydlel v roce 1947 v Žatci: „Prozatím v činné službě vojenské, až do získání existence.“ Nakonec ale demobilizoval a vrátil se na Mostecko. Naposledy bydlel v Růžové ulici v Mostě. Zde 28. března 1986 zemřel.