„Na osm metrů bych vám sestřelil jablko z hlavy,“ říká 71letý Petr Kašprák v bytě po rodičích na okraji Litvínova. Nedělá si legraci. Mezi dvěma pokoji má otevřené dveře. Otvorem ještě nedávno létaly šípy a zabodávaly se do terčovnice stojící vzadu u okna. Seniorský mistr republiky v lukostřelbě už ale doma netrénuje. Má jiné starosti. Část obýváku zabírá model proslulé litvínovské manufaktury na sukno z roku 1715. Kašprák ji dokončil v roce 2021 a nemá pro ni využití.

Mám to doma tři roky a nevím, co s tím. Když umřu, tak se to vyhodí. A to by byla podle mě škoda,“ svěřuje se litvínovský patriot a člen Spolku přátel historie Litvínovska, jehož předchozí model Litvínova z roku 1938 je vystaven pod sklem na litvínovském zámku.

Kus historie Litvínova u Mostu

Kašprák v modelu manufaktury zhmotnil nejdůležitější období litvínovské historie. Nenápadná víska Horní Litvínov, jejíž obyvatelé pásli ovce, byla v roce 1715 povýšena císařem Karlem VI. na městys. Litvínov tím náhle získal privilegia a začal jeho rozkvět. Zasloužil se o to majitel litvínovského panství, podnikavý hrabě Jan Josef Valdštejn, který císaře o zvýhodnění vesnice požádal a založil v Litvínově za pomoci holandských a anglických odborníků průkopnickou textilku na výrobu jemnějšího sukna. Dlouho byla největší a nejúspěšnější v Čechách (pracovalo v ní na čtyři sta lidí) a exportovala zboží do předních evropských měst. Rozlehlý areál symetrického půdorysu zachycují cenné rytiny z roku 1728 a právě ty byly Kašprákovi předlohou pro stavbu modelu v měřítku 1:200.

„Tohle je holandský dům, kde bydleli holandští mistři a který jsem začal dělat v roce 2019 jako první, a tohle je sušárna sukna a příze,“ ukazuje modelář na jednotlivé stavby na základové desce o rozměrech 1,3 krát 1,8 metru, kde je i sousední hraběcí zámek. Díky němu se lze na modelu prostorově dobře orientovat. Tehdejší výrobní komplex zabíral zhruba území dnešního náměstí Míru a parkoviště za poštou a radnicí. Manufaktura byla obklopena alejemi, cestami a soustavou rybníků napojených na potoční síť, která umožňovala ve svažitém terénu na úpatí Krušných hor využít vodní sílu. Kašprák měřil vzdálenosti podle satelitních snímků a výsledek odpovídá realitě.

K výrobě modelu ho vyhecovali kamarádi

Model udělal z hecu, na popud svých kamarádů. Má na to podmínky - je v důchodu a po tátovi truhláři převzal v přízemí baráku dílnu. A také se mu líbí budovy.

Před modelařením se stal sportovcem. V roce 1996 se začal věnovat lukostřelbě a stal se mimo jiné mistrem republiky v družstvech. Proč zrovna lukostřelba? „Protože mě střílení baví. Mám radost, když se trefím,“ říká správce litvínovské lukostřelnice a člen výboru lukostřeleckého spolku. Kvůli zdravotním problémům nyní ale se střelbou končí a věnuje se hlavně údržbě střelnice.

Ručně dělaný model manufaktury je precizní a důmyslný. Dřevěné budovy s papírovou střechou nejsou přilepené a dají se ze základové desky snadno sundat jako dětská stavebnice. Mají vespod malý otvor a nasazují se na kulatinu. To usnadní případný transport celého díla. Model vznikl z různých zbytků materiálu, který měl Kašprák v dílně. Koupil jen polystyren na tvarování terénu a barvu. Stromečky vytvořil z hoblin namočených v zeleném akrylu.

Kdyby nalil vodu do zmenšeniny koryta potoka, tekla by dolů k manufaktuře, protože model respektuje výškové rozdíly v území. Dílo lze rozšířit o další plochu s kostelem a farou. V pokoji stojí přídavná deska a Kašprák před časem vyrobil hrubou konstrukci kostela.

Dostavba severovýchodním směrem je sice výzva, ale modelář s ní nepospíchá. Už teď mu dělají starosti současné rozměry a nejistá budoucnost modelu, natož zvětšení věrné makety. „Ideální by bylo dát to na zámek, kde je výstava o manufaktuře,“ míní Josef Pošta ze Spolku přátel historie Litvínovska a kamarád Kašpráka.

Manufaktura zanikla v 19. století, protože v době průmyslové revoluce a parních strojů neobstála v silnější konkurenci. Areál ustoupil nové městské výstavbě. Petr Kašprák proměnu Litvínova napříč epochami dokumentuje jako rodák, protože má blízko k historii i technice. Vystudoval mosteckou strojní průmyslovku, dělal mistra v litvínovské vodárně a pak v místní textilce Schoeller.