V nejposvátnějším místě Mostecka vznikl živý betlém. Úchvatné, žasli diváci

Hejno andělů čeká pod barokními freskami na boha. Jeho dřevěný trůn v arkádě klenuté chodby je prázdný. Zvědavé pohledy diváků sjedou jako sáňky po zasněžených střechách ambitu, proniknou do kovářské výhně, prozkoumají stánek věštce, slaměnou chatrč pastevců i peklo s lenivými čerty, ale kde nic, tu nic. „Promiňte!“ omlouvá se za zády davu roztržitý bůh, bělovousý mostecký herec Bohuslav Patzelt, který spěchá do čela nebeské výpravy, aby zjistil novinu. Narodil se mu syn.

„Já mám takovou radost!“ zvolá otec Ježíška a shromáždění vyrazí po rozmáčené trávě k rohovým kaplím poutního kostela v Mariánských Radčicích, kde desítky místních obyvatel odehrají laskavě humorný příběh o putování do Betléma. Představení, které v sobotu 3. prosince nadšenci hrají uprostřed kulturní památky celkem třikrát, vždy končí živým obrazem u jesliček a zpíváním koled.

„Myslím si, že je to široko daleko nejoriginálnější vánoční akce. Mám ji velmi rád, protože místní lidi dává dohromady. Je to opravdu hodně příjemné a pozitivní,“ svěřuje se po druhém představení starosta Mariánských Radčic Jaroslav Sikora, který v ovčím kožichu ztělesňuje staročeského starostu a před kostelem diváky nejprve zasvěcuje do tajemství Vánoc.

Na rozhlednu kasička, jídlo s sebou. Hněvín zůstává otevřený v omezeném provozu

Páteří této inscenace s jedenáctiletou tradicí je několik pozvaných profesionálních herců, kteří na venkovním prostranství mezi chámovými chodbami uvádějí čtyři hlavní scény. V nich vystupuje kolem třiceti obyvatel obce, včetně dětí. „Žijeme tím dlouho dopředu. Ducha představení neměníme, ale příběh každoročně trochu upravujeme. Když příprava vrcholí, obsadíme role, naučíme se text a jdeme na to,“ líčí starosta.

Autorem původního scénáře je herec Petr Batěk, kterému pomáhají vést neherce mostečtí kolegové Eliška Matzkeová, Josef Ráček a Michal Pešek. „Hrají hlavně místní, kteří se na to dlouho připravují a představení si užívají. Pro ně je to odměna. Nejsou herci, ale to je na tom právě vtipné. Diváci mají takové hraní rádi, protože je to přírodní, lidové a ne našprtané z běžného divadla,“ vysvětluje sílu venkovské autenticity herec Michal Pešek, který hraje Baltazara s turbanem na hlavě.

Barokní perla

Podle starosty a dalších obyvatel je pro úspěch akce zásadní také výjimečné prostředí, které nemá v regionu obdobu. „Využíváme nádherný barokní areál, který nám půjčuje farnost. Tím jí velmi děkujeme. Vždycky si vyjdeme vstříc, protože právě tento areál lidi do Radčic láká,“ říká starosta stojící v místě, jehož poutní historie sahá až do 13. století a je spojena se zázraky mariánského kultu.

Legendické výjevy vyslyšení na přímluvu Panny Marie Bolestné z Mariánských Radčic jsou zachyceny na nástěnných malbách starých přes tři sta let. Ještě v 19. století sem v poutní sezoně od května do září přicházelo za útěchou až 150 tisíc věřících. Návštěvníky, kteří znají Mostecko jen jako oblast vykuchanou těžkým průmyslem, nepřestává zašlá proslulost udivovat.

FOTO: Tohle není Itálie, ale Mostecko. Vzácná památka stojí uprostřed vesnice

Současný farář Michael Philipp Irmer je rád, že areál znovu ožívá. „Samozřejmě se mi to líbí, za mě absolutní spokojenost, protože s obcí dobře spolupracujeme. Jsem rád, když lidi mají alespoň trošku tušení, co Vánoce znamenají,“ konstatuje duchovní, který během představení pomáhá u stánku s občerstvením.

Zda je někdo věřící, nebo ne, tady nikdo neřeší. Všem jde hlavně o zastavení v uspěchané době a o nevšední zážitek. Šamotář a místní rodák Jiří Vrabec nedá na mariánskou oslavu Vánoc dopustit. Hraje pasáčka a je hrdý na to, že jeho dcera Markéta byla v obci historicky prvním Ježíškem v jesličkách. „Měla něco málo přes měsíc, ale tentokrát je Ježíšek panenka, protože děti nebyly,“ směje se komparzista. Na otázku, co mu tahle akce dává, má jasnou odpověď: „Že se vždycky před Vánoci sejdeme jako vesnice. Je to prostě v tomhle svátečním čase pěkné.“

Zvláštní kouzlo

Jeho manželka mezi neherci není, ale zápal ostatních podporuje. „Kvůli covidu nehráli dva roky po sobě a chybělo nám to, protože naše úžasná tradice ukazuje sounáležitost na vesnici, kde mají lidi k sobě blíž než ve městech,“ tvrdí Lenka Vrabcová, která musí zvýšit hlas, protože vedle hraje středověká hudba. Podle ní společná zábava také skvěle dokládá, jak se sousedi dokážou domluvit a rozdělit si role jako v rodině. „A v tomhle nádherném barokním areálu, kde se spojují staré zvyky s moderními, má všechno navíc zvláštní kouzlo a atmosféru. Tu vám třeba Most nenabídne,“ dodává maminka prvního Ježíška v obci.

„Nádhera! Vidím ty prostory poprvé v životě a jsem z toho opravdu úplně unešena. Prostě mě to uchvátilo,“ svěřuje se v ambitu 65letá Dana, která přijela z Litvínova. Patří k těm, kteří v údivu stojí pod mizejícími freskami, a přejí si, aby záchrana památky, zchátralé za komunistické totality, pokračovala.

Litvínov navštíví autor Bratrstva krve, knihovna radí rezervovat místa

Pod jednou z arkád má vánoční dílničku obecní Mateřinka, která nabízí třeba výrobu andělů z přízí. „Naše Mariánské Vánoce propojí obec s okolím. Přijedou sem lidé, kteří to tu neznají, ale díky návštěvě se seznámí s její historií a tím se naladí atmosféra. Jsme rádi, že nám farář tento prostor půjčuje a můžeme být v ambitu,“ říká učitelka Michaela Škvrnová.

V areálu poutního kostela nemůže chybět ani místní spolek Českého svazu žen, který ve svém stánku nabízí domácí vánoční cukroví. „To jsme všechno pekly samy růčo, čtyři dny jsme na tom strávily. Dvě stě tácků po čtvrt kile, takže padesát kilo dohromady,“ upozorňuje členka spolku Romana Turková a ukazuje na asi 17 druhů. Vanilkové rohlíčky, pracny, banánky, plněné trubičky, dordoletky, košíčky či medová srdíčka. Výtěžek z jejich prodeje půjde většinou na odměny pro děti při akcích, které aktivní ženy z Radčic pořádají.