Vždycky bylo vaším snem tolik cestovat?
Paradoxně jsem vždy říkala, že nechci práci, při které budu muset cestovat. Vzhledem k tomu, že rodiče vždy podnikali a já prakticky vyrůstala v hudebním klubu, viděla jsem sebe samu spíše v tomto odvětví. Podle mě je ale plánování budoucnosti zbytečné – co se má stát, stane se. Momentálně tedy dělám EXPO – krásný projekt, který má smysl, s partou lidí se kterými si rozumím, a tahle práce mě baví nejen proto, že mám tento obor vystudovaný.

Lenka Maršálková.Zdroj: archiv Lenky MaršálkovéNení vám ani třicet a už pracujete na tak velkém projektu. To je úspěch, že?
Ano. A samozřejmě jsem za to ráda. Všeobecné světové výstavy EXPO mají dlouhou tradici, kterou zahájil už princ Albert, manžel královny Viktorie, v roce 1851 v Londýně. Se vší skromností si myslím, že pro každého mladého člověka je velkým úspěchem na takovémto projektu pracovat.

Jak jste se ke svému zaměstnání dostala?
Při studiu na vysoké škole jsem se snažila každé prázdniny využít nějakým produktivním způsobem. Když mi bylo dvacet let, tak jsem například odjela pracovat na čtyři měsíce do Ameriky, kde jsem nasbírala spoustu zkušeností a především dospěla. Když jsem poté vymýšlela, kam pojedu po ukončení dalšího ročníku, zrovna se konalo EXPO 2015 v italském Miláně. Zařídila jsem si Erasmus a nastupovala jako stážista, opět na čtyři měsíce.

Nakonec jste zůstala déle.
Celý ten projekt a lidé, kteří na něm pracovali, mi přirostli k srdci a nějak se mi nechtělo odjet zpět do ČR. Když mi pak o dva roky později volal Jiří František Potužník, jehož koncepce opět vyhrála ve výběrovém řízení na generálního komisaře účasti ČR na EXPO – tentokrát v Dubaji, jestli bych do toho šla, neváhala jsem.

Čím si vás Expo tak získalo?
Na EXPO by měl jet každý člověk, který rád cestuje a poznává nové země, jejich kulturu a tradice. Jedná se o přehlídku 192 zemí, které se chtějí ukázat v co nejlepším světle a návštěvníka zaujmout. Je pouze na nich, jakým způsobem to udělají. Limitování jsou pouze tématem – v případě Dubaje je to „Connecting Minds, Creating the Future“.

Můžete prozradit, co připravuje česká účast?
Národní pavilon bude obsahovat dvě expozice – jednu se stálými exponáty a jednu, která se bude měnit každé dva týdny. V obou chystáme prezentovat technologie, objevy, inovace, vzdělávání a české vynálezy.

Na co jsou zaměřené?
Zejména na energetiku, nanotechnologie, 3D tisk a současné umění. A také na hi-tech, univerzity a vědecký výzkum.

Co bude podle vás největší lákadlo?
Největším „lákadlem“ v pavilonu bude podle mého systém S.A.W.E.R. – zařízení, které zcela samostatně, jen za pomoci solární energie, vyrábí vodu ze vzduchu a dokáže tak vytvořit oázu v poušti. Tento vynález českých vědců je pro SAE, kde je voda vzácnější než ropa, velmi zajímavý.

Jak často jako šéfka komunikace do SAE jezdíte?
V tuto chvíli jezdí do SAE převážně generální komisař a náš architekt, kteří tam dohlížejí na stavbu národního pavilonu. Já osobně tam zatím jezdím třikrát čtyřikrát do roka na oficiální zasedání účastnických zemí nebo v rámci press tripů s novináři. Do Dubaje se budu na půl roku stěhovat až se začátkem EXPO, tedy příští rok.

Jak se patriarchální společnost, kterou SAE je, staví k ženám ve vedoucích pozicích?
Spojené arabské emiráty jsou mladý, nicméně dynamický, turisticky a obchodně zajímavý region, který si zakládá na tom, jak ho okolní svět vnímá. Já osobně jsem zde žádný problém nikdy neměla. Právě naopak – nejednou mě překvapila pohostinnost a ochota lidí.

Narazila jste na nějaký kulturní střet?
Obecně podle mého platí to, že pokud dodržujeme tamní pravidla a zvyklosti a respektujeme tradice dané země, okolí s námi nemá problém. Já například nejím skopové či velbloudí maso, ale když jsme pozvaní na večeři k místnímu obchodnímu partnerovi, který pro nás nechá připravit večeři s jeho oblíbeným hlavním chodem a masem, sním i toho velblouda s úsměvem a bez zbytečných cavyků – i když při tom trpím.

Dětství a dospívání jste prožila v Mostě, kde jste zkoušela i modeling. Proč jste nakonec odešla za prací do Prahy?
Ano, modeling jsem dělala při střední škole – byl to pro mě hezký přivýdělek a zajímavá zkušenost. Vždy jsem však věděla, že se tímto způsobem rozhodně nechci živit napořád. Prahu mám moc ráda z pozice turisty, ale pro život jsem si ji nedokázala představit, takže stěhovat tam se mi nikdy moc nechtělo. Když jsem ale dokončila vysokou školu, přišlo stěhování z měsíce na měsíc – dostala jsem hezkou pracovní nabídku u jedné společnosti a věděla jsem, že lepší v severních Čechách opravdu nedostanu. Jedno je však jisté – severní Čechy, konkrétně Most, stále považuji za svůj domov a vždy se tam budu vracet.

Expo je cesta kolem světa z jednoho místa

Libor SkalickýZdroj: archiv Libora SkalickéhoZkušenosti s jinými kulturami, překvapivé poznatky a také gastronomické zážitky. To všechno našel na Expo 2017 v Kazachstánu 35letý Libor Skalický z Chomutova. Byl to pro něho životní zážitek, který ale nečekal. „Popravdě jsme to brali s manželkou jen jako jednodenní program v rámci dovolené v Kazachstánu, kam byly opravdu levné letenky,“ vypráví. Nakonec dvojice navštěvovala EXPO tři dny po sobě. „Přijeli jsme úplně na začátku a spousta věcí v areálu, který vyrostl na zelené louce, ještě nefungovala. Na druhou stranu jsme chytili otevírací dny většiny pavilonů,“ doplňuje Chomutovan.

Každá reprezentující země měla svůj pavilon, ve kterém byly exponáty nejen na téma Energy of future, ale také ukázky zvyků a gastronomie. „Moc rád vzpomínám na Venezuelu. Po úvodní přednášce se konal raut, na kterém servírovali národní speciality a samozřejmě rum. Na hostech nešetřili. Až doma jsem pak zjistil, že rumy, které jsme pili, se u nás prodávají za téměř osm tisíc korun,“ usmívá se Libor.

Pozornost si ale vyžádaly především prezentované vynálezy a inovace. „Bylo úžasné vidět čínský program na vývoj jaderné fúze, ruské ledoborce pro dobývání nerostů z Antarktidy. Nebo jsem například netušil, jak moc vyvinutý podmořský program má třeba malé Monako,“ vypráví. Oblibu si získal i český pavilon. „Tady nejvíc frčela restaurace, protože se tu čepovalo pivo. V Kazachstánu je alkohol drahý, takže místní si chodili posedět hlavně k našim,“ prozrazuje.

Expo se mu natolik zalíbilo, že se chystá i do Dubaje. „A pak nás čeká Japonsko, Ósaka, kde se výstava koná v roce 2025. Je to sice dálka, ale EXPO je cesta kolem světa na jednom místě. Stojí to za to,“ dodává Libor Skalický.