Dvaadvacetiletá Tereza Strolená žijící na Teplicku sní odmalička o tom, že založí malou farmu. Ve velkém komplexu Střední školy technické Most ve Velebudicích nejprve absolvovala obor Truhlářské práce a nyní na pobočce školy v mosteckém Chanově studuje druhým rokem tříletý obor Zahradnické práce. S dalším výučním listem bude zase o krok blíž ke splnění svého snu. „Mám ráda přírodu a zvířata a pořád mě to táhne někam na baráček. Tak snad jednou se na mě usměje štěstí,“ svěřila se mladá žena, která v prvním ročníku pomáhala v rámci školní praxe na nedalekém statku a moc se jí to líbilo.

Proč si vybrala zrovna studium v Chanově, kde odloučené středoškolské pracoviště sídlí v budově Polyfunkčního centra provozovaném neziskovou organizací Dům romské kultury? Tereza vysvětlila, že ji zahradnický obor zajímal, že jí vyhovuje klidné prostředí a že nechtěla z Teplicka dojíždět někam dál i proto, že v Mostě pracuje její maminka.

Středoškolská pobočka v sociálně vyloučené lokalitě je jediná svého druhu v České republice. Původně vznikla jako experiment. Hlavním cílem bylo umožnit dětem z romského prostředí pokračovat po místní základní škole ve studiu v místě bydliště, protože se bály studovat ve vzdálených majoritních školách, končily na úřadu práce a na sociálních dávkách. Postupem času se atypické sídlištní vzdělávací centrum osvědčilo a samovolně se proměňuje ve standardní zařízení, které láká i neromské děti z jiných obcí. Výhodou jsou malotřídky, absence zvonění a komunitní atmosféra, kde se nespěchá a nehoní se výsledky za každou cenu. „Máme to tu nastavené na přátelské bázi,“ řekla pedagožka Karolína Kopáčková ze Střední školy technické Most, která se stará o fungování chanovského pracoviště.

V oboru Zahradnické práce jsou naplněné všechny tři ročníky. Ve třídách je 10 až 15 žáků či žaček. V září se pobočka rozšíří o první ročníky oborů Truhlářské práce a Zednické práce. V nových třídách má být zatím kolem osmi dětí, ale kapacita se může podle potřeby postupně navyšovat. Tomu bude odpovídat úprava prostor. Pobočka nyní využívá několik učeben, včetně dílny a skleníku v atriu Polyfunkčního centra. Režim je nastaven tak, že ročníky nejsou v budově všechny pohromadě, ale střídají se po týdnu, kdy část dětí jezdí za odborným výcvikem do Velebudic a ostatní se učí na sídlišti.

V Chanově slouží tři učitelé teoretických předmětů. Karolína Kopáčková učí například matematiku a češtinu. Využívá moderní metody výuky, včetně interaktivní tabule. Žáky hodně zbrzdil covid, takže stále pracují na odstranění nedostatků. Trénují gramatiku, aby zlepšili písemný projev, píší slohové práce a trénují e-mailovou komunikaci. „Nemá smysl je zahltit diktáty a známkami. Jde mi spíše o pozitivní motivaci a trénink, aby dohnali, co neumí, a naučili se, co budou v běžném životě využívat,“ sdělila pedagožka.

Učňovské školství není snadná práce, obzvlášť na sociálně vyloučeném sídlišti. Karolína Kopáčková si vztah k žákům buduje léta a je přirozenou autoritou. „Pochopili, že jsem férová, že mi mohou věřit, takže náš vztah stojí na vzájemné důvěře. Tento princip funguje,“ vysvětlila. Posiluje ji, když se žákům daří nebo když úspěšní absolventi přijdou učitelům poděkovat za pomoc či dobré rady.

Mnozí absolventi našli po škole práci, třeba i v jiném oboru, protože výuční list má u zaměstnavatelů větší váhu než ukončené základní vzdělání. Ne každý ale obor dokončí. Obvykle se první ročník naplní patnácti až dvaceti uchazeči, avšak do třetího ročníku projde polovina z nich a pak jich sedm až osm obstojí u závěrečné zkoušky a dostane výuční list. Pobočku už nevyužívá jen mládež z Chanova jako dřív, ale také dorost z okolních obcí, Bíliny, Litvínova či Teplic. Problémy s naplněním ročníků nejsou, protože zájem roste. „Snažíme se rozšiřovat a vymýšlet nové postupy, které by byly přínosné pro děti, aby se v běžném životě uplatnily,“ dodala učitelka.

Sedmnáctiletý žák druhého ročníku Filip Cina se svěřil, že ho škola dělá lepším. Obor si zvolil proto, že ho zajímá a že měl dobré reference od několika příbuzných, kteří v Chanově studovali. „Můžeme si udělat školu a nemusíme být na pracáku,“ řekl Filip, který chce studium dokončit a kterého nejvíc baví praxe. Ta v předjaří obnáší hlavně přípravu na hlavní pěstební sezonu, tedy čištění pomůcek, práci se zeminou a sázení.

Sazenice nabídnou na jarmarku

Škola zavádí koncept soběstačnosti, kdy žáky učí uchovávat semena vypěstovaných rostlin pro další množení. Letošní vlastní sazenice chtějí poprvé nabídnout na dubnovém velikonočním jarmarku v Mostě a propagovat tím obor Zahradnické práce. Pěstují třeba cukety, dýně, papriky i cizokrajnou ačokču, léčivou aloe vera a rýmovník. Uvažují i o výrobě sirupů, aby po vzoru moderních trendů vše zužitkovali.

Dvacetiletá Adéla z Chanova v jiných školách dlouho nevydržela, ale v chanovské pobočce našla, co hledala. Dokonce ji upřednostnila před květinářstvím, kam během studia nastoupila a mohla získat trvalou práci. „Pak jsem si ale musela vybrat, jestli zůstanu ve škole, nebo jestli budu dál pracovat. Vybrala jsem si školu, abych ji dodělala a nebyla nevyučená. Teď jsem ve třeťáku a za chvíli budu končit,“ řekla s úlevou, protože se nemůže dočkat. S výučním listem chce hned do zaměstnání. Dělat v květinářství ji naplňovalo. „Je to kreativní práce. Záleží na vás, jak uděláte kytku pro různé příležitosti, třeba na valentýnské téma,“ svěřila se.

Podle ředitelky Domu romské kultury Moniky Vajcové dlouhodobý vzdělávací projekt v Chanově přináší své ovoce. „Tím, že musí pravidelně navštěvovat v určitou dobu nějaké místo, získává mládež pozitivní návyk a zvyšuje svou šanci najít si po absolvování oboru zaměstnání a udržet si ho,“ sdělila ředitelka. Rozšiřování pobočky o další dva obory označila za důležité, protože ne všechny děti chtějí být zahradníky a kvůli jejich motivaci je třeba nabízet víc. Truhlářské a zednické práce mohou pomoci i žákům, kteří absolvují zahradničení a budou chtít i druhý výuční list pro lepší uplatnění na trhu práce.

Rozvíjení neobvyklého vzdělávacího střediska pro mladé lidí ze širokého okolí podporuje vedení Střední školy technické Most. „Neziskové organizace nám říkají, že to, co máme v Chanově, není nikde jinde v republice. Jsem strašně rád, že se tento vzdělávací projekt takto rozjel. Parta pracovníků pod vedením paní Karolíny Kopáčkové se tomu opravdu hodně věnuje,“ řekl ředitel školy Karel Vokáč, který stál u zrodu chanovské pobočky společně s bývalým šéfem Domu romské kultury Martinem Nebesařem.

Začátky přitom nebyly snadné. Zakladatelé museli překonat počáteční nedůvěru dětí i rodičů. Kromě dohánění znalostí například v matematice byla velkou brzdou absence. Učitelé museli každý den žáky motivovat, vysvětlovat jim výhody vzdělání a nevýhody zahálky na dávkách.

Střední škola v Chanově
Původním cílem experimentu, který začal v roce 2014 a kterým už úspěšně prošly desítky dětí, bylo zvýšit vzdělanost v sociálně vyloučeném sídlišti, snížit nezaměstnanost u mladistvých chlapců a dívek a omezit jejich závislost na finanční pomoci státu. Vždy se jednalo o řádnou školu, o detašované pracoviště SŠT Most, ale se specifickým posláním s důrazem na pozitivní motivaci žáků z deprivovaných lokalit. První ročník začínal v oboru Operátor skladování. Žáci nacházeli uplatnění například ve velkých obchodních řetězcích. Při výuce na sídlišti nejsou děti izolovány od okolní světa, protože jezdí na praxe, exkurze a hlavní odborný výcvik mají v dílnách střední školy v mostecké části Velebudice.