REPORTÁŽ

Teď jich je jen tři sta. Všichni jsou úředně Mostečané. Zbytek Souše, zničené v 60. letech těžbou hnědého uhlí, patří od roku 1971 městu Most.
Sehnat v městské části Souš rodáka ze Souše, který zažil staré dobré časy, je jako hledat jehlu v kupce sena. „Starousedlík? Tady? Tak to nevim. Tady jsou všichni noví. Zkuste se zeptat tamhle, tam by mohli vědět.“

„Starý pan Štembera byl známý pokrývač a dělal kroniku. Už ale nežije.“

„Můj táta by vám možná něco řekl, ale zdejší není.“

„Možná vám poradí v hospodě.“ Jenže i štamgasti kroutí hlavou. Jeden doporučený důchodce na zvonění nereaguje. Podle sousedů umřel. „Paní vám neotevřela, protože špatně chodí.“

Milan Strnad je sice rodák, ale je mu 40 let. „Na starou Souš si nepamatuju,“ tvrdí. Obec zmizela dřív, než ji stačil poznat.

„Byla to hezká obec, městys, ale před bouráním už dost zanedbaná. Chodil jsem tam do obecní školy,“ vzpomíná 60letý muž, který se v Souši narodil, ale nechtěl zveřejnit své jméno. Území nad dnešním jezerem Matylda se prý říkalo Na Karolíně. Zůstala tam ulici Národního odboje, jediná ulice z původní Souše oddělená od mostecké části silnicí se dvěma kruhovými objezdy.

„Já tu bydlím třicet let. Ze starousedlíků už tady nikdo nežije. Umřeli nebo žijí v Mostě na Vídrholci,“ říká v okně jeden důchodce.

V hospůdce U Dvou bříz čepují Zlatopramen. Velký pivo za devatenáct. „Na nedostatek hostů si nemůžu stěžovat,“ říká hospodský Pavel Trč pořádající na zahradě Dětské dny i turnaje v pingpongu.

V Souši je pošta, známý motorest ASAS, výrobna lahůdek, pár dalších firmiček. A přibylo nových vil v místech, kde kdysi byly velké zahrady. Chybí však obchod s potravinami. Poslední zkrachoval.

HISTORIE
Letopisy zmiňují Souš už v roce 1312. Archeologové prokázali
významné osídlení v pravěku.
K Souši sahalo obří Komořanské jezero. Vesnice patřila ve středověku různé šlechtě, několik století byla také v majetku města Most. Až do 19. století byla zemědělskou obcí, pak převládlo hornictví. V Souši vznikla za Rakouska
– Uherska první česká škola
v regionu.

„Mně se tu líbí, ale civilizace sem postupuje dost rychle, hlavně auta. Jezdí jich tu čím dál víc,“ říká Vlasta Vostrá žijící v Souši devatenáct let.
„Bydlení je tu moc hezké. Město se o tuto část Mostu dobře stará,“ konstatuje bývalý mostecký radní Milan Konečný. „Je tu klid,“ potvrzuje Jiří Cibulka. V Souši bydlí od roku 1969. Chválí změny k lepšímu.

A hluk z blízkého autodromu? „Je to slyšet, ale člověk si zvykne,“ tvrdí čtyři oslovení. „Kde jinde než v Souši a na Zahražanech můžete bydlet v podhradí?“ směje se Anna Šulcová.

„Je tu Matylda a teď máme nové dětské hřiště,“ říká maminka Jitka Lhotáková. Po ulici jde bosa.

To, že Souš ještě zůstává vesnicí, je cítit i u Matyldy, kde trénuje psy občanské sdružení Mostecká psí škola Rastava. „Jsme tu od roku 2005,“ poznamená Radka Fenclová a hladí sedmiletou Cony, australského honáckého psa. Sdružení pořádá kurzy pro štěňata, začátečníky a pokročilé. Dělá i psí parkur. Schází se třikrát v týdnu.

Jak se žije v jiné okrajové čtvrti, Čepirozích, si můžete přečíst ZDE.