Opuštěná pivnice, zříceniny budov a zarostlé chodníky, na které už dlouho nevkročila lidská noha. Do mosteckých Komořan se na procházky po nedělním obědě s kočárkem nechodí. Tato bývalá vesnice, do které z města nevede žádný chodník, je vykořeněnou neobydlenou zónou se sklady, dílnami a výrobními provozy. Když v hluku okolních továren míjíte zbytky původních komořanských domů a zahrad, vybaví se vám likvidovaný starý Most, když ho před půl stoletím začali obyvatelé opouštět kvůli těžbě uhlí. Torzo Komořan na mapě zůstalo jako místní část nového Mostu. I když řada firem zvelebila své areály, vylidněné Komořany bez vilek, bytovek a upravených veřejných prostranství jsou nejnehostinnějším koutem města. Pamětníci s nostalgií vzpomínají, jak tato obec s několika tisíci obyvateli žila.

Zdroj: Deník„Je to smutné, protože Komořany byly hezká vesnice,“ říká u zrezivělé autobusové zastávky senior Miroslav Sosnovec. Za ním řvou auta na čtyřproudové silnici I/13, jejíž výstavba napříč lidskými sídly zasadila vesnici v éře socialismu smrtelnou ránu. Sosnovec, rodák ze sousední zaniklé Souše, navštěvoval Komořany už jako dítě a donedávna měl za silnicí garáž. I ta nakonec musela zmizet.

„Jako kluci jsme sem chodili i na koupaliště se skluzavkou. Bylo tu všechno. Tady byly potraviny, lahůdky, tady byl řezník a jeden krám za druhým,“ vypráví senior a ukazuje na zanedbanou ulici u zrušené pivnice. Je to směs zchátralých cest, houštin, černých skládek a výhledů do ostnatých drátů. „Stály tu dvě hospody proti sobě a bylo tu i autobusové nádraží a velký hřbitov,“ vzpomíná penzista.

Z historických dominant na sebe nejvíc strhává pozornost komořanská teplárna a elektrárna s vysokým komínem. Přestože energetický areál prošel modernizací, jeho počátky sahají do druhé světové války. Sosnovec ještě zažil časy, kdy provoz nebyl odsířený. „Když napadl o půlnoci sníh, tak ráno byl černý. Bylo to hrozné, jak komín chrlil saze a lidé byli posypaní. Kvůli tomu tu nemohli bydlet a stěhovali se pryč,“ dodává pamětník.

Existuje ale výjimka. „Teď tu bydlím jenom já. Lidé si ze mě dělají srandu, že jsem tady starostou,“ směje se za plotem 65letý Zdeněk, bývalý horník z dolu Šverma. Bydlí v dřevěné chatrči u bývalé sběrny, kde pracoval. Na úpadek a omšelost okolí si zvykl. „Tady už je to spíš průmyslová zóna a do oprav chodníků se neinvestuje,“ vysvětluje.

V Komořanech je prý skoro třicet let. Nákupy mu vozí kamarádi nebo si občas zajede do Mostu autobusem. Komořany znal dobře i před rokem 1989, protože se v nich vyučil. „Tady byla kaple, tamhle mléčný bar a tamhle dvě školy, jak z nich pak udělali učební střediska. Tam byly baráčky, a tamhle, za tím plakátem, stálo kino a parčík. Byla to velká obec, která měla taky fotbalové hřiště, hřbitov a taneční sál,“ upozorní Zdeněk. Líčí, jak odpoledne jezdily z točny v Komořanech autobusy plné lidí. „Bylo tu i hodně cikánů, ale s bílými si rozuměli a byl tady klid,“ dodá starousedlík.

Podle něj se část vesnice vůbec nemusela kvůli silnici I/13 bourat. Argumentuje tím, že hodně ploch zůstalo volných a nevyužitých. „Je to škoda, teď tu mohly být hezké domky,“ stěžuje si.

Automobilová doprava rozvoj obci nepřinesla, ale pomáhá alespoň malému občerstvení na parkovišti pro kamiony. „Je to náročná práce, celý den se nezastavím,“ svěřuje se prodavačka Alexandra Šüvegová, která začíná v šest ráno a končí v půl druhé odpoledne. Řidičům nabízí snídaně, svačiny a obědy, nejčastěji sekanou, ta je nejoblíbenější.

Kdo si bude chtít někdy Komořany projít a poznat zdejší zvláštní industriální atmosféru, může si skočit na jídlo i do moderní kantýny u recepce teplárny, kde vaří vlastní obědy pro lidi z provozu i kanceláří. „Nejsme klasická kantýna. Rozdíl vidí každý, kdo přijde,“ říká u vitrín s dobrotami provozovatel Aleš Vogl. Je to asi jediné veřejně dostupné místo v Komořanech, kde si člověk připadá jako v normální obci.

Z historie Komořan
Nejstarší písemná zmínka o obci Komořany je z roku 1250. Byla to významná rybářská ves, protože u ní bylo velké Komořanské jezero s rozlohou přes 50 kilometrů čtverečních. Po vysušení jezera a výstavbě železnice se obec v 19. století proměnila na hornickou. Kvůli expanzi dolování, uhelné energetiky, špatnému životního prostředí a výstavbě silnice Most - Chomutov obec v roce 1987 zanikla a její území se stalo součástí Mostu. V Komořanech lze vidět i bývalý hlubinný důl Fortuna. Zachovala se hlavní budova a sloupy brány. Areál dnes slouží pro podnikání.