Ptáte se, proč to dělá? Protože je se školkou maximálně spokojena a jinou nechtěla.

Když byly Viktorii necelé tři roky, potřebovala Irena školku, která by byla při ruce a respektovala její potřeby. Tehdy pracovala jako obchodní manažerka v mosteckém Tesku. Vstříc jí vyšli v mostecké školce v ulici Komořanská na sídlišti Liščí Vrch.

Když šla Irena po narození syna Miroslava na druhou mateřskou, nastala otázka: má nechat Viktorii ve školce v Mostě, nebo s ní zůstat na Lounsku?
Vyhrál Most.

„Celé dva roky jsem byla se školkou Komořanská nadmíru spokojena. Nemám k ní jedinou výtku. Výborně spolupracujeme a otevřeně komunikujeme a co je důležité, mají individuální přístup a vždy mi vyšli vstříc. Oni se přizpůsobili mě a to je úžasné," svěřuje se Irena.

„Moc nás to potěšilo. Když chválí rodič, je to pro všechny zaměstnance to nejlepší pohlazení," konstatuje vedoucí školky Dagmar Siřišťová.

Kdyby takových rodičů bylo více, prospělo by to dětem i školkám, shodly se. Rozlučku před odchodem do základní školy pak sice všichni opláčou, ale vztah zůstává a posiluje. „Mám tady kamarády a taky tady rády kreslím," říká Viktorie.

Důležitou roli sehrála její třídní učitelka Libuše Slabihoudová. I díky ní maminka zvolila Most. „Paní Libuše si získává respekt, jakmile vstoupí do třídy," říká Irena.

Brzy je ale čeká loučení. Viktorie začne od září chodit do školy v Postoloprtech. Irena věří, že vybrali dobře, ale jako každá starostlivá matka nedokáže skrýt nervozitu.

Přiznává, že hlavně poslední rok byl hodně náročný. Dojíždění do Mostu, které zabralo velkou část dne, bylo vyčerpávající. Všude s sebou bere i jednoročního syna, jinak to nejde. Její manžel pracuje v Praze jako ředitel stavební firmy a je dost vytížený, ráno odjíždí z rodinného domu první a na Ireně jsou děti.

Až bude syn Miroslav starší, vyvstane nová otázka: školka v Mostě, v Lounech, nebo výchova doma? „To rozhodnutí nás čeká. Uvidíme," říká Irena a nasedá v Mostě do auta, aby se za pár hodin vrátila pro dceru.