K hraní se dostal v podstatě náhodou, od té doby se čtrnáct let neustále zlepšuje. Bezchybná hra mu nedělá žádný problém, čímž si vyházel titul mistra Evropy. Bowling miluje, na dráze tráví skoro všechen svůj volný čas a život bez tohoto sportu si už neumí představit.

Své umění předává rodák z Mostu Jaroslav Lorenc dál jako trenér, ačkoliv samotná hra ho baví nejvíce. Když uvidíte bowling v televizi, zpozorněte, protože o tomto mladém muži určitě uslyšíte.

Co vás na tak netradičnímu sportu, jakým bowling je, uchvátilo?

Kombinace toho, jak moc mě to bavilo a šlo hned od začátku. Před třinácti nebo čtrnácti lety jsem si šel zahrát s rodiči, hned mě to chytlo. Tak jsme šli ještě několikrát, a pak jsme viděli letáček na dětský turnaj, na který jsem se přihlásil a vyhrál ho. Od té doby už jsem hrál pořád.

Máte nějakou svou oblíbenou dráhu nebo hernu?

Rád hraji na Zličíně, kde momentálně i trénuji. A co se týče většího měřítka, tak podle mě nejhezčí herna je v Bratislavě, BNC. A největší herna, kde hraju často, je v Mnichově s dvaapadesáti drahami.

close Jaroslav Lorenc, úspěšný hráč bowlingu a rodák z Mostu. info Zdroj: Foto: archiv JL zoom_in

Kde nejdále jste s bowlingem byl?

Nejdále jsem byl v Japonsku, v Tokiu.

Nevytváří bowlingové koule na letišti trochu zavazadlovou nadváhu?

Musím holt připlácet. Nejhorší je, že se s nimi cestuje dost nepohodlně, jelikož je to těžké a člověk si nemůže vzít kufr, když má v obou rukách tašky s koulemi. Není tak hrozné to připlácení, protože po Evropě spousta aerolinek řeší takové případy plusově. Sice jsou ty tašky těžké, ale vejdou se do těch třiadvaceti kilogramů, takže přikupuju jen jedno zavazadlo, což není zrovna ideální, ale taky ani žádná hrůza.

Chcete si přečíst víc? Celý rozhovor najdete v Týdeníku Chomutovsko, který si ještě stále můžete koupit na stáncích. Další čerstvé číslo s novými tématy vyjde zase v úterý.

Autor: Eliška Ratiborská