V problémovém Janově, kde město Litvínov bourá první vybydlený panelák, diskutují na ulici tři seniorky o tom, jak bylo kdysi sídliště hezké.  „Město ho rozprodalo a pak to takhle dopadlo. Tohleto neměli dovolit. Udělali z toho cikánskou obec, nechápu to,“ říká starousedlice. Takové debaty jsou teď na sídlišti na denním pořádku. Demolice lidi opět vrátila do minulosti a hledají viníka současného stavu.

„Lidi si mysleli, že za to může Krušnohor, ale kdepak. Všechno začalo nešťastnou privatizací,“ říká Petr Bucha, předseda družstevní samosprávy jednoho z udržovaných paneláků. Podle něj by lidé neměli házet špínu na Krušnohor ani na město. Příčinu problému vidí v tom, že se s byty spekulovalo, přistěhovali se do nich sociálně slabí a žádný zákon nedonutil soukromé vlastníky, aby se o majetek starali. „Spousta lidí přišla ve fabrikách o práci, stěhovala se pryč a byty šly k realitkám,“ připomíná Bucha situaci před 15 lety.

Proti privatizaci byli hlavně komunisté. „Vnímali jsme, že město bude mít mnohem složitější pozici v ovlivňování chodu Janova,“ vzpomíná místostarostka Erika Sedláčková. Přesto odmítá, že za úpadek sídliště může radnice či Krušnohor. Upozorňuje, že se privatizoval i bytový fond poblíž centra Litvínova, kde domy nejsou zdevastované. Podle Sedláčkové jsou za stav Janova odpovědní lidé, kteří neplatili nájem, způsobili bankrot domů a jejich devastaci.

„Legislativní a právní prostředí nám moc nepomáhá,“ podotýká starostka Kamila Bláhová z ANO, která je v čele radnice od roku 2014. Výkup čtyř paneláků a jejich postupná demolice je vyústěním dlouholetých snah zastavit deprivaci zóny s 27 bytovými domy, které vznikly v 70. letech hlavně pro lidi z obcí bouraných kvůli těžbě uhlí.Různé odborné analýzy se shodují, že zárodek potíží v Janově lze najít právě v hlubší minulosti. 

Bývalá obec Janov se stala v roce 1986 součástí Litvínova, který do okrajového sídliště začal stěhovat lidi z městského pořadníku na byty. Do Janova tak zamířily první větší sociálně slabé rodiny a postupně je doplňovaly další ze starší městské zástavby prodávané v 90. letech movitějším lidem. Tehdy se také objevily první zprávy o neshodách v soužití.

Prodej domů v Janově sice přinesl městu desítky milionů korun, ale vyvolal ještě větší migraci a zvýšil sousedské napětí. „Lze se domnívat, že pokud by nemovitosti na sídlišti alespoň z významnější části zůstaly v majetku obce, situace by nedošla dnešního stavu,“ uvedla už v roce 2009 jedna ze studií.

Po privatizaci začala být situace v Janově nepřehledná, ceny bytů klesaly a objevily se názory, že vzniká druhý Chanov. Noví sociálně slabí nájemníci přicházeli z Kladna, Prahy a dalších měst, kde překáželi v podnikání s lukrativnějšími nemovitostmi a kde jim po vystěhování smazali dluhy. Změny v Janově způsobené masivní migrací a takzvaným obchodem s chudobou vedly k vandalství, lichvě, násilí a šíření drog. V roce 2006 se sídliště stalo největší sociálně vyloučenou lokalitou v ČR. O tři roky později ministr pro lidská práva Michael Kocáb zařadil Janov mezi ghetta, kde veřejná správa fatálně selhala.

Strážníky Janov zaměstnává nejvíce. Výjimkou nejsou hromadné potyčky mezi nájemníky. Loni v létě se do jednoho konfliktu zapojilo až sedmdesát lidí. Místním dětem se snaží vštěpovat řád místní základní škola. „Světlo na konci tunelu vidím stále,“ řekla jedna z pedagožek.