Tato neobvyklá akce v Mostě s názvem Veřejný prostor jsme my – oči otevřené pro město Most, při které se také diskutovalo za běhu, předcházela vernisáži v mostecké Galerii Bunkr, kde Kinterová zahájila svou výstavu Myslete na sebe, ale myslete zároveň i na celek.

„Z procházky mám radost. Myslím, že přišlo hodně lidí a bylo na nich vidět, že jsou aktivní a ochotní vykročit ze své komfortní zóny a trošku si zablbnout,“ sdělila Deníku umělkyně, která mimo jiné vede ateliér dokumentární fotografie na pražské FAMU a je šéfredaktorkou časopis Fotograf. Podobné netradiční procházky, na nichž se lidé odpoutávají od každodenního koloběhu a víc vnímají ulici, dělala i v jiných městech. Někde přišlo třicet, jinde pět lidí, a v Mostě jich dorazila necelá dvacítka.

Než se začala ve vlastní tvorbě věnovat veřejnému prostoru, Kinterová přistupovala k tomuto tématu z fotografické perspektivy, kdy ji jako fotografku rozčilovala ve městech všudypřítomná pouliční reklama, které se říká vizuální smog. Skrze svá pozorování začala umělkyně městské prostředí podrobněji zkoumat a před třemi lety napsala knihu, ze které v Mostě předčítala třeba ve vypuštěném bazénu u kulturního domu nebo na jezdících schodech v obchodním domě Central. Podle umělkyně je podoba měst zrcadlem úrovně kultury a je důležité umět proměnlivý veřejný prostor kriticky číst. Ve zkratce řečeno, chodec ve městě 21. století už nemusí být svobodným návštěvníkem, který se volně pohybuje v přívětivém prostředí, které by měl spoluvytvářet, ale je spíše zákazníkem lapeným v síti komerčních zájmů.

Sraz byl na parkovišti

Performativní procházka centrem Mostu začala srazem na parkovišti mezi hlavní poštou a Priorem. První zastavení se čtením a ohmatáváním místa bylo u obřího billboardu na betonových hranolech, který na zeleni omezuje i výhled na hrad Hněvín. Malý průvod se pak vydal přes zrezivělé schody k 2. náměstí a pod zavřené Repre, odkud běžel kolem hotelu až na trávník mezi divadlem, spořitelnou a Centralem. Při poklusu k 1. náměstí měly dvojici či trojice diskutovat o veřejném prostoru, který míjely, a jednotliví běžci pak ostatním v cíli sdělovali své dojmy. „Já jsem přemýšlel nad tím, že když běžíme, mohli bychom pro okolí vypadat divně, ale vlastně nikdo tady není,“ svěřil se jeden z mladíků, který upozornil na téměř liduprázdné náměstí. „Poprvé jsem si povšiml, čemu všemu se člověk musí vyhýbat,“ sdělil další účastník procházky, který si kromě překážek všímal chátrajících objektů.

Fotogalerie: Performativní procházka centrem Mostu s názvem Veřejný prostor jsme my – oči otevřené pro město Most

Cílem akce nebylo ukazovat, co konkrétně je v centru špatně a co dobře, ale přimět lidi vnímat prostor kolem jinak než při rutinní cestě do práce, do školy či za nákupy. „Procházka se mi moc líbila. Byl to úplně jiný pohled na veřejný prostor,“ řekl mostecký galerista, pedagog a umělec Luděk Prošek, který Kinterovou do Mostu pozval. Její výstava v Galerii Bunkr, která začala vernisáží po procházce, potrvá do 2. června.

Umělkyně a pedagožka navštívila Most se skupinou studentů už před pár lety. Podle ní je v centru zajímavá a kvalitní architektura, která možná nepotřebuje velké investice, ale spíše menší úpravy, které by se realizovaly po diskuzi s veřejností a střed Mostu by oživily. „Náměstí působí, že je mrtvé a bez lidí,“ uvedla.