Zamysleli jste se někdy nad tím, zda je vyhazování smetí v Mostě bezpečné? A mělo by být? Hodně lidí v tom má jasno. Třeba šestadvacetiletá Michaela, matka dvou malých dětí, bydlící nedaleko 14. ZŠ. Když jde vynést z paneláku odpadky, musí se venku ohlédnout vpravo i vlevo, jak ji to učili už ve školce. Jenže za pár sekund musí otáčet krkem znovu. Na cestě k popelnicím totiž překonává dvě silnice a nechce se nechat přejet. „Až moje děti vyrostou, nebudu je pouštět vynášet odpadky, protože řidiči tady jezdí jako magoři,“ svěřuje se maminka u řady popelnic, které stojí na okraji vozovky a otevírají se směrem od silnice. Kdo tu chce odpad třídit, musí stát zády těsně u projíždějících aut, aby splnil svou občanskou povinnost. „Minule tady někdo srazil kočku. Příště to může být dítě,“ upozorňuje Mostečanka, které se také nelíbí, že auta před popelnicemi parkují.

„Třídím! Uklízím! Platím!“. Tak zní slogan radniční informační kampaně, která Mostečanům vtlouká do hlavy základní pravidla chování při nakládání s odpadky. Město Most od ledna tohoto roku zavedlo po šestnácti letech místní poplatek za odpad, který činí 840 korun za osobu ročně a týká se i dětí. Radnice slibuje, že zisk v řádu desítek milionů korun použije na zlepšení svozu odpadu, na nákup nových kontejnerů a na zajištění většího pořádku v ulicích. Zlepšit přístup ke všem popelnicím, aby k nim mohli bez obav dospělí i děti, město ale zatím nedokáže. Tohle bude dost těžký úkol, který zabere roky diskuzí a projektování.

„Řešíme to,“ ujistil externí městský architekt Petr Nesládek, který pomáhá radnici s udržitelným rozvojem veřejného prostranství. Tam, kde to lze, buduje město nová kontejnerová stanoviště mimo silnice nebo na okraji vozovek vytváří obrubníkem chráněné koridory pro pěší s odpadkovými koši. Příkladem dobré praxe jsou hlavně podzemní či polopodzemní nádoby s bezpečným přístupem z chodníků podél domů. I tyto moderní popelnice jsou však na některých místech obklopeny silničním provozem, jako třeba v ulici Višňová. Podle Nesládka se město potýká se dvěma hlavními limity. Tím prvním je hustá sít inženýrských sítí s ochrannými pásmy, která na sídlištích výrazně omezují budování stanovišť pro komfortní vynášení smetí. Druhým limitním faktorem je dopravní infrastruktura, kterou nelze snadno měnit a která je klíčová i pro rychlý odvoz smetí. Proto se hledají kompromisní východiska. Pomoci má pilotní projekt postupné revitalizace sídliště Pod Lajsníkem, kde se kromě parků, cest a parkovišť počítá i s popelnicemi. Jednoduché stavební úpravy uličního prostoru v této lokalitě, plánované do roku 2026, mají ukázat, jak by se dalo postupovat jinde.

Na zlepšení si tak lidé vynášející odpad ještě počkají. „Je to k ničemu. Když jdete vyhodit odpadky, tak si musíte dávat pozor, aby vám auto neškrtlo o zadek,“ postěžovala si 47letá Monika z paneláku u stadionu. Někteří už mají své finty. „Já to dělám tak, že zůstanu na chodníku, natáhnu ruku přes popelnici, stáhnu si poklop k sobě a hodím to tam,“ řekl jeden z obyvatel paneláku v ulici Josefa Ševčíka, kde popelnice stojí na okraji křižovatky s ulicí Komořanská. „Když mám ale větší kartony nebo plasty, tak to už musím do silnice vstoupit,“ připustil Mostečan, který nevěří, že místní situace by se dala zlepšit. Ukázal přitom na popelnici, která za silného větru odjela ze svého stanoviště a po dvaceti metrech narazila za křižovatkou do dvou parkujících aut.

Jako problém vnímají nechráněné kontejnery i lidé ze starší zástavby. „Sem bych malého školáka s odpadky nepustila,“ prohlásila další maminka, tentokrát u rušné křižovatky ulic Halase – Fibicha – Nezvala, kde popelnice stojí na vozovce u přechodu pro chodce. „Když řidiči odbočují z Nezvalovky doprava, tak si dítěte vůbec nemusí všimnout,“ dodala. Seniorkám z Halasovky, které chodit venčit pejsky do ulice Julia Fučíka, se v této ulici líbí uspořádání popelnic. Stojí odděleně od silnice a jsou snadno přístupné z chodníku, což z Fučíkovky dělá příkladnou zónu. „U nás je to ale špatné. Popelnice máme daleko a vždycky musíme dvakrát překonat silnici, jinak to nejde,“ řekla seniorka na procházce. Kdo bydlí v domcích za městem, je obvykle ve výhodě. „Já jsem spokojena. Ve Vtelně nemáme silnice tak frekventované a někde, kdo to jde, nestojí popelnice na vozovce. A nepřetékají odpadem, jak to kolikrát vidím ve městě,“ poznamenala 47letá Markéta z okrajové městské části.

Kromě popelnic na silnicích si někteří Mostečané stěžují i na tvary nádob. Například velké šedivé kontejnery u silnice v ulici Albrechtická mají otvory ve výšce zhruba 150 centimetrů. „Babka tam ani nedosáhne a ten otvor je ještě ke všemu malý. Nechápu, kdo tohle vymyslel,“ rozčílil se na sídlišti Výsluní místní řemeslník. Dva muži museli dost zatlačit, aby velký pytel se smetím prošel dovnitř. „Ten otvor je úzký a pytel se tam rukama obtížně strká,“ potvrdila ve stejné ulici žena se dvěma dětmi. Patří k těm, které si na chození s odpadky přes silnici zvykli. „Nevadí mi to. Takhle to bylo vždycky,“ vysvětlila.

Poplatek za odpad v Mostě
Například čtyřčlenná rodina, dva dospělí a dvě děti, zaplatí městu ročně za odpad celkem 3 360 korun. Poplatek zrušila přes 16 lety městská vláda SMM, která v roce 2006 vyhrála komunální volby se slibem, že zavede pro všechny Mostečany „odpad zdarma“. Poplatek předtím činil 41 korun za osobu na měsíc, což bylo ročně 492 korun. Po zrušení povinného poplatku v roce 2007 každý vítěz voleb tento benefit zachovával. Celkové výdaje za odpad, hrazené z městské kasy, mezitím stouply z 30 milionů na 70 milionů korun ročně, což radnice označila za neúnosné. „Se stále zvyšujícími náklady trpí kvalita úklidu v našem městě. Potřebujeme Vaši pomoc! Jen za rohlík denně pro čistší Most!“ apelovala radnice na Mostečany v kampani zaměřené na třídění, úklid a placení, kde zdůrazňovala, že v přepočtu se platí jen 2,30 Kč za den za osobu.

Každý Mostečan vytvoří ročně v průměru 230 kilogramů směsného komunálního odpadu, ale limit je 180 kg. Za výrazné překročení kvóty musí radnice platit víc za skládkování. Rozmístění popelnic ve městě lze sledovat na Mapovém portálu města.