Ten dům na nároží v ulici Osecká nelze přehlédnout. Vykukují z něj roztodivné hlavy a poutače. Ze dřeva je vyrábí Vladislav Studnička, původním povoláním zámečník. Dřevo má rád od malička, takže si prošel i truhlářskou profesí. Teď je ale známý svými originálními sochami. Intenzivně se jim začal věnovat před šesti lety, kdy se do Lomu přestěhoval z litvínovského Hamru. Svou dílnu má na dvoře bytového domu, který pronajímá, takže má na koníčka dost volného času.

Díky zájmu o jeho tvorbu je to výdělečný koníček. „Já dělám úplně všechno,“ směje se řemeslník a umělec v jedné osobě.

Jeho první větší sochou byla metrová sova. Menší figury bývají totiž pracné a jeho nástroje jsou spíše na rozměrnější díla. Na nejhrubší práci běžně používá elektrickou řetězovou pilu, pak přicházejí na řadu dláta a pilníky. U sovy ještě nepočítal, že výroba nabude takových rozměrů. Ročně udělá skoro tři sta soch. Je to prosté, zakázka – výroba, a tak to běží dokola. Jakmile něco dokončí, lidi si to odvážejí. Stačilo dát před lety fotky prvních soch na internet a začaly se prodávat. Kupujícími jsou třeba různé tábory nebo organizace, které zřizují naučné stezky, hřiště či parku a chtějí je oživit. Pošlou fotku s námětem a Studnička to vyrobí. Jeho sochy jsou například v Praze, Plzni či Brně. Dělá například totemy, netradiční lavičky, včelí úly, pohádkové a zvířecí postavičky a bizarní tváře. Na zakázku vyrobil i desítky pohádkových bytostí k dětským chaloupkám. Jeho práce jsou rozseté po celé České republice a něco má i na Slovensku.

Ukázky z jeho tvorby lze v Lomu vidět o víkendech, kdy otevírá branku domu a pouští lidi zdarma do své expozice, která končí na dvorku. A to není vše. Ve sklepení domu má pro děti výstavu pekla s čerty. Netradiční atrakce funguje po celý rok včetně zimy.

Studnička nejraději pracuje s dřevem z topolu. „Na opracování je měkký, nepraská jako tvrdé dřevo a nehnije. Je to ideální materiál,“ vysvětluje. Kde bere nápady? Hledá je na fotkách nebo prostě vezme špalek a něco vyrobí podle své fantazie. Stylem, kterým pracuje, je podle něj nejtěžší udělat lidský obličej, protože je to složité a výsledek málokdy odpovídá realitě. Proto ho víc baví svobodná tvorba, fantaskno nebo humor.

Zda bude vyrábět sochy i v seniorském věku, netuší. Říká, že koníček je to náročný a pracný. „Už mě bolí lokty, ale když udělám jednu sochu denně, tak to ještě jde,“ dodává. O víkendech si dopřává pauzu. Ve volném čase jezdí na motorce nebo zajde do lesa, protože je i myslivec. Některé trofeje využívá i při výrobě soch.