Třicetiletý Petr, finanční analytik z Mostu, bydlí v Praze. Pracuje tam u renomované zahraniční banky. O přestěhování do rodného města nepřemýšlí. „Možná se jednou vrátím. Kdy? Asi ne dřív než za dvacet let,“ říká. Po vystudování hospodářské fakulty začínal v Mostě jako řadový ekonom. Spousta dřiny za málo peněz. „V severních Čechách se práce v mém oboru hledá těžko. Proto jsem odešel. Kdybych náhodou ztratil místo tady v Praze, do měsíce tu najdu jiné,“ svěřuje se.

Také jednatřicetiletý Viktor, expert na účetnictví a finance, v Mostě už dávno nebydlí. V Liberci, kde absolvoval technickou univerzitu, dostal zaměstnání u prestižní auditorské a poradenské firmy. Teď pracuje nedaleko Liberce jako finanční ředitel a o návratu do Mostu neuvažuje. Naopak přesvědčil své rodiče, aby se přestěhovali z Mostu za ním do Liberce. „Most mám rád, narodil jsem se tam a mám tam mnoho přátel, nicméně pracovní kariéra je pro mne důležitá a v této oblasti mi Most nemá moc co nabídnout,“ konstatuje Viktor.

Dvaatřicetiletý manažer Michal dělá v Praze v cestovním ruchu. Zajišťuje služby pro nejbohatší turisty. Sám pochází z dělnické rodiny a moc dobře ví, co je to nezaměstnanost. V Mostě by své vzdělání uplatnil jen stěží. Teď už patří jinam. „Jsem tu spokojený,“ tvrdí Pražan z Mostu.

close zoom_in Skutečné příběhy tří bývalých Mostečanů dokazují, jak je pro mladé vzdělané lidi důležitá práce a seberealizace. Most ji nastupující místní elitě nenabízí. Nutně následuje vystěhovalectví. A po emigrantech zůstává prázdnota. Nových dětí tolik nepřibývá, populace stárne a přistěhovalci z jiných měst a obcí ztrátu nedohání. V roce 1992 měl Most podle údajů radnice 72 658 obyvatel. Koncem roku 2010 už jen 66 882. Most si plíživě zadělává na velkou mizérii. Vymírá.

„Inteligence se do Mostu nevrací,“ smutně konstatuje psycholožka Libuše Vránková. Frustraci z neradostného vývoje začínají podle ní více pociťovat i obyčejní slušní lidé, kteří nemusejí mít vysokoškolské vzdělání. Kladou si otázku: jakou má můj život v Mostě budoucnost? Cestu za štěstím jim blokují nízké ceny bytů: za panelákový 1:4 si v perspektivnějších regionech nekoupí ani garsonku. Nižší náklady na bydlení naopak lákají do Mostu ekonomicky slabší a málo kvalifikované přistěhovalce. Namátkové kontroly na některých sídlištích prokázaly, že často žijí v pololegálních podnájmech. V atmosféře nejistoty, vyloučenosti, rostoucí zadluženosti, průměrnosti a pouhého přežívání vyrůstá další generace nezaměstnaných. S podobným sociálním problémem se dosud nevyrovnala ani některá britská a východoněmecká města, kde docházelo k útlumu místní ekonomiky závislé například na těžbě uhlí. Ani v Mostě nejsou výjimkou malí školáci, kteří za povolání považují evidenci „na pracáku“.

V posledních letech ztrácí Most zhruba dvě stě lidí ročně. „Není to žádná katastrofa,“ uklidňuje primátor Vlastimil Vozka. Politici chtějí udržet ekonomicky aktivní střední vrstvu obyvatel například nabídkou městských pozemků na výstavbu rodinných domů na okraji města. Stavět se mají na zelené louce u jezera Benedikt.

Politici, angažovaní podnikatelé a místní instituce se snaží budit dojem, že Most má co nabídnout a je městem příjemným k životu. Propagují patriotismus, pobočky vysokých škol a zlepšení životního prostředí. „Mostečané mají autodrom, aquadrom, hipodrom, bruslařské dráhy, jezerní rekreační areály a řadu jiných věcí, které jiná města v regionu nemají. Myslím, že si toho neváží,“ řekla před časem Deníku jedna z obyvatelek Litvínova. Paradoxem je, že právě Litvínov s úbytkem obyvatel problém nemá. Podle demografických údajů Českého statistického úřadu tam lidí od roku 2003 opět přibývá a koncem roku 2009 jich bylo celkem 27 533. O pět stovek více než před šesti lety. Tento opačný trend by měl vést politiky k hlubší analýze, čím je Litvínov lepší než Most. Pak možná ze srovnání najdou lék k zastavení populačního úpadku většího z obou měst.