Někdo možná díky telefonátu na Linku duševní tísně nespáchá sebevraždu. Takové je poslání Mostu k naději, neziskové organizace, která v Mostě a Liberci provozuje také protidrogová centra. Její činnost je nyní ohrožena. O problémech a místní drogové scéně jsem si v mosteckém Káčku povídal s ředitelem Lubomírem Šlapkou.

Kdybych chtěl být nyní v Mostě „in“ a jet v tom jako většina lidí, co bych bral?

Jednoznačně pervitin. Ten vede. A taky marihuana – v extrémním měřítku.

Dnešní „tráva“ je jiná než dřív?

Je přešlechtěná, používají se sofistikovaná hnojiva. Proces její výroby má zřejmě vliv na to, že začínají být problémoví i uživatelé marihuany. Je to relativně mladý jev, na který se ještě nedělaly hlubší odborné studie, jaké to má dopady. Ale já to tady vidím každý den.

Uveďte mi příklad.

Znám vysokoškoláka, který se během deseti let pravidelného užívání marihuany doslova vyfetoval do stavu no code, nulová existence, je naprosto mimo. Totálně zničená existence. A to nezneužíval žádné jiné drogy.

Takže jste ztratil vůči marihuaně toleranci?

Ještě před sedmi lety jsem ji asi měl. Teď vůbec. Ale rozumím tomu, že starý nemocný člověk jí věří jako léčebnému prostředku, má ji jako poslední záchranu. To neodsuzuju.

Je startovací drogou pro další, takzvané tvrdé, nebo jsou to jen řeči?

Je to nástupní droga, když vynechám legální drogy cigarety a alkohol. Vyplývá to z našich anamnestických dotazníků.

Pojďme k současným finančním problémům Mostu k naději. Jste financováni Ministerstvem práce a sociálních věcí, Radou vlády pro koordinaci protidrogové politiky, obcemi a Ústeckým krajem. Psal jste hejtmance kvůli tomu, že vám kraj zatím neposlal žádné peníze…

Nedostali jsme od kraje zatím ani korunu. Vadí mi to. Jestliže v krajských příspěvkových organizacích, kde podotýkám převážně neumírají lidi, a neřeší tak závažné patologie, berou výplaty v řádných termínech, proč nemůžeme být financování obdobně? U nás navíc ti lidé umírají. Tady kradou, fetují, přepadávají. A takhle už to trvá patnáct let. Když nastupovala hejtmanka Vaňhová do funkce, napsal jsem jí dopis, jakou mám radost, že přišel člověk se sociálním cítěním a že věřím, že se změní špatně nastavené systémy. A ona mi odepsala, že neziskové organizace jsou její priorita, že se mohu na ni spolehnout!

Rok na to máte znovu finanční problémy…

Zapomněla na nás. A ještě mě dost necitlivě odbyla. Jakoby byla hejtmankou za nějakou Sládkovu stranu. A ani ten by mi možná neodpověděl tak chladně.

Jak takový nedostatek peněz vypadá?

Pracuje tu 38 lidí. Chodí do práce a přitom část z nich, nebere výplaty. Ale přitom vše funguje. Vyměňují se stříkačky, poskytují se konzultace, řeší se problémy toxikomanů i jejich rodičů.

A s čím hospodaříte?

S nulou. Na účtu máme dva tisíce korun. Čekám třeba, kdy nám odpojí mobily. Od začátku roku jsme proinvestovali do sociálních služeb milion a půl, aniž bychom dostali korunu.

Jedete na dluh?

Půjčila nám banka. Ručím svým osobním majetkem.

Jak k vám přistupují místní samosprávy? Jsou také tak laxní jako kraj?

S nimi není problém. Města Most, Litvínov, Bílina, Osek přistupují k našemu provozu zodpovědně a peníze posílají včas.

A stát?

Ten pošle peníze nejdříve v březnu.

Takže provozovat sociální zařízení jako neziskovou organizaci je hodně riskantní…

Při míře ignorace sociální potřeb, pokrytectví, egoismu, která tady je, tak ano.

Kdybyste teď zavřeli dveře, kolik klientů by se ocitlo bez pomoci?

To jde říci poměrně přesně. Ročně děláme kolem pěti a půl až šesti tisíc kontaktů. Bez péče by bylo devět set klientů. A začnou zlobit. Vážně zlobit.

Zlobit jako v případě, který jste mi popisoval do telefonu, když jsme si domlouvali tento rozhovor? Porvali se u vás dva muži. Co to bylo, toxická psychóza?

Jeden na heroinu, druhý na pervitinu. Jejich spor vznikl vlastně kvůli prkotině. Ale přišla taková agresivní reakce… Létaly tu vzduchem židle. Nakonec se nám podařilo je uklidnit a zvažujeme, co s nimi dál. Podle vnitřních standard jim můžeme dát úplný distanc od služeb. Ale komu tím pomůžeme, komu ublížíme? Popřeli bychom tím svoji existenci a tou je minimalizace zdravotních a sociálních rizik.

Mohli by jít vaši klienti jinam? V Mostě jste jediní.

Mohou do Káčka do Teplic a nebo do Chomutova, ale tato zařízení jsou na tom obdobně jako my.

Dokážete si představit po patnácti letech jinou práci?

Jsem volený vždy na dva roky, takže pořád počítám s tím, že tu nemusím být. Jsem tu jako na návštěvě. A volí mě lidé, kteří mě zrovna moc nemusí. A jiná práce? Jsem třeba ředitelem vydavatelství AMB. Je to takové mikrovydavatelství zaměřené na náš region. Mělo by vydávat takový pozitivní časopis. Ale bojím se, že pokud mě tam kolegové nechají, už to brzy nebude pozitivní (úsměv). Mám i jiné nabídky na práci.

Vidíte rozdíl mezi dneškem a polovinou devadesátých let?

Vidím. Celý ten barák, kde teď jsme, filozofie, tisíce klientů, tisíce hovorů, tisíce prokazatelně zachráněných, i velmi inteligentních, známých, i ekonomicky činných lidí z Mostecka. Jsou tu příběhy, kdy jsme klientům, kteří už byli pode dnem, trpělivou prací pomohli a vytáhli je zpátky.

Jaká je budoucnost Mostu k naději, K-centra?

Sociální podnikání. Možná naděje by spočívala v tom, kdybychom pronikli k evrospkým sociálním fondům, kdy bychom zajistili naše služby z jiných zdrojů, než jsou ty dnešní nespolehlivé. Přál bych si také dodržování komunitních plánů na krajské i městské úrovni. Jestliže je něco naplánováno, tak by to taky tak mělo být. Třeba proto, že přišla nová paní hejtmanka…

Vyjádření Ústeckého kraje k situaci Mostu k naději:

Organizace Most k naději, o.s. poskytuje v Ústeckém kraji sociální služby kontaktního centra a terénního programu pro uživatele drog v Mostě a telefonickou krizovou pomoc (Linka duševní tísně). Tyto služby jsou - stejně jako ostatní sociální služby v kraji - financovány z více zdrojů. V uvedeném případě se konkrétně jedná o dotační programy Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky, obcí (zejména města Most) a Ústeckého kraje. Majoritními finančními zdroji pro tyto služby jsou státní dotace (ministerstvo a rada vlády). Jejich dotace kryjí cca 3/4 celkových ročních nákladů uvedených služeb. Dotace obcí a kraje slouží co do objemu pouze k dílčímu dofinancování státních dotací. Konkrétně dotace Ústeckého kraje v loňském roce činila na všechny tři služby 490 tis. Kč při celkových nákladech cca 8,2 mil. Kč (tj. cca 6%). Dotace kraje a celkové náklady služeb jsou přitom dlouhodobě v zásadě stabilní. Z toho plyne, že uvedená dotace není pro organizaci z hlediska rozpočtu zásadní a údajné pozdní poskytnutí dotace Ústeckého kraje nemůže vést k likvidaci uvedených služeb.

Ústecký kraj není zavázán k automatickému zasílání "své části příspěvku". Podílí se na financování služeb formou dotací na základě žádostí každoročně podávaných v rámci dotačního programu. Ve vyhlášeném dotačním programu byl zveřejněn i harmonogram projednávání žádostí o dotaci orgány kraje, který je v plném rozsahu dodržen. Žadatelé o dotaci jsou tedy s termíny postupu projednávání žádostí o dotace předem srozuměni (žádosti byly již formálně i obsahově vyhodnoceny a nyní budou projednány při nejbližším jednání komise sociální, rady a zastupitelstva). V letošním roce probíhá tento proces v obdobných termínech jako každý rok.