Folkař Oldřich Janota kdysi napsal netradiční písničku. Zpěváka inspirovala informační cedule pro pasažéry lanovky o tom, co všechno v kabině nesmějí dělat. „Je zakázáno jíst, pít, pískat, zpívat, chovat se hlučně // provozovat hudbu, kouřit, chovat si sršně,“ rýmoval do melodie hudebník. Před necelou dekádou, kdy jeho song vyšel, asi zpěvák netušil, že se v pomyslnou lanovku někdy kvůli epidemii změní celý stát. A že zákazy skoro nejvíc odnese branže, ve které je Janota jako doma. Tedy kultura.

Na její aktéry dopadají měsíce trvající omezení různou silou. Čím víc se kumštýř může spoléhat jen sám na sebe, tím méně tratí. A získaný „čas na práci“ se mu dokonce hodí. Naopak pořadatelé kulturních akcí závisející na nasmlouvaných umělcích, platících divácích i grantech, nad zapeklitou situací rozhodně nejásají.

Areál jezera Matylda. Ilustrační foto
Návštěvníci si mohou v červnu užít Matyldu bez omezení

Jak zmiňuje spisovatel Josef Formánek, z pohledu člověka na volné noze, který píše knížky, není koronakrize nic závratně jiného. „Většinu času i v běžném životě bez pandemie jsem sám se sebou nebo se svou rodinou a píšu. Pravda, ubylo žádostí o rozhovory do novin nebo o besedy se čtenáři. Ale to má své pozitivum, že po mně nikdo nic nechce, mám čistou hlavu a klid v duši,“ líčí spisovatel.

Hlavní zdroj příjmů má sice z prodeje knih, ale za hlavu se kvůli tomu nechytá. „Jasně, že se teď prodávaly daleko méně. Ale přijímám to, podobnou situaci teď řeší většina národa,“ říká Formánek.

V klidu zůstává také původem ruský malíř Gennadij Avdějev. „Mě se to nedotklo, dál maluji. Pouze mi odpadla jedna naplánovaná výstava, která měla začít v Ústí v květnu,“ sděluje umělec, který ani výpadek příjmů zatím nesčítá. „Půl roku si nekoupí nikdo nic, a pak najednou někdo přijde, abych něco namaloval,“ popisuje.

Čas přemýšlet

Také principál divadelní společnosti Panoptikum Maxe Fische Martin Ryba z Teplic si koronakrizi s nadsázkou pochvaluje. „Je to výborné, je čas přemýšlet o nových věcech, což jindy nebývá,“ tvrdí Ryba. Ten aspoň už může vystupovat sólově. „Začal jsem jezdit s flašinetem, ten není tak kontaktní. Vzal jsem si k němu česáček, který má přesně dva metry, a do něj mi můžou lidé házet honorář,“ popisuje Ryba.

Naposledy takto vystupoval v sobotu na farmářských trzích v Litoměřicích. S celým ansámblem to ale zatím nejde. Jejich tradiční štace, slavnosti a festivaly v děčínské zoo, na pouti v Kytlicích, v Zubrnicích anebo na jarmarcích v Úštěku bývají totiž hojně navštěvované. A vystoupení Panoptika dost kontaktní. Tak jako tak, divadlo není jediný zdroj Rybových příjmů, je zároveň pedagog.

Krušné hory. Ilustrační foto.
Mostecko „lapače“ na přespolní výletníky nechystá, prioritu mají investice

Rovněž ústeckého fotografa Petra Berounského se situace existenčně příliš nedotýká. „Jsem od března v důchodu, a ten mám poměrně slušný,“ vysvětluje fotograf. Restrikce ale položily spoustu lidí z jeho okruhu. „Sice dostali nějaké kompenzace, ale vláda straší, že budou kontroly a finančáky jim je zase odeberou. Jsem tedy rád, že já sám jsem si nikde nežádal ani o korunu,“ komentuje Berounský.

Jeho práce v ateliéru se omezila sama. „Nebyli zákazníci, nebyl kšeft. Ale pokud někdo přišel, že potřebuje něco rychle, tak jsem vyhověl. Stejně ale byla zavřena foto kina, tak si to neměli kde vyvolat,“ dodává fotograf. „Restrikce byly asi správné, ale spousta věcí nebyla dotažena. Dodnes nevím, co je povolené a co zakázané. Každý den je to jinak a jde většinou o nesmyslné změny,“ míní Berounský.

Organizátoři v problémech

Daleko větší potíže než samotní umělci teď mají ti, kdo organizují jejich akce pro lidi. Jako v případě Jana Kvasničky z Dolních Zálezel, který s kolegyní Lenkou na Ústecku produkuje nejen podzimní festival KULT, ale i v průměru dvě divadelní akce měsíčně. Po vyhlášení nouzového stavu museli všechny jejich naplánované termíny zrušit. 24. června měli mít premiéru vlastní inscenace Bermudský trojúhelník v jedoucím autobuse na Litoměřicku. Kvůli podmínce dvoumetrového odstupu i rozesazení ob řadu ji ale už teď odsunuli na neurčito. „Nevíme na kdy,“ krčí Kvasnička rameny s tím, že v Trojúhelníku hraje devět herců, kteří mají angažmá na divadlech, v seriálech i u filmu. A ti se zatím nemůžou zavázat k ničemu jinému než k mateřským scénám nebo natáčení, které je živí.

Lidé z KULTu všechny akce plánují minimálně na rok dopředu. „Teď jsme tedy v plánování úplně paralyzovaní,“ podotýká Kvasnička. Neví zatím ani to, jaké to všechno bude mít na KULT finanční dopady. „Ministerstvo kultury by nám naštěstí mělo udělené dotace uznat. Dotace Státního fondu kultury jsou ale podmíněny realizací akcí. A tak nejspíš budeme muset tyto peníze vracet. To je velmi nešťastné. 70 procent naší práce je totiž o shánění peněz. To děláme i dva roky dopředu, pak nadchází předprodukční příprava,“ líčí produkční.

Jedním z dvojice pracovníků, kteří se na podobě makety podílejí, je Jiří Vágner
FOTO: Bránil chemičku, strašil piloty bombardérů. V Mostě staví maketu flaku

Samotná realizace akce je už třešnička na dortu, v podstatě 10 procent práce. „Když pak musíme akci stornovat, přijdeme o 90 procent předchozí práce. Máme všechny projekty vícezdrojové, ale jsou také všechny finančně nadoraz. Proto nás bolí ztráta každého jednotlivého příjmu. I vypadlá dotace od Ústeckého kraje, který nám na festival dával 50 tisíc,“ dodává Kvasnička, kterého KULT zaměstnává a má z něj regulérní mzdu.

Během koronakrize šel na nějakou dobu na ošetřovné s dcerou, které zavřeli školku, jeho kolegyně si zažádala o příspěvek v programu Antivirus. Kromě kultury Kvasničku živí ještě prodej speciálního přístroje na odměřování vypitého alkoholu hospodským. Teď mu stojí obojí. „Ale dokážu si představit lidi, kteří jsou na tom daleko hůř,“ poznamenává Kvasnička a zmiňuje třeba provozovatele restaurací, kteří platí drahý nájem a stát jim nedá adekvátní kompenzaci. „Chápu, že vláda na začátku musela všechno zastavit. Ale během karantény měla připravit nějaký plán. Místo toho předvádí obrovský diletantismus. Je to jeden obrovský chaos, ve kterém se nedá pracovat,“ uzavírá produkční KULTu.

Co bylo zakázáno, už je dovoleno
- Od 27. dubna mohly otevřít knihovny
- Od 11. května obnovily provoz muzea a galerie
- Divadla, zámky, hrady a ostatní kulturní aktivity stát povolil od 25. května. Ale za podmínek, které leckdo splnit nemůže, nebo se mu to nevyplatí. V divadlech může být max. 100 osob. Pokud chtějí hrát herci bez roušky, pak jen s testem na Covid-19…