Večer pak oba společně s velkým nadšením přednášeli v mosteckém oblastním muzeu na téma Vysoké tovární komíny v Podkrušnohoří v kontextu historického vývoje. Lidé v sále záživné vyprávění doslova hltali a hostům během hodiny a půl několikrát tleskali jako při děkovačce v divadle. „Máme rádi tovární komíny, a to nejen z vědecko-výzkumného pohledu, ale rádi na ně i lezeme a prezentujeme je,“ sdělil Horáček.

Například v Žatci loni dělali projekt pasportizace a dokumentace desítek komínů chmelařských staveb, což souviselo se zápisem města do seznamu UNESCO. Díky nim se zhruba třicetimetrové komíny z let 1884 až 1937 začínají opravovat. Proto oba v prosinci převezmou od Ústeckého kraje cenu Zlaté cimbuří za příkladný přínos v oblasti péče o kulturní dědictví.Komíny nepovažují za ošklivé stavby hyzdící krajinu. V jejich pojetí se jedná o ohrožený typ kulturního dědictví a toto přesvědčení se snížit šířit mezi laickou veřejnost.

Mostecké školy mají na vstupech oznámení o stávce.
Nemám ani na kadeřníka. Školní kuchařky a uklízečky z Mostecka jdou do stávky

Za nevšední osvětový aktivismus loni obdrželi prestižní ocenění Patrimonium pro futuro od Národního památkového ústavu.Martin Vonka a Michal Horáček se poznali před sedmi lety. Prvně jmenovaný tehdy realizoval na Fakultě stavební ČVUT v Praze projekt zaměřený na tovární komíny a sháněl specializovaného historika. A tak se dali dohromady, protože oba měli k tématu blízko a sedli si i lidsky. Vonka má na starosti hlavně terénní a stavebně technické průzkumy komínů, včetně zaměřování a revizí, při kterých poznává zajímavá místa, jenž jsou běžným lidem skryta. Horáček také do terénu chodí rád, ale nejlépe se cítí v archivech, kde hledá informace o komínech a průmyslových stavbám.

Průzkumy dělají pod společnou značkou Fabriky.cz, publikují a osvětu šíří i prostřednictvím kampaně Komíny táhnou. Součástí databáze, kterou vytvářeli, jsou i komíny z okresu Most.Byl to právě badatel Horáček, který v jednom archivu našel mezi obrovským množstvím listin takřka zapomenutou původní stavební dokumentaci k elektrárně Ervěnice, která dnes už nestojí. Její tři zděné komíny z let 1924 a 1925 byly v tehdejším Československu unikátem, protože všechny měřily 100 metrů.

Přeplněné kontejnery, ilustrační foto.
Už se to blíží, pozor na to. Příští rok nebudou v Mostě popelnice zadarmo

Další raritou byla v Záluží u Litvínova teplárna T 200 s třemi stometrovými komíny z monolitického železobetonu. Vznikly v letech 1940 až 1943 jako součást chemičky Sudetenländische Treibstoffwerke AG patřící hitlerovskému Německu. „Byly to první takto vysoké železobetonové komínky na našem území, i když v té době bylo zabrané nacisty,“ uvedl Vonka. Komíny podle něj doslova trčely do nebe a musely být maskovány kvůli náletům.

Zajímavý byl i jejich konec. Neekologická teplárna se musela kvůli přísnějším zákonům zrušit, ale technici komíny v roce 2016 nemohli v nebezpečném a stísněném prostoru odstřelit. Proto na vrchol komína umístili posuvnou plošinu s bagrem, který konstrukci směrem dolů pomalu demoloval. Trosky padaly do ubývajícího komína, což výrazně snížilo prašnost a zvýšilo bezpečnost náročné akce.

Stavba mostu u Velemyšlevsi na Žatecku v roce 2015. Podobný překlene údolí Hutné u Žiželic.
Cesta mezi Mostem a Žatcem zrychlí. Žiželice se staví, Havraň se připravuje

Po válce se v Podkrušnohoří rozjela výstavba nových uhelných elektráren a výška železobetonových komínů dosáhla výšky až 300 metrů, což byl případ elektrárny Tušimice u Chomutova. Čím vyšší komín byl, tím víc popílku a oxidů síry rozptýlil na delší vzdálenost od zdroje. Spaliny z Mostecké pánve vítr odfoukal údajně až do Finska.K vertikálním gigantům nadále patří funkční a 180 metrů vysoký komín ekologizované elektrárny Komořany u Mostu. I tento železobetonový obr patří podle expertů k českým unikátům. V roce 1965 ho postavil národní podnik Teplotechna, který jím nahradil deset starých nízkých komínů, jenž zamořovaly obec Komořany tisíci tunami černého prachu. Inženýři proto tehdy všechny kouřovody napojili do nového centrálního komína, a to na úrovni střechy kotelny, takže spodní část komína vysoká skoro 40 metrů zůstala volná.

Zdroj: Martin Vokurka

Projekt počítal s tím, že v nevyužitém prostoru komína vznikne deset pater s kancelářemi a sklady. I když se nakonec udělalo jen pár vestavěných pater bez výtahu, ale s okny a se zázemím pro dělníky, je to stále komínářská kuriozita.

Podle výzkumníků ale nastává konec éry vysokých komínů. „Bohužel, kvůli pokroku už tyto stavby zřejmě vznikat nebudou,“ sdělil Vonka. To, co kdysi pomáhalo urychlovat růst fabrik a ekonomiky, pomalu míří do propadliště dějin. Díky lepšímu čistění zplodin se kouřovody v řadě zemí propojují s nižšími chladicími věžemi, které dříve odváděly jen vodní páru.

Martin Vonka a Michal Horáček jsou členy Svazu českých komínářů a na přednášce v Mostě se také svěřili, že mají rádi hlavně zděné tovární komíny. „Každý komín je svým způsobem cenný, protože už je to vlastně mrtvé řemeslo. My vzdáváme hold komínářům, kteří uměli postavit veliký komín nejen ze zdiva, ale i ze železobetonu. Bylo to nebezpečné zaměstnání,“ řekl stavební inženýr.

Nejčtenější v těchto dnech:
Šedesát lékařů z mostecké nemocnice vypovědělo přesčasy, omezí plánované výkony

Zdroj: Deník/Alexandr Vanžura

Většina zděných komínů je dneska odstavena a nedostává se jim náležité péče. Podle komínářů ne vždy lze každý komín nově využít a předělat ho třeba na rozhlednu, protože tomu brání například protipožární předpisy. „Hlavní je komín nezbořit, ale zajistit ho, opravit a nechat ho stát jako památník. Už to samo stačí k tomu, aby komín zůstal výrazným orientačním bodem a vzpomínkou na dané místo,“ upozornil historik.

Výzkumníkům volají majitelé, kteří chtějí probádat svůj komín čistě technicky, jestli nespadne, ale prý se najdou i klienti, které zajímá historie.

Podle expertů se někdy finančně vyplatí komín opravit než zbourat. Demolice totiž může být dražší než oprava, protože při bourání některých komínů vzniká nebezpečný odpad, který výrazně zvyšuje výdaje za likvidaci stavby.Výjimečná přednáška komínářů se konala u příležitosti výstavy Když věk je jen číslo, která v mosteckém muzeu připomíná 80. výročí teplárny v Komořanech. „Je to poděkování našim předkům, kteří tento zdroj vybudovali,“ řekl obchodní ředitel teplárny Petr Horák. Na výstavě mimo jiné běží film zachycující vzpomínky devíti pamětníků a ojedinělý komořanský komín má v expozici samostatný panel.

Tohle vás také zaujme:
Stánky staví ve tmě brzo ráno, oblečení jsou jako koule. Zimní trh je pro otrlé

Zdroj: Martin Vokurka